Článek
V lednu 1977 se školní jídelna pražského Gymnázia Arabská zaplnila studenty. Přišli si poslechnout Jaroslava Hutku, kterého pozvala sedmnáctiletá Lilian Landová. Původně měl vystoupit Vladimír Merta, ten však koncert odřekl. Lilian proto oslovila Hutku, kterého znala z pražských koncertů. Vystoupení 23. ledna předem schválilo vedení školy i Socialistický svaz mládeže.
Studenti zpívali s Hutkou lidové písně a poslouchali jeho vyprávění. Mezi přítomnými byl také Miroslav Klusák, syn ministra kultury Milana Klusáka. Když se o koncertu dozvěděl jeho otec, stěžoval si. Na gymnázium dorazila ministerská inspekce. Vedení školy postih nečekal, Lilian však dostala napomenutí.
Byla to dívka, která se zajímala o filozofii, divadlo a zakazovanou literaturu. Dětství neměla jednoduché. Po rodinném stěhování do Žďáru nad Sázavou zemřel její otec vlastní rukou. S matkou se vrátila do Prahy, ale od dvanácti let žila u babičky na Hanspaulce. Na gymnáziu vydávala časopis, chodila na koncerty a patřila ke skupině spolužáků, kteří si půjčovali knihy mimo oficiální nabídku.
Sedmdesát pět podpisů a hlasování spolužáků
V létě 1977 režim Hutkovi zakázal veřejné vystupování. Lilian se ho rozhodla zastat. Na chmelové brigádě mezi spolužáky sbírala podpisy pod zdvořilou petici, kterou pomohl formulovat filozof Julius Tomin. Žádala v ní ministra kultury, aby zpěvák mohl dál profesionálně vystupovat. Podepsalo ji 75 studentů.
Na stejné brigádě organizovali funkcionáři SSM jinou podpisovou akci, proti neutronové bombě. Ta podle pozdějších svědectví příliš úspěšná nebyla. Lilianina petice naopak vyvolala rozruch. Informace se dostaly ke Státní bezpečnosti, která na studentku 9. listopadu 1977 založila svazek s krycím názvem Studentka.
Školní a svazáčtí funkcionáři chtěli Lilian potrestat. Při jednom jednání se však ukázalo, že se umí bránit. Přinesla si zákony a stanovy SSM a argumentovala tak přesvědčivě, že podle pozdějšího záznamu zaskočila i zkušené funkcionáře.
O jejím vyloučení ze svazu nakonec museli hlasovat vlastní spolužáci. Schůze se konala 15. listopadu 1977. Studenti byli předem upozorněni, jaké důsledky by pro ně mohl mít nesouhlas; diskuse nebyla dovolena. Někteří se jí pak soukromě omlouvali. Vyloučení ze SSM jí prakticky uzavřelo cestu na vysokou školu.
V prosinci musela přestoupit na Gymnázium Přípotoční, kde v červnu 1978 odmaturovala. Chtěla studovat filozofii na Karlově univerzitě, ale nedostala příležitost. Místo přednáškových sálů nastoupila jako plavčice, nejprve v Hloubětíně a potom na koupališti Džbán.
Cyklojízda, která skončila zatýkáním
Lilian se mezitím stýkala s lidmi kolem Charty 77, chodila na bytové semináře Julia Tomina a přátelila se s rodinou Němcových i Věrou Jirousovou. Její podpis pod Chartou byl zveřejněn v říjnu 1978. Na Hanspaulce navštěvovala také neoficiální koncerty v prostředí známém jako Houtyš.
Na květen 1979 připravovala s přáteli recesistickou cyklojízdu Prahou. Účastníci se měli sejít v historickém oblečení na Haštalském náměstí, projet městem a v Šárce zakončit večer u ohně. Pozváno bylo asi třicet lidí.
Když o plánu mluvila na koupališti s kolegyní, zaslechli rozhovor dělníci. Informace se přes vedoucího koupaliště, příslušníka Pomocné stráže VB, dostala k bezpečnostním orgánům. Protože při rozhovoru zazněla i Charta 77, byla nevinná vyjížďka vyhodnocena jako politická akce.
Večer 16. května policisté cyklisty zadržovali a vyslýchali. Lilian obvinili z pobuřování a na dva dny ji zavřeli do cely. Státní bezpečnost ji vyslýchala, ale obvinění se nepodařilo prokázat. Po propuštění 18. května se psychicky zhroutila a lékařka jí vystavila pracovní neschopnost.
Co přesně během výslechů prožila, nevíme. Přátelé později uvažovali, zda se nedozvěděla o donášení někoho blízkého. Tuto domněnku však nelze vydávat za prokázanou skutečnost.
Poslední večer na Hanspaulce
Večer 25. června 1979 přišla Lilian mezi přátele do restaurace Houtyš. Podle jejich vzpomínek jim bez vysvětlení rozdávala drobné dárky. Pak odešla domů. V noci na 26. června si vzala život. Bylo jí dvacet let.
Jaroslav Hutka, který už tehdy žil v nizozemském exilu, se o její smrti dozvěděl později. Ve fejetonu Cesta do noci napsal, že Lilian hledala smysl života v hudbě, filozofii a mezi lidmi, kteří se nechtěli přizpůsobit. Její tragédii vnímal jako důsledek pronásledování mladého člověka.
Hutka se k jejímu osudu vracel i po pádu režimu. Usiloval o soudní rehabilitaci, jeho vlastní návrh však nebylo možné přijmout, protože nebyl příbuzným zemřelé. Obrátil se proto na státní zastupitelství.
V říjnu 2024 Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl, že Lilianino zadržení od 16. do 18. května 1979 bylo nezákonné. Po pětačtyřiceti letech tak stát alespoň formálně uznal část bezpráví, které se jí stalo.
Její jméno dnes připomíná Zeď studentů na Gymnáziu Arabská, odhalená v roce 2022. Za občanskou odvahu získala také posmrtně Cenu Václava Bendy. Dívka, která kdysi jen chtěla uspořádat koncert pro spolužáky, se spravedlnosti sama nedočkala.
Zdroje:
