Článek
Žíravina zasáhla její obličej, oči, ruce, nohy a část tekutiny v leknutí vdechnula, což způsobilo vážné poleptání zažívacího a dýchacího traktu. Útočníkem byl její bývalý přítel, který neunesl rozchod a pomstil se za to, že si Martina našla nového partnera. Martina přežila jen díky rychlé pomoci kolemjdoucích a zdravotníků. Okamžitá první pomoc, zejména oplachování zasažených míst, jí zachránila život. Přesto utrpěla devastující zranění: oslepla, ztratila ušní lalůček, měla poleptanou třetinu těla a trpěla nesnesitelnými bolestmi. Následovaly měsíce hospitalizací, desítky operací a dlouhá léčba, která trvá dodnes.
Boj o přežití a ztráta naděje na zrak
Po útoku strávila Martina pět měsíců v nemocnicích, nejprve v Plzni a později na specializované klinice popáleninové medicíny na pražských Vinohradech. Lékaři bojovali o její život – podstoupila transplantaci obličeje z vlastních kožních štěpů, amputaci ušního lalůčku a řadu dalších zákroků. Kůže na jejím obličeji byla pokryta strupem, končetiny obvazy a jako nevidomá se těžko orientovala i v nemocničním prostředí. Nemohla jíst, pít ani mluvit. Samota a bezmoc ji psychicky deptaly. „Dřív jsem byla hodně aktivní, měla jsem spoustu koníčků. Rázem se všechno změnilo,“ vzpomíná Martina. První rok po útoku byl plný operací, rehabilitací a bolesti. Zpočátku si nepřipouštěla, jak vážné následky útok zanechal. Věřila, že medicína dokáže zázraky a vrátí jí zrak. Postupně však musela přijmout krutou realitu. Už nikdy nebude vidět, další operace nebylo možné provést. Léčba trvala tři roky a byla nesmírně náročná. Odumřelou kůži jí odstraňovali bez narkózy. Martina přiznává, že kdyby tehdy věděla, co všechno ji čeká, možná by to vzdala. Přesto se rozhodla bojovat. Nejen za sebe, ale i za své blízké, kteří ji v těžkých chvílích podporovali.
Psychické následky a cesta k uzdravení
Kromě fyzických zranění se Martina potýkala s vážnými psychickými následky. Posttraumatická stresová porucha, deprese a úzkosti ji provázely od útoku. „Nebýt mého psychologa, nebyla bych tam, kde jsem,“ říká. Pravidelné terapie a podpora rodiny jí pomohly překonat nejhorší období. I přes léky a odbornou pomoc se však bála vycházet ven, protože se obávala reakcí okolí na svůj vzhled. Po návratu z nemocnice se přestěhovala k rodičům a byla na nich zcela závislá. Nosila speciální masku na obličeji, která jí ztěžovala dýchání, kompresní návleky na rukou a nohou, aby se rány nezhoršovaly. Přesto se nevzdala. Začala se učit, jak se starat o své jizvy – promazávala je, cvičila a prováděla tlakové masáže, díky čemuž získala zpět částečnou pohyblivost.
Burn Fighters a pomoc druhým
Martina chtěla být pokud možno co nejvíce soběstačná. Přihlásila se do plzeňského Tyfloservisu, kde se naučila ovládat počítač jako nevidomá. Absolvovala masérský kurz v Praze a v roce 2016 nastoupila na částečný úvazek. Právě tehdy se díky válečné fotografce Jarmile Štukové seznámila se Simonou Riedlovou, která přežila úraz elektrickým proudem a utrpěla vážné popáleniny. Obě ženy si rychle porozuměly, protože sdílely podobnou zkušenost. Společně založily v roce 2018 projekt Burn Fighters, jehož cílem je pomáhat lidem s popáleninami. Projekt se zaměřuje na sdílení příběhů, rad a informací, pořádání besed a podporu pacientů v nemocnicích. K týmu se přidala Karolína Dolečková, která přežila popáleniny po autonehodě a další odborníci, včetně lékařů z popáleninových klinik. „Snažíme se ukázat, že jizvami život nekončí. My jsme toho důkazem,“ říká Martina.
Burn Fighters se stali platformou, kde lidé s podobnými zkušenostmi nacházejí inspiraci a podporu. Martina a její kolegyně pořádají besedy na školách, navštěvují pacienty a spolupracují s odborníky, aby zlepšili péči o popáleniny. Za tuto práci získala Martina v roce 2020 Cenu Olgy Havlové, kterou uděluje Výbor dobré vůle lidem s postižením, kteří pomáhají druhým. I přes pochybnosti, zda si ocenění zaslouží, je hrdá, že může inspirovat ostatní.
Spravedlnost a život po útoku
Útočník byl zadržen až tři čtvrtě roku po útoku, v srpnu 2014. Přes počáteční popírání viny ho Krajský soud v Plzni v květnu 2015 odsoudil k 23 letům vězení za pokus o vraždu. Vrchní soud v Praze v roce 2015 jeho odvolání zamítl. Martině měl zaplatit 870 tisíc korun a pojišťovně přes 830 tisíc korun za léčení. V roce 2016 se ve věznici ve Valdicích pokusil o sebevraždu předávkováním léky, ale přežil. Martina dnes žije s trvalými následky útoku. Společně s Jarmilou Štukovou natočila dokument nazvaný Moje nová tvář, který měl světovou premiéru v říjnu 2023 na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Jihlava v soutěžní sekci Česká radost, kde získal Cenu publika a v online hlasování skončil na druhém místě.
Mezitím se Martina po dvouapůlletém vztahu vdala a v červnu 2023 porodila syna Matyáše.
Zdroje:
