Článek
František Paleček nebyl typickým představitelem represivních složek komunistického režimu. Měl pouze základní vzdělání - obecnou školu a tři třídy měšťanky. Přesto se díky své inteligenci a organizačním schopnostem vypracoval na podplukovníka.
Původně účetní, vstoupil v roce 1948 do Komunistické strany Československa a o rok později do služeb ministerstva vnitra. Po absolvování sedmitýdenní školy Sboru národní bezpečnosti byl v lednu 1950 přidělen k jáchymovským trestaneckým táborům, konkrétně k útvaru SNB Jeřáb na táboře Mariánská. V květnu 1951 převzal velení tábora Rovnost, jednoho z nejtvrdších zařízení jáchymovské soustavy lágrů. Zde se projevil jako muž posedlý pořádkem a disciplínou, což ho rychle proměnilo v postrach vězňů. Jeho metody, zahrnující šikanu, fyzické tresty a psychický nátlak, byly natolik kruté, že na něj bývalí vězni nikdy nezapomněli.
Peklo uprostřed Krušných hor
Tábor Rovnost, založený po druhé světové válce v blízkosti stejnojmenného uranového dolu, byl místem, kde se těžba uranu pro sovětské atomové bomby propojila s brutální represí vůči politickým vězňům, kriminálníkům i odpíračům vojenské služby, jako byli svědci Jehovovi. Důl, původně známý jako Rudolfova jáma a později Důl Werner, se stal po roce 1945 klíčovým pro komunistický režim. Uran, těžený v hlubinách až 707 metrů pod povrchem, byl strategickou surovinou a práce v těchto dolech byla extrémně náročná a zdraví škodlivá.
Vězni v táboře Rovnost byli vystaveni nejen fyzicky vyčerpávající práci, ale i tvrdým podmínkám. Nedostatečné oblečení, minimální strava a kruté tresty byly každodenní realitou. Paleček, jakožto náčelník tábora, tuto realitu ještě zhoršoval svou maniakální touhou po dokonalém pořádku. Táborový areál musel být podle jeho představ jako ze škatulky. Vězni byli nuceni sázet květiny, obkládat cestičky mechem a trávou, aby tábor vypadal esteticky. Tyto aktivity, zdánlivě banální, byly ve skutečnosti další formou šikany, protože se odehrávaly za podmínek vyčerpání a strachu.
Palečkův pranýř: Krutost jako nástroj disciplíny
Nejproslulejší a nejvíce doloženou formou Palečkovy represe bylo tzv. pranýřování. Vězni, kteří odmítali plnit příkazy, zejména svědci Jehovovi, kteří z náboženských důvodů odmítali těžit uran, byli vystavováni extrémním trestům. Paleček je nechával stát celé hodiny, někdy i dny, na mrazu, v dešti nebo na větru, často v nedostatečném oblečení, bez čepic či bot. Někteří byli přivazováni k plotu nebo umisťováni na střechy ubikací, aby byli ještě více vystaveni nepřízni počasí.
Tyto tresty, označované jako „mrazivý pranýř“, byly nejen fyzicky vyčerpávající, ale měly i hluboký psychický dopad. Paleček sám tyto praktiky obhajoval jako nutnost k udržení disciplíny a prevenci vzpour. Svědci Jehovovi, kteří tvořili významnou část vězňů, však jeho metodám nepodlehli. I přes nelidské zacházení setrvávali na svém přesvědčení, což Palečka frustrovalo a vedlo k ještě tvrdším trestům.
Velitel na Rovnosti byl sadista. Týral a nesmyslně šikanoval vězně, zvláště politické. Nosil s sebou tenký řetízek, kterým tloukl vězně přes prsty. Často nechával vězně stát před okny svého velitelského baráku až do úplného vysílení. Byl malý a navíc se jmenoval Paleček. Svůj handicap těžce nesl a trpěl pocitem méněcennosti, který zastíral svým sadismem. Velmi krutě pronásledoval svědky Jehovovy, kteří v souladu se svou vírou odmítali těžit materiál sloužící k výrobě atomové bomby.
Ačkoliv některé svědectví obviňují Palečka z vražd nebo střílení vězňů, tyto závažné činy nebyly seriózním historickým výzkumem potvrzeny. Například Zvláštní inspekce Sboru nápravné výchovy, ustavená v letech 1968–1970, dospěla k závěru, že obvinění ze zabití nebyla podložena konkrétními důkazy, ale spíše vycházela z táborových legend.
Palečkův hrad: Mýtus či realita?
Jedním z nejzajímavějších prvků jáchymovské mytologie je tzv. Palečkův hrad – drobná, asi 150 cm vysoká maketa gotického hradu, která dodnes stojí v areálu bývalého dolu Rovnost. Podle některých svědectví a publicistiky si tuto stavbu nechal Paleček postavit vězni, aby zkrášlila táborový apelplac. Tento příběh, často spojený s Palečkovým údajným sadismem, však moderní výzkum koriguje. Maketa hradu totiž nestojí na bývalém táborovém apelplacu, ale v civilní části důlního areálu, kam vězni neměli běžný přístup. Pravděpodobněji byla postavena v 50. letech jako součást relaxační zóny pro civilní horníky, nikoliv na Palečkův příkaz. Ačkoliv někteří vězni spojují stavbu s Palečkem nebo jeho pomocníkem Richardem Fuchsem, konkrétní důkazy o jejich přímé účasti chybí. Přesto Palečkův hrad zůstává silným symbolem absurdity a krutosti táborového života, kdy vězni museli plnit nesmyslné úkoly, aby uspokojili estetické představy svých věznitelů.
Pád Františka Palečka
Po změně politické atmosféry v roce 1953 začal být Paleček interně kritizován za své metody. Představitelé bezpečnostního aparátu mu najednou začali předhazovat, že to s represemi přeháněl a on se nestačil divit. Doposud byl přece chválen za důsledné plnění stranických úkolů. Když už mu začala hořet půda pod nohama začal pracovat jako zpravodajský referent na ministerstvu vnitra. Během roku 1968 byl obviněn z celé řady nezákonností, ale normalizační vyšetřovací orgány se záhy postavily na jeho stranu. Dlouhodobé psychické vypětí se ovšem podepsalo na Palečkově duševním i fyzickém zdraví. Zemřel roku 1975 v nedožitých 55 letech.
Tábor Rovnost a Palečkovo působení v něm připomínají, jak daleko může zajít lidská krutost pod pláštíkem ideologie a moci. Dnes, když procházíme naučnou stezkou Jáchymovské peklo nebo stojíme u torza Palečkova hradu, můžeme jen těžko pochopit hrůzy, které zde vězni prožívali, ale zapomenout na ně nesmíme.
