Článek
Původně byl ostrov Spinalonga jen skalnatým výběžkem poloostrova Kalydon, bez většího významu. Vše se změnilo v 16. století, kdy Benátčané, tehdejší vládci Kréty, čelili nájezdům pirátů ze severní Afriky. Aby ochránili strategický záliv Mirabello a nedaleký přístav San Nicolo (dnes Agios Nikolaos), odřízli Spinalongu od pevniny a vybudovali na ní nedobytnou pevnost. Mezi lety 1579 a 1586 zde vznikly mohutné hradby, strážní věže a 21metrový tunel, přezdívaný „Danteho brána“ nebo „Brána do pekla“. Pevnost, chráněná 300 vojáky, odolávala útokům i po dobytí Kréty Osmany v roce 1669. Benátčané se nevzdali až do roku 1715, kdy ostrov pod tlakem předali Osmanské říši, po neuvěřitelných 46 letech odporu.
Po příchodu Osmanů se na ostrově usadily muslimské rodiny, které zde vybudovaly živou komunitu s domy, mešitami a bazary. Na konci 19. století však rostoucí napětí mezi křesťany a muslimy během boje za nezávislost Kréty donutilo osmanské obyvatele odejít. Spinalonga zůstala opuštěná, připravená na svou nejtemnější kapitolu.
Ostrov bez zrcadel
V roce 1904 se Spinalonga stala posledním jihoevropským leprosáriem, místem, kam byli odváženi lidé nakažení leprou, známou také jako Hansenova choroba. Tato chronická infekce, způsobená bakterií Mycobacterium leprae, napadá nervy, kůži a sliznice, což vede k deformacím a těžkým zdravotním problémům. I když lepra nebyla vysoce nakažlivá a přenos vyžadoval dlouhodobý kontakt, strach z ní byl obrovský. Malomocní byli považováni za prokleté, vylučováni ze společnosti a často museli nosit speciální oblečení či zvonky, aby varovali okolí.
Spinalonga byla pro leprosárium ideální. Odlehlá, ale dostupná, s prázdnými domy po muslimské komunitě a benátskými cisternami na vodu. V květnu 1904 sem přivezli prvních 251 malomocných z Kréty, později i z celého Řecka. Žlutá vlajka na ostrově varovala před nákazou, v okruhu 200 metrů byl zakázán rybolov a nikdo z příchozích už nemohl ostrov opustit. Zrcadla zde chyběla – nebylo žádoucí, aby nemocní viděli svou znetvořenou podobu.
Boj o důstojnost
Podmínky na ostrově byly zpočátku katastrofální. Domy po muslimských obyvatelích byly zchátralé, chyběla pitná voda a zdravotní péče byla minimální. První obyvatelé trávili dny čekáním, někteří propadli alkoholu či hazardu, jiní se pokusili o útěk nebo sebevraždu. Na místním hřbitově je pohřbeno přibližně 700 těl, ale přesný počet obětí zůstává neznámý, protože úřady archivy úmyslně zlikvidovaly.
Spinaloga, hřbitov malomocných
Přesto se malomocní nevzdávali. Postupně si vybudovali komunitu, vznikla nemocnice, kavárna, kostel svatého Panteleimona, patrona nemocných, kde dodnes stojí lavice, na nichž sedávali. Založili školu, pěstovali zeleninu, hráli divadlo a vydávali noviny. Potřebovali se modlit, milovat, žít. Na ostrově vznikala přátelství, lásky, dokonce i manželství. I když lepra často způsobovala neplodnost, narodilo se zde asi 40 dětí. Většina z nich však byla matkám ihned odebrána a poslána na pevninu do sirotčinců nebo k adopci, aby se nenakazily.
Každodenní život a kruté osudy
Život na Spinalonze byl rozdělen podle zdravotního stavu. Lidé bez nohou bydleli v přízemních domech, ti s počátečními příznaky, jako jsou skvrny na kůži, žili výš. Všichni byli odkázáni na dodávky potravin a vody z pevniny, které zajišťovaly benátské cisterny. Denně přijížděl kněz, ošetřovatelky a lékař, ale péče byla nedostatečná. Během druhé světové války se situace zhoršila. Dodávky potravin a léků vázly, mnoho nemocných zemřelo na podvýživu. Někteří se zoufale pokusili přeplavat na pevninu, kde je čekala poprava. Přesto se na ostrově objevily i světlé momenty. Například Epameinondas Remoundakis, který přišel na Spinalongu v roce 1936, založil „Bratrstvo pacientů“. I přes ztrátu zraku a obou rukou bojoval za práva nemocných, domáhal se dodávek léků, vápna na dezinfekci domů či potravin. Jeho odhodlání přineslo ostrovu elektrický generátor, kino, divadelní soubor a dokonce satirické noviny.
V roce 1948 přinesla naději nová léčba antibiotiky. Lepra přestala být smrtelnou nemocí a leprosárium začalo ztrácet význam. V roce 1957 bylo oficiálně zrušeno a posledních třicet pacientů odešlo na pevninu. Někteří se díky moderní medicíně uzdravili a začlenili do společnosti. Spinalonga zůstala prázdná.
Spinalonga dnes
Od roku 2000 je Spinalonga přístupná veřejnosti a dnes je druhou nejnavštěvovanější památkou na Krétě, hned po paláci Knossos. Turisté sem přijíždějí loděmi z Eloundy, Plaky nebo Agios Nikolaos, aby prošli uličkami, kde kdysi zněly kroky malomocných.
Zdroje:
