Článek
Knaepen, Belgičan žijící v Brně, byl manželem jejich starší sestry Milady. Rodina mu důvěřovala, a tak bez obav svěřila děti do jeho péče. Všichni tři se měli vydat na dvoudenní poznávací výlet po hradech a zámcích jižní Moravy s přespáním v přírodě. Vyrazili 30. července 2001, vybaveni vším potřebným, včetně mobilního telefonu, kterým komunikovali s rodinou. Poslední zpráva od Dáši přišla 31. července odpoledne, kdy uvedla, že se nacházejí v oblasti Boskovic. Knaepen sám poslal zprávu své manželce, v níž tvrdil, že jsou před zámkem v Ostrožské Nové Vsi. Pozdější analýza signálu mobilního telefonu však odhalila, že se pohyboval v okolí Bučovic, tedy zcela jinde. Tato lež byla jen prvním náznakem, že něco není v pořádku.
Požár jako první stopa
První srpnový den roku 2001, krátce po třetí hodině ráno, vypukl v domě Knaepenových na brněnském předměstí Starý Lískovec požár. Milada Knaepenová, tehdy třiadvacetiletá manželka Stephana, spala, stejně jako její tři děti a matka, když je probudil štěkající pes a pach benzinu. V chodbě domu objevila rozlitý benzin a otevřený ventil zemního plynu. Dveře k místnostem s plynovými spotřebiči byly zamčené, ačkoliv je nikdo nezamykal. Rodina jen těsně unikla smrti, podařilo se jí utéct oknem dříve než dům zachvátily plameny. Policie a hasiči na místě potvrdili, že někdo chtěl dům zapálit úmyslně. Nalezli totiž čtyři ohniska požáru a kanystr s benzinem. Absence známek vloupání a fakt, že dva psi na dvoře na nikoho nereagovali, vedly kriminalisty k závěru, že pachatel musel být někdo, kdo se v domě dobře orientoval a měl k němu volný přístup. Tímto okamžikem se Stephan Knaepen stal prvním podezřelým.
Zmizení dětí a masivní pátrání
Den po požáru, 2. srpna 2001, se na policii obrátila rodina Vosmanských s tím, že Dagmara a Jan se nevrátili z výletu. Knaepen, který je měl doprovázet, byl rovněž nezvěstný. Mobilní telefony byly nedostupné, a tak se rozjelo jedno z nejrozsáhlejších pátracích akcí v historii jihomoravské policie. Na krajském ředitelství byl vytvořen speciální tým s názvem „Děti“, složený z jedenácti zkušených kriminalistů, jejichž jediným úkolem bylo najít pohřešované sourozence. Jižní Moravu pročesávaly stovky policistů a vojáků, od lesů přes pole, až po vodní plochy. Do akce byly nasazeny vrtulníky s termovizí, potápěči prohledávali rybníky a dobrovolníci se přidávali k policejním rojnicím. Policie spolupracovala s Interpolem, protože se objevily spekulace, že Knaepen mohl děti odvézt za hranice. Kriminalista Vladimír Matoušek, který na případu pracoval, dokonce vycestoval do Belgie, aby prověřil Knaepenovu minulost. Zjistil, že Belgičan měl v minulosti mravnostní delikt a v Belgii byl odsouzen za únos dcery a vnučky bankéře, přičemž část trestu strávil na psychiatrii.
Nález Knaepenova těla a dopis na rozloučenou
První zlom v případu nastal 7. srpna 2001, kdy náhodný kolemjdoucí nahlásil nález těla poblíž lesa u Ostopovic na Brněnsku. Tělo patřilo Stephanu Knaepenovi a bylo již v rozkladu. Pitva odhalila, že zemřel na selhání srdce po požití většího množství psychofarmak. Patologové našli v ostatcích stopy šesti druhů léků, včetně těch určených k léčbě duševních poruch a agresivity. U těla byl nalezen mobilní telefon a dalekohled, z místa nálezu byl vidět Knaepenův dům. V jeho opuštěném autě, nalezeném o den později v Ostopovicích, kriminalisté objevili další důkazy – mobilní telefon, který používaly děti, umělohmotné nástavce ke kanystrům na benzin a dva dopisy na rozloučenou, psané vlámsky a anglicky. V dopisech Knaepen napsal: „Ničeho nelituji, protože jsem věděl, že se to jednou muselo stát. Aby z toho pro moje děti později neplynuly nějaké následky, je lepší, když zmizí společně se mnou. Můj život byl jeden velký propadák.“ Tyto věty naznačovaly, že Knaepen plánoval nejen svou smrt, ale i smrt své rodiny a možná i dětí Vosmanských.
Mediální šílenství a spekulace
Případ sourozenců Vosmanských se stal mediální senzací. Zpravodajské stanice, bulvární deníky i veřejnost bedlivě sledovaly každý vývoj událostí. Objevily se nepodložené teorie – od únosu dětí mezinárodním gangem pro nelegální transplantace až po spekulace, že děti žijí v luxusní čtvrti Paříže. Někteří senzibilové a jasnovidci tvrdili, že mají vize o místě pobytu dětí, což policii jen komplikovalo práci. Policisté byli obviňováni z neschopnosti, přestože pátrání probíhalo na ploše stovek kilometrů čtverečních a zahrnovalo nasazení obrovského množství lidí i techniky.
Nález těl po čtyřech měsících
Po téměř čtyřech měsících intenzivního pátrání, 25. listopadu 2001, došlo k tragickému objevu. Náhodný kolemjdoucí, sběrač dřeva z Brankovic na Vyškovsku, nalezl v remízku u polní cesty dva spací pytle. Uvnitř byla těla dvou dětí se svázanýma rukama. Pitva ukázala, že děti byly uškrceny a jejich těla byla ve značném stadiu rozkladu, což ztížilo identifikaci. Přesto nepřímé důkazy, nalezené spací pytle, stan, vařič a další věci odpovídající popisu vybavení sourozenců, ukazovaly, že se jedná o Dagmaru a Jana Vosmanské. Definitivní potvrzení přinesly až testy DNA. Objevily se spekulace, že děti mohly být před smrtí zneužity, ale pitva tuto teorii kvůli stavu těl nepotvrdila. Kriminalisté se domnívali, že Knaepen jednal impulzivně, možná v důsledku své psychické lability. Jeho minulost, včetně psychiatrické léčby a obdivu k belgickému vrahovi dětí Marcu Dutrouxovi, naznačovala, že zřejmě trpěl psychickým onemocněním.
Dopad na rodinu
Smrt Dagmary a Jana rodinu Vosmanských zničila. Matka Milada Vosmanská prohlásila, že se z tragédie nikdy nevzpamatuje. Tragédie rodinu pronásledovala i nadále – v roce 2003 zemřela při dopravní nehodě další dcera Milady, Helena. Kriminalisté, kteří na případu pracovali, přiznávali, že vražda dětí je vždy obzvlášť zničující, zvláště pro ty, kteří mají vlastní děti. Vladimír Matoušek vzpomínal: „Zamávalo to s námi. Vražda dětí je vždy hrozná.“
Motiv zůstává záhadou
Přes veškeré úsilí policie zůstal motiv Knaepenova činu nejasný. Jeho dopisy na rozloučenou naznačují pocit zoufalství a selhání, ale konkrétní důvod, proč se rozhodl zabít právě děti Vosmanských a pokusit se zavraždit i svou rodinu, nebyl nikdy objasněn. Klíčovou roli zřejmě sehrála jeho psychická labilita, minulost spojená s kriminální činností a finanční problémy. Případ byl nakonec odložen, protože jediný podezřelý, Stephan Knaepen, byl mrtvý.
