Článek
Když se řekne Maryša, většině lidí okamžitě vytane na mysli slavná scéna s hrnkem kouřící kávy a smrtící dávkou jedu. Jenže skutečná žena, která se stala předobrazem nejslavnější české divadelní hrdinky, nikdy nikoho nezabila.
Její osud byl nakonec mnohem krutější než drama, které dodnes znají celé generace školáků.
Krásná Maryša pobláznila mladého učitele
Rok 1886. Do jihomoravských Těšan přichází pětadvacetiletý podučitel Alois Mrštík. Mladý intelektuál si vesnici rychle zamiluje. Ještě víc ho ale okouzlí devatenáctiletá Mariana Horáková, pohledná dcera místního sedláka, které nikdo neřekl jinak než Maryša.
Podle tradované verze se do ní bezhlavě zamiloval. Jenže neměl šanci. Chudý učitel nebyl pro bohatou selskou rodinu dost dobrá partie a sama Mariana měla srdce pro jiného – sousedova syna Šimona Petláka, pozdější předlohu divadelního Francka.
Co přesně vedlo ke vzniku dramatu Maryša, historici dodnes jednoznačně nepotvrdili. Jisté ale je, že Alois a Vilém Mrštíkovi při jeho psaní čerpali z příběhů skutečných lidí z Těšan. A jejich hra navždy změnila život jedné obyčejné ženy.
Celou noc prosila rodiče. Nikdo ji neposlouchal
O Marianině budoucnosti rozhodoval někdo jiný. Její otec Štěpán Horák měl jasno – dcera si vezme bohatého hospodáře Felixe Turka. Byl sice o patnáct let starší, vdovec a vychovával tři děti, ale měl velký statek. A právě ten rozhodoval.
Podle pamětníků Mariana noc před svatbou proplakala. Klečela před rodiči a prosila je, aby sňatek zrušili. Marně.
V listopadu 1887 nakonec stanula před oltářem a vyslovila osudové „ano“ muži, kterého by si sama nikdy nevybrala.
Tyran? Ve skutečnosti možná úplně jiný člověk
Divadelní Vávra je násilník, kterého diváci od první chvíle nenávidí. Jenže skutečný Felix Turek podle dobových svědectví takovou pověst neměl. Naopak byl známý jako pracovitý, hluboce věřící a vážený hospodář.
Manželé spolu nakonec prožili téměř čtyři desetiletí. Žádná otrávená káva se nikdy nepodávala. Jenže to neznamená, že byli šťastní.
Mariana porodila jedenáct dětí. Tehdejší vysoká dětská úmrtnost však byla nemilosrdná. Psotník, záškrt a další nemoci připravily rodinu o většinu potomků. Dospělosti se dožily jen tři děti.
Zatímco divadelní Maryša bojovala s tyranským manželem, ta skutečná sváděla mnohem tišší bitvu – s osudem.
Celé Česko tleskalo. V Těšanech zuřili
Premiéra Maryši v pražském Národním divadle v roce 1894 se změnila v senzaci. Kritici hru vychvalovali, diváci nadšeně tleskali a z dramatu se během krátké doby stala klasika.
Jenže v Těšanech měli úplně jiný názor.
Rodiny Horákových i Turkových se cítily zostuzené. Když se hra později hrála v Brně, dorazili na představení také obyvatelé Těšan. Podle dochovaných svědectví po skončení místo potlesku vykřikli: „Tak to nebelo!“ a demonstrativně odešli.
Pro Felixe Turka tím začalo dlouhé období posměchu. Kdykoli přišel do hospody, našel se někdo, kdo se zeptal, jestli už dnes dostal od Maryšky otrávenou kávu. Posměšky často končily rvačkami.
Mariana přitom svého muže veřejně hájila. Ironií osudu tak celý život bránila člověka, kterého divadelní svět proměnil v symbol krutosti.
Drama skončilo. Její trápení ne
Felix Turek zemřel v roce 1927. Mariana ho přežila o dalších šestnáct let. Stihla se dožít i filmové Maryši a postupně se stala živou připomínkou příběhu, který znal celý národ.
Zemřela na Štědrý den roku 1943.
Na těšanském hřbitově dodnes stojí její náhrobek s větou, která mrazí i po více než sto letech:
„Napsáno drama – prožito větší.“
Hrob Felixe Turka a jeho manželek
Možná právě tato slova nejlépe vystihují osud ženy, která se stala legendou českého divadla, aniž by o to kdy stála. Literární Maryša podala jedovatou kávu. Ta skutečná musela po celý život pít hořkost, kterou jí připravil osud.
Za mě je tato verze čtivější a má větší potenciál na vysokou čtenost. Pracuje s emocemi a napětím, ale stále se drží toho, co lze doložit historickými prameny, takže nepřekračuje hranici do zavádějící senzace.
Zdroje:
