Článek
Naše cesta začíná pod Staroměstskou radnicí. Stačí sejít po schodech a ocitáme se v románském sále z 12. století. Zdi jsou vlhké a silné, cítíte vůni starého kamene. Tohle místo stálo kdysi na povrchu, než Praha začala navyšovat svůj terén kvůli častým záplavám. Podíváme se na základy gotické věže z 13. století a místo, kde dříve byla ulice. Stačí se zastavit, zavřít oči a představit si, že se tu kdysi procházel kupec nebo městský písař. Jen kousek odtud jsou do románské sklepy divadla Ungelt. Dnes tu hrají herci, ale ve středověku to byla skladiště plná sudů a látek. Stěny pohlcují každý zvuk a člověk má pocit, že se ocitl v jiném století.
Dotek věčnosti
Další zastávkou je Malá Strana a kostel Panny Marie Vítězné, známý díky Pražskému Jezulátku. Pod oltářem leží krypta, kam sestoupíme úzkým schodištěm. Tady čas stojí – díky zvláštnímu mikroklimatu se tu těla mnichů, šlechticů i obyčejných lidí přirozeně mumifikovala. Tři prosklené hroby dovolují nahlédnout do jejich tváří. Návštěvníci často ztichnou, protože atmosféra je až posvátná.
Kryty a bunkry: Praha ve válce
Podzemí Prahy vypráví i temné příběhy 20. století. Na Václavském náměstí se nachází kryt pod hotelem Jalta. Právě odsud měl v případě krize řídit situaci štáb Varšavské smlouvy. Největší zážitek vás ale čeká pod parkem Folimanka. Sestoupíme dvacet metrů pod zem a ocitneme se v krytu z let 1952–1962. Má 1 332 m², dvě toalety, ošetřovnu, kyslíkárny i dieselagregát z roku 1955, který stále funguje. Když zavřou pancéřové dveře, na chvíli si připadáte jako v době studené války. V poslední knize Dana Browna Tajemství všech tajemství, která se odehrává v Praze, je právě tady tajné místo, kde se ocitá hlavní hrdina Robert Langdon.
Ponurý příběh se vypráví o bunkru Parukářka na Žižkově. Podle legendy tu měl zůstat uvězněn po školní exkurzi malý chlapec. Pod Vítkovem zase objevíme kryt civilní obrany s více než kilometrem chodeb a třemi metry tlustými stěnami. A na Branické skále vstoupíme do bývalé nacistické továrny Bronzit. Nikdo přesně neví, co se tu vyrábělo – podle některých zdrojů šlo o letecké součástky. Když se zastavíme uprostřed jednoho z tunelů a zhasneme světlo, je tu tma tak černá, že si na ni můžete sáhnout.
Kolektory a stoky: Technické podzemí
Pražské podzemí ale není jen o romantice historie. Je to i místo, kde město dýchá a žije. Kolektory, které začaly vznikat v roce 1969, dnes měří přes 90 kilometrů. Projdeme se jedním z nich – vysokým 2,4 metru a širokým 2,7 metru – a já vám ukážu kabely a potrubí, které zásobují Prahu elektřinou, teplem i vodou. Je to jako být v tepně obrovského organismu. A pak jsou tu stoky – celkem 3600 kilometrů chodeb pod městem. Nejstarší z nich pamatují 12. století! Ukážu vám kmenovou stoku A ve Stromovce, která vede od Staroměstské radnice až k historické čistírně odpadních vod v Bubenči. Když ji navštívíme, prohlédneme si i podzemní usazovací nádrže a čerpadla, která tu fungují už víc než sto let. A jestli máte rádi Jaroslava Foglara, zavedu vás ke kanálu pod kostelem sv. Jakuba – místu, kde se podle Rychlých šípů utopil Ježek v kleci.
Geologické divy a podzemní legendy
Praha pod povrchem není jen dílem lidí, ale i přírody. Pod Proseckými skalami se rozprostírá síť ručně vytesaných pískovcových chodeb, které připomínají skalní město. Legenda dokonce tvrdí, že tudy prošel Napoleon při tažení do Staré Boleslavi. Na Černém Mostě navštívíme Fejkovu pískovnu, které se říká Bílý kůň – stěny tu zdobí útvary podobné krápníkům. Pod Petřínem se nachází štoly, které vznikly těžbou uhlí a železné rudy. Nejkrásnější z nich, štola Železitá, skrývá malé jezírko a pestrobarevné krápníky. A v Divoké Šárce najdeme i stopy po protileteckém krytu z roku 1943, který nacisté vyhloubili s pomocí vězňů z Terezína.
Podzemní potoky: Živly, které se nedají zkrotit
Prahou protékají i potoky, o kterých lidé na povrchu ani nevědí. Botič začíná svůj podzemní tunel u Sekaninovy ulice a vyúsťuje do Vltavy u Výtoně. Motolský potok vede 4,2 kilometru dlouhým tunelem, který připomíná spíš stoku. Varuji vás – tyto prostory nejsou pro běžné návštěvníky. Při přívalových deštích se dokážou během pár minut zaplnit vodou a stát se smrtící pastí. Přesto lákají dobrodruhy a urbexery, kteří chtějí poznat jejich tajemství.
Když po takové cestě vystoupáte zpět na denní světlo, Praha už nikdy nebude vypadat stejně. Každý kostel, každý park, každá dlažební kostka má svůj podzemní příběh. Praha pod povrchem je živým světem – pamětníkem dávné historie, svědkem válek i technickým zázrakem, který udržuje město v chodu.
Zdroje:
