Článek
Desátého listopadu 2012 tu během rallye vjel závodní vůz mezi diváky. Čtyři dívky – dvě sestry z Lopeníku a dvě jejich kamarádky z nedaleké Nivnice – zemřely na místě. Nejmladší bylo teprve sedm let, nejstarší dvacet.
Den, který se měl odehrát jinak
Bylo po Dušičkách, vítr foukal z hor a obloha byla zatažená. RallyShow Uherský Brod 2012 měla být pohodovým, volným podnikem – atrakcí pro diváky i pro místní. Na startu bylo sedmdesát posádek, mezi nimi i známá jména české rallye scény. Kolem trati stáli lidé s dětmi, fotili, fandili, netušili, že právě první rychlostní zkouška se stane osudnou. Závodní vůz, který řídil Michael Bartončík, vyjel za horizontem ze silnice, narazil do sloupu a v sérii nárazů srazil čtyři dívky stojící u rodinného domu na okraji obce. Zastavil se až o betonový plot. Dvě další osoby utrpěly těžká zranění.
„Bylo to strašné. Přijeli jsme tam hned po nehodě, nikdo nechápal, co se stalo,“ vzpomínal později jeden z dobrovolných hasičů z Březové. „Byl vítr, zmatek, lidé plakali. To místo bylo ticho jako po výbuchu.“
Závod byl okamžitě ukončen. Na místo přijeli policisté, posttraumatické týmy i hasiči. Vyšetřování trvalo dlouhé měsíce a později se rozrostlo do vleklého soudního procesu, který trval víc než deset let.
Kdo nese vinu
Jedním z těch, kdo se ocitl před soudem, byl tehdy dvaadvacetiletý Petr Plášek – traťový komisař a zároveň přítel jedné z obětí. Soud ho obžaloval z nedbalostního usmrcení, protože podle obžaloby měl dívky vykázat z nebezpečného místa. Byl to mladý kluk z vesnice, který v den závodu pomáhal jako dobrovolník. Soudní síň pak po letech slyšela jeho větu, která mrazí dodnes: „Je mi líto, co se stalo. Doteď nevím, co jsem udělal špatně.“
Okresní soud v Uherském Hradišti ho odsoudil už v roce 2015 – osmnáctiměsíční podmínkou. Tentýž trest zopakoval i druhý proces v roce 2023. Krajský soud v Brně však verdikt zmírnil: Plášek nakonec dostal šestiměsíční trest s odkladem na jeden rok. Předseda senátu Josef Teplý přitom připomněl, že „k nehodě s tak tragickými následky došlo souhrnem několika náhod“.
Soud potvrdil i to, co rodiny obětí slyšely už dříve: vina nebyla jen na jednom člověku. Na tragédii se podle verdiktu podepsala kombinace chyb – nedostatečně zpracovaný bezpečnostní plán, formální proškolení komisařů, nepřehledné místo, povětrnostní podmínky i chyba jezdce. Přesto ze všech obžalovaných zůstal potrestán pouze Plášek. „Jeho role byla marginální,“ uvedl soudce už dříve, „ale vina byla prokázaná.“
Závod, který změnil pravidla
V Lopeníku se od té doby nic podobného nekonalo. „Jedna zkušenost nám stačila,“ řekl současný starosta Roman Buček. „Závody se mají dělat na závodní trati, ne mezi domy.“ Vesnice, rozložená po kopcích Bílých Karpat, dnes působí klidně. Ale trauma tu zůstalo. Rodina, která přišla o dvě dcery tu žije stále.
Lopenická tragédie se stala zlomem v české rallye. Po ní se zásadně zpřísnila pravidla pro pořádání automobilových závodů. Povinné se staly přehlednější bezpečnostní zóny, přísnější kontrola diváckých míst i důkladnější školení traťových komisařů. Pořadatelé značí jednotně okolí tratí, s větším předstihem se uzavírají pro ostatní provoz trasy rychlostních zkoušek a snížili výkon některých typů aut. Větší důraz kladou i na informovanost diváků.
„Byl to nejtragičtější případ, který českou rallye radikálně ovlivnil,“ přiznal později tehdejší předseda Svazu Rally Pavel Schovánek.
Dnes už tu nezní burácení motorů ani hlas moderátora z amplionu. Jen vítr, který se prohání mezi kopci a občas zazvoní svíčkou na pomníku. Lopeník zůstal tichým svědkem toho, jak se sportovní adrenalin může během vteřiny změnit v neštěstí, které se nikdy úplně nezahojí.
Zdroje:
