Článek
Max Heinrich Rostock se narodil roku 1912 v německém Ludwigshafenu v rodině malířského mistra. Po základní škole se vyučil obchodním příručím a později pracoval jako malíř pokojů. Jeho život by pravděpodobně zůstal nenápadný, kdyby ho v mládí neoslovila dynamika nastupujícího nacistického hnutí.
Roku 1933 vstoupil do SA a krátce poté i do nacistické strany. Brzy se dostal do služeb Sicherheitsdienstu, zpravodajské organizace SS. Pro mladého muže bez vyššího vzdělání znamenala služba v SD možnost kariérního vzestupu, společenské prestiže i finanční jistoty.
Rostock se v této práci rychle osvědčil. Podílel se na budování špionážních sítí a postupně byl přeřazován na stále významnější pozice. Koncem třicátých let už vystupoval pod krycím jménem a účastnil se zpravodajských operací v různých evropských regionech.
Kariéra v protektorátu
Po okupaci Československa byl Rostock přidělen do Protektorátu Čechy a Morava. Nakonec stanul v čele služebny Sicherheitsdienstu v Kladně. Zde budoval síť informátorů a konfidentů, kteří měli sledovat nálady obyvatelstva a odhalovat jakoukoli protinacistickou činnost. Jeho kariéra vyvrcholila během dramatických událostí roku 1942. Po atentátu československých parašutistů na zastupujícího říšského protektora Reinhard Heydrich rozhodlo nacistické vedení o exemplárním trestu. Volba padla na obec Lidice.
Tragédie Lidic
10. června 1942 byla obec obklíčena nacistickými jednotkami. Muži byli shromážděni a postupně zastřeleni, ženy deportovány do koncentračních táborů a většina dětí zavražděna. Samotná vesnice byla srovnána se zemí.
Rostock patřil mezi důstojníky, kteří na operaci dohlíželi. Podle svědectví přeživších byl přítomen při zatýkání obyvatel i při oddělování dětí od matek. Svědkyní těchto událostí byla i lidická dívka Marie Šupíková, které tehdy bylo deset let.
„Probudil mě křik a bouchání na dveře. Do domu vtrhli ozbrojení muži a křičeli, že máme okamžitě ven,“ vzpomínala později Šupíková na noc, kdy nacisté vtrhli do Lidic.
O dva dny později se s Rostockem setkala znovu, když nacisté v kladenské škole oddělovali děti od matek.
„Maminkám řekli, že pojedeme napřed autobusy a že se brzy zase setkáme. Propukly šílené scény. Děti nechtěly od matek a matky nechtěly pustit své děti,“ popisovala.
Šupíková měla štěstí – byla vybrána k poněmčení a válku přežila. Její otec a bratr byli zastřeleni spolu s ostatními lidickými muži.
Zrada vlastní manželky
Po konci války se Rostock snažil zmizet v chaosu poraženého Německa. Vystupoval pod falešným jménem Max Meissner a pracoval jako malíř v americkém vojenském klubu v Heidelbergu.
Jeho identita by možná zůstala skrytá, kdyby se neobjevila jeho manželka Katarina. Ta přišla na americkou vojenskou policii a oznámila, že muž vystupující pod jiným jménem je ve skutečnosti její manžel – hledaný nacistický důstojník Max Rostock.
Motiv jejího kroku není dodnes zcela jasný. Historici spekulují o manželských konfliktech a nevěře.
V roce 1946 byl Rostock zatčen americkými úřady. Při převozu však dokázal uprchnout z eskortního vozu a několik let se znovu skrýval. Nakonec byl zadržen francouzskými okupačními orgány a roku 1950 vydán do Československa. Byl souzen v procesu s dalšími třemi válečnými zločinci. Líčení bylo dopředu připraveno, politický sekretariát ÚV KSČ schválil návrh ministerstva spravedlnosti na vynesení trestu smrti, což následně dostal k vyřízení příslušný soudce. Proti Rostockovi vypovídali přeživší svědci i písemné materiály. Žaloba Rostocka vinila, že se „účastnil masakru v Lidicích, vyloupil kostel a místní faru a na území Kladenska za pomoci špionů organizoval službu pro nacistický režim“. Rostock vinu připouštěl, ale pouze ve smyslu „kolektivní viny“, většinu přímých obvinění popíral. Očekávaný verdikt padl 25. srpna 1951 v půl deváté ráno. Rostock dostal trest smrti.
Proces a rozsudek smrti
Proces měl velký symbolický význam. Lidická tragédie byla jedním z nejotřesnějších zločinů spáchaných na československém území a veřejnost očekávala spravedlivý trest.
Zdálo se, že osud Maxe Rostocka je zpečetěn. Jenže o dva roky později přišel překvapivý obrat. Prezident Antonín Zápotocký změnil trest smrti na doživotní vězení a později udělil Rostockovi milost.
Důvod nebyl humanitární. Československá Státní bezpečnost v něm totiž viděla potenciálního spolupracovníka. Rostock měl rozsáhlé kontakty v Německu a zkušenosti se zpravodajskou činností. Tajná policie věřila, že by mohl být užitečný při operacích v západním Německu.
Agent „Fritz“
Koncem padesátých let byl Rostock připravován na spolupráci se StB. Dostal krycí jméno Fritz, absolvoval výcvik a postupně byl připravován na návrat do Německa. Rostock odjel na Západ vybaven přesnými instrukcemi, první kontakt měl navázat prostřednictvím zaslané pohlednice do jednoho z pražských konspiračních bytů. Rostock zprávu podepsal jménem Rudi, jak bylo dopředu rovněž dohodnuto. Následovalo několik dalších podobných psaní, po nich měla přijít první schůzka ve východním Německu.
Rostock však na ni nepřijel, svým důstojníkům do Prahy vzkázal, že ho zaměstnavatel nepustí. Následně se zcela odmlčel a rozvědka už se ho nepokoušela kontaktovat.
Akce Fritz byla ukončena v roce 1962 a svazek byl navždy uložen. V Německu se Rostockova minulost příliš neřešila. Několikrát byl sice vyslechnut, vždy ale jen jako svědek k jiným případům nacistických zločinců. Sám souzen nebyl, pro úřady si trest odseděl v Československu.
Zbytek života prožil Rostock v západním Německu jako zdánlivě obyčejný člověk. Pracoval v obchodních firmách a později žil v Mannheimu. Jeho minulost zůstávala pro většinu lidí v jeho okolí neznámá. Zemřel jako úctyhodný občan roku 1986.
