Článek
Nora Houfová: Herečka, která vzdorovala osudu i režimu
Byla krásná, vtipná, okouzlující. Zamilovala se do komunisty pronásledovaného, karlovarského reportéra Jaroslava Houfa, čelila komunistickému režimu i nepřízni osudu. Přesto se prosadila jako divadelní i filmová herečka.
Mezi Vídní a Řeckem
Nora Houfová se narodila jako Eleonora Ujková ve Vídni 13. prosince 1924. Mládí prožila v Řecku, kde její otec Karel Ujka vedl rakouskou pobočku firmy Wertheim provozující stavbu výtahů a trezorů. V září 1939 se Ujkovi vrátili do Vídně a Nora se zapsala ke studiu herectví na Univerzitu hudebních a dramatických umění – Institut pro činohru a činoherní režii Max Reinhardt Seminar. Studium ukončila ve válečném roce 1943, kdy byl Nořin otec vyslán do Karlových Varů, aby v jednotlivých objektech udržoval v provozu výtahy. Lázeňské město bylo tehdy proměněno ve vojenský lazaret německé armády.
Osudové setkání v Karlových Varech
Národní správce firmy Wertheim pořádal v roce 1946 svatbu a jeho hosty byli i Karel Ujka s dcerou. Rodinnou událost fotila reportérská hvězda poválečných Karlových Varů Jaroslav Houf, známý spíše jako Fofifo. „Tatínek se kromě dokumentování svatebního veselí věnoval i krásné Eleonoře. Slovo dalo slovo, netrvalo dlouho a maminka se stala pomocnicí v jeho obchodě. Ve městě v té době žilo mnoho německých obyvatel, poptávka po snímcích na doklady byla značná a znalost němčiny byla nezbytná,“ odkrývá sled dalších událostí starší syn, Kristián Houf. Osudové setkání dvou mladých lidí vyústilo ve slavnou svatbu, která zaujala místní obyvatelstvo natolik, že ji sledovalo více lidí než příjezd prezidenta Beneše.
Těžká léta pod dohledem režimu
Následující léta byla pro Noru těžkou zkouškou. Manželům se narodili dva synové – starší Kristián a mladší Marcel. Moc ve státě převzala dělnická třída, rodinu začala sledovat StB. Trnem v oku se novému režimu stala nejen okázalá svatba, ale především to, že se Jaroslav Houf nechtěl vzdát své firmy. V prosinci roku 1953 byl zatčen a odsouzen. Tři roky strávil ve vězení ve Rtyni v Podkrkonoší. Nora zůstala sama se dvěma dětmi. „V roce 1954 se chopila příležitosti a nastoupila jako herečka do německého souboru Státního zájezdového divadla v Praze-Hloubětíně. Německý zájezdový soubor tehdy hostoval po celém pohraničí, bývalých Sudetech, kde hrál v německém jazyce pro německy hovořící obyvatele. V souboru také hráli Otto Ševčík, Jindřich Narenta, František Pálka, Lenka Birková a další,“ vypráví Kristián Houf.
Zpět ve Vídni
Po manželově propuštění roku 1957 se Houfovi rozvedli. Dle soudního rozhodnutí připadl každý syn jednomu z rodičů. Nora se v roce 1963 s mladším, tehdy 12letým Marcelem, přestěhovala do Vídně a otec Jaroslav, který měl v té době úředně zakázané Karlovy Vary, žil se starším Kristianem v Praze. V roce 1964 se ve Vídni provdala za Vladimíra Švancara, který si v Německu změnil jméno na Vladimír Car. Od té doby se oficiálně jmenovala Eleonore Car.
Herecká kariéra na jevišti i ve filmu
V roce 1960 si zahrála sekretářku Kebrdlovou ve filmu Jiřího Krejčíka Vyšší princip a v roce 1962 se pak ještě objevila v okupačním dramatu Jiřího Lehovce – Mykoin PH 510.
Po návratu do Vídně v květnu 1963 se i nadále věnovala divadlu a filmu. V roce 1999 si zahrála vedlejší roli v jednom díle kriminálního TV seriálu Tatort (Místo činu) – Nie wieder Oper.V divadle hrála až do roku 2011 tedy do svých do 87 let.
Nora Houfová zemřela 29. května 2024 ve Vídni.
Zdroje:
a vyprávění Kristiana Houfa
