Článek
Měčín na Klatovsku je na první pohled klidná obec, kde se čas líně vleče. Vše se ale drasticky změnilo v úterý 17. dubna 2007 krátce po osmnácté hodině. Právě tam si na dvoře objektu bývalého zemědělského družstva, kterému místní kvůli jeho historickému původu neřeknou jinak než „na zámku“, hrál teprve tříletý Roman Červeňák. Stačila chvíle nepozornosti a chlapec zmizel, jako by se do země propadl.
Prostředí, ve kterém malý Roman vyrůstal, bylo specifické. Chátrající zámecký komplex sloužil jako útočiště pro rozsáhlou komunitu. V polorozpadlých budovách žily čtyři početné rodiny, které dohromady čítaly přes dvacet dětí – podle odhadů místních obyvatel se zde však v různých obdobích pohybovalo čtyřicet až padesát lidí. Když se proto Románek neukázal u večeře, rodina nejprve doufala, že se jen zatoulal k některému z bratranců. S přicházející tmou však propukla panika. Příbuzní zalarmovali policii, ovšem s časovou prodlevou několika hodin, což se později ukázalo jako kritický faktor celého vyšetřování.
Stovky pátračů a stín pedofilní minulosti
Hned v noci na středu se rozjela masivní pátrací akce, jakou Klatovsko dlouho nepamatovalo. Do terénu vyrazily desítky policistů, psovodů a dobrovolníků. Nad obcí kroužil policejní vrtulník vybavený termovizí, který propátrával koruny stromů, husté křoviny i rozlehlé pozemky v okolí zemědělského areálu. Místostarosta Měčína několikrát denně naléhavě vyzýval občany prostřednictvím městského rozhlasu, aby důkladně zkontrolovali své zahrady, kůlny, sklepy a hospodářská stavení. Výzvy se šířily i do okolních obcí.
Rodina Červeňákových okamžitě začala pracovat s verzí, že malého chlapce někdo unesl. Jejich strach nebyl bezpředmětný – pramenil z minulosti, která se k měčínskému „zámku“ vázala. Ve stejném objektu totiž dříve pobýval jiný chlapec, kterého dlouhodobě sexuálně zneužívali dva němečtí pedofilové. Ty plzeňský soud shodou okolností jen několik měsíců předtím pravomocně potrestal.
Policejní mluvčí tehdy potvrdila, že kriminalisté prověřují všechny myslitelné varianty, nicméně souvislost s německými pedofily byla nepravděpodobná. Oba odsouzení muži se totiž v té době již nacházeli za mřížemi. Kriminalisté se proto začali soustředit na nejbližší okolí. Postupně podrobili výslechům všechny obyvatele zámečku.
Hrůzný nález v temnotě sklepení
Druhý den pátrání přinesl definitivní konec nadějí, že chlapec žije. Prohledávání samotného areálu specialisty vedlo k děsivému objevu. V potemnělém, chladném sklepě budovy, přímo pod nohama nic netušících obyvatel, objevili policisté úložný prostor starého, nepoužívaného gauče. Když jej otevřeli, spatřili tělíčko pohřešovaného chlapce.
Kriminalisté okamžitě celé místo uzavřeli, ohradili policejními páskami a na dvůr nikoho nepustili. Do domu se nedostal ani chlapcův bratranec, který se zrovna vracel ze školy.
Do Měčína okamžitě dorazili elitní vyšetřovatelé z plzeňského oddělení vražd. Prvotní ohledání těla na místě nenechalo nikoho na pochybách – chlapec zemřel násilnou smrtí. Nařízená soudní pitva později přinesla ještě brutálnější detaily, které otřásly i zkušenými kriminalisty. Malý Roman byl bezbrannou obětí; pachatel ho podle výsledků pitvy nejen uškrtil, ale před smrtí ho navíc pohlavně zneužil.
Sedm měsíců marného hledání
Vyšetřování se rozběhlo na plné obrátky, ale od počátku naráželo na obrovské komplikace. Prostor nálezu byl z hlediska daktyloskopie a DNA naprosto kontaminovaný. Policisté sice zajistili obrovské množství stop, ale žádnou z nich nebylo možné jednoznačně a nepopiratelně spojit se samotným aktem vraždy.
Příbuzní oběti navíc odmítali verzi, že by tělo leželo v gauči od samého začátku. Kriminalistické expertizy však hovořily jasně: místo nálezu bylo s největší pravděpodobností i místem činu.
Policisté během vyšetřování navíc vyloučili přítomnost jakékoliv cizí osoby. Vrah musel pocházet zevnitř komunity. Podezření tak automaticky padlo na členy rodiny. Jenže tam narazili vyšetřovatelé na neprostupnou zeď. Velkou překážkou byl zajištěný biologický materiál, který kvůli vysoké koncentraci osob v domě ztratil průkaznost a vyšetřovatelé tak neměli v ruce jasné stopy. K nezdaru přispěla také rozporuplná svědectví v emočně vypjaté atmosféře. Chlapcův dědeček František sice v opilosti před pohřbem tvrdil, že ví, kdo vraždil, a jméno brzy oznámí, po pohřbu však svá slova vzal vztekle zpět s tím, že nic neví a chce mít pokoj.
Po sedmi měsících intenzivní, avšak bezvýsledné práce musela policie kapitulovat. Zákonná lhůta pro prověřování vypršela a vrchní policejní komisař případ odložil. Státní zástupkyně Václava Brýdová potvrdila, že se nepodařilo zjistit skutečnosti, které by dovolily zahájit trestní stíhání konkrétní osoby. Rodiče se proti rozhodnutí neodvolali. Policie sice deklarovala, že odložení neznamená definitivní tečku a v případě objevení nových důkazů se vyšetřování okamžitě obnoví, spis se však prozatím uzavřel pod nálepkou „neobjasněno“.
Útěk před přízraky do domu s cejchem
Rok po tragédii, v květnu 2008, se rodiče zavražděného Románka odhodlali k radikálnímu kroku. Neustálý tlak, podezřívavé pohledy i fakt, že možná denně stolují s vrahem svého syna, se staly neúnosnými. Zdeňka Červeňáková s manželem sbalili svých šest zbývajících dětí a opustili příbuzenskou komunitu v měčínském zámečku.
Odstěhovali se do nedalekých Radkovic, kde na měsíční splátky koupili menší domek. Tento nový domov však s sebou nesl další bizarní shodu okolností. Nemovitost totiž původně vlastnila žena, která byla odsouzena v souvislosti s onou známou pedofilní aférou německých občanů – umožňovala jim styk se svými dětmi. Červeňákovi však striktně odmítali, že by v tom byl záměr. Šlo prý o pouhou náhodu, neboť se s majitelkou znali z minulosti a ona se po skandálu chtěla narychlo zbavit majetku ze strachu, že jí odeberou děti.
V Radkovicích se rodina uzavřela do sebe. Místní lidé v hospodě se sice občas vyptávali, jak pokračuje pátrání po vrahovi, jinak si jich ale nikdo nevšímal. Matka Zdeňka si v obývacím pokoji vystavila velkou fotografii malého Romana obklopenou jeho hračkami. V novém domě sice našla klid od rodinných rozbrojů, ale spravedlnosti se nedočkala.
Zdroje:
