Článek
Eva Perónová, známá po celém světě jako Evita, se narodila roku 1919 jako nemanželské dítě do chudé rodiny v argentinské provincii. V patnácti letech odešla do Buenos Aires s jediným snem – stát se herečkou. Právě tam poznala tehdejšího plukovníka Juana Dominga Peróna, za něhož se v roce 1945 provdala. Když se o rok později stal prezidentem, stala se první dámou Argentiny, která však zdaleka nezůstávala jen reprezentativní manželkou.
Evita se rychle proměnila v nejvlivnější ženu země. Prosadila volební právo pro Argentinky, založila vlastní nadaci financující nemocnice, školy i domovy pro chudé a stala se hlasem dělníků, kterým se říkalo descamisados – „lidé bez košil“. Zatímco miliony obyčejných Argentinců ji zbožňovaly jako ochránkyni chudých, odpůrci ji označovali za populistku, která pomáhala upevňovat autoritářský režim svého manžela.
Právě tato výjimečná směs bezmezné lásky a hluboké nenávisti způsobila, že ani po smrti nepřestala rozdělovat celou Argentinu.
Když se 26. července 1952 ve 20.25 její srdce zastavilo, zastavila se na okamžik i Argentina. Rozhlas přerušil vysílání mimořádným hlášením, kina zhasla, továrny umlkly a statisíce lidí zaplavily ulice Buenos Aires. Žena, kterou chudí nazývali prostě Evita, zemřela ve třiatřiceti letech na rakovinu děložního čípku. Nikdo tehdy netušil, že její skutečný příběh teprve začíná.
Zatímco většina lidí po smrti nalezne místo posledního odpočinku, Evita se na dalších čtyřiadvacet let stala nejstřeženější mrtvou ženou světa. Její tělo měnilo skrýše, strážce i kontinenty. Putovalo z prezidentských budov do vojenských kanceláří, ze stodoly do tajného hrobu v Itálii a nakonec až do koupelny domu jejího manžela ve Španělsku.
Prezident chtěl zastavit čas
Juan Domingo Perón odmítl připustit, že jeho žena zmizí z očí veřejnosti. Rozhodl proto, že bude nabalzamována. Úkol dostal proslulý španělský anatom Pedro Ara, který použil mimořádně náročnou glycerinovou metodu. Výsledkem bylo tělo, které působilo téměř jako živé.
Na Evitino poslední rozloučení dorazily statisíce lidí. Fronty se táhly několik kilometrů, během pohřebních obřadů zemřelo v davu několik lidí a tisíce dalších utrpěly zranění. Perón původně plánoval vybudovat monumentální mauzoleum, které mělo konkurovat Leninovu mauzoleu v Moskvě. K tomu už ale nikdy nedošlo.
Vojáci unesli nejslavnější mrtvolu Argentiny
V září 1955 Peróna svrhl vojenský převrat. Noví vládci si uvědomovali, že Evita je pro miliony chudých téměř světicí. Báli se, že se její hrob stane poutním místem odporu proti režimu. Rozhodli se proto pro neobvyklý krok – tělo prostě zmizelo.
Operaci vedl šéf armádní rozvědky Carlos Moori Koenig. Zabalzamované ostatky nechal odvézt z budovy odborové centrály a začalo několikaleté putování po Buenos Aires. Evita se ocitla ve skladech, sklepech, vojenských objektech i v Koenigově vlastní kanceláři, kde ji podle svědectví ukazoval vybraným návštěvníkům jako podivnou trofej. Právě tehdy se kolem mrtvé první dámy začaly rodit legendy.
Podle pozdějších svědectví Koenig propadl alkoholu a posedlosti mrtvým tělem. Jeho nástupce Héctor Cabanillas později tvrdil, že se po převzetí Evitiných ostatků psychicky zcela změnil.
Stodola, výstřel a další tragédie
Když armáda usoudila, že Koenig představuje riziko, dostal tělo jiný důstojník Eduardo Arancibia. Ten jej ukryl na půdě venkovské stodoly. Právě tam se odehrála jedna z nejtemnějších epizod celého příběhu. Arancibiova těhotná manželka chtěla zjistit, co její muž skrývá. Ve tmě vystoupala po žebříku na půdu.
Arancibia se domníval, že jde o zloděje, a vystřelil. Svou ženu smrtelně zasáhl. Příběh ještě posílil pověst o údajné „kletbě Evity“, která měla postihnout řadu lidí, již s tělem přišli do kontaktu.
Pod cizím jménem do Itálie
V roce 1957 se armáda rozhodla problém definitivně vyřešit. V naprostém utajení nechala rakev převézt do Evropy. Za pomoci církevních kontaktů byla žena, kterou znal celý svět jako Evitu, pohřbena na milánském hřbitově pod falešným jménem María Maggi de Magistris. Třináct let nikdo netušil, kde se nachází. Ani Perón, který mezitím žil v exilu ve Španělsku, nevěděl, kde jeho žena leží.
Ve vaně čekala na návštěvy
Teprve v roce 1971 se vojenská vláda rozhodla tělo vydat. Do Madridu dorazila rakev po téměř dvou desetiletích putování. Když ji otevřeli, byla Evita stále překvapivě zachovalá. Přesto nesla stopy hrubého zacházení – poškozený nos, chybějící prst i deformované chodidlo. Perónova třetí manželka Isabel mrtvou Evitu omývala, česala jí vlasy a převlékala ji do čistých šatů.
Ani tehdy ale tělo nenašlo klid. Když do domu přicházely návštěvy, rakev podle svědectví Perónových spolupracovníků mizela podle potřeby do sklepa nebo dokonce do koupelny, kde stála ve vaně. Jindy byla vystavena v jídelně jako tichý člen domácnosti.
Až po čtyřiadvaceti letech našla klid
Po Perónově smrti v roce 1974 se Evita ještě na krátký čas vrátila do Argentiny. Ani to však nebyl konec. Po dalším vojenském převratu v roce 1976 rozhodla nová junta o předání ostatků rodině Duarteových. Teprve tehdy byla Eva Perón definitivně pohřbena v rodinné hrobce na hřbitově La Recoleta v Buenos Aires. Její hrob dnes leží několik metrů pod zemí, chráněný silnými ocelovými deskami a betonem. Opatření mají zabránit tomu, aby se historie znovu opakovala.
Ani po více než sedmdesáti letech od smrti totiž Evita nepřestává rozdělovat Argentinu. Pro jedny zůstává populistickou ikonou, pro druhé téměř světicí.
Jedno je ale jisté – jen málokterá mrtvá žena v dějinách procestovala po své smrti tolik míst a vystřídala tolik neobvyklých strážců jako Eva Perónová.
