Článek
„Volal mi, že mu kamarád vytuneloval účet. Potřebuje peníze jen na pár dní. Když jsem řekla, že je nemám, poradil mi, ať si půjčím v bance.“
Tak začal příběh jedné z více než třiceti žen, které uvěřily Jaroslavu Doležalovi. Nešlo přitom o anonymního podvodníka schovaného za falešnou identitou ani o muže vystupujícího z exotické země. Naopak. Používal vlastní jméno, pracoval jako učitel, dříve sloužil u vězeňské služby a na internetových seznamkách působil jako ztělesnění spolehlivosti. Právě obyčejnost byla jeho největší zbraní.
Na profilech se prezentoval jako sportovec, nekuřák a abstinent, který hledá vážný vztah. Mluvil o společném bydlení, svatbě i dětech. Ženy neměly důvod pochybovat. Nepůsobil jako člověk, který něco skrývá. Jenže za sympatickým úsměvem se schovával muž zatížený exekucemi, dluhy a závislostí na hazardu.
Svatba byla jen začátek příběhu
Doležal dobře věděl, co jeho partnerky chtějí slyšet. Nesliboval luxusní dovolené ani život v přepychu. Nabízel něco mnohem cennějšího – pocit bezpečí, rodinu a společnou budoucnost. A nezůstalo jen u slov. S několika ženami skutečně založil rodinu. Pět poškozených s ním má děti, celkem se stal otcem jedenácti potomků. Podle kriminalistů udržoval v jednu dobu až šest paralelních vztahů. Každé ženě tvrdil, že právě ona je ta jediná. Teprve když si získal jejich důvěru, přišla první prosba o pomoc. Nejdřív šlo o několik tisíc korun. Později o desetitisíce. Nakonec o statisíce a miliony.
Každá lež měla jediný cíl
Výmluv měl připravené desítky. Jednou potřeboval zaplatit pohřeb otce. Jindy biologickou léčbu, kauci na společný byt nebo opravu domu postižené sestry. Tvrdil, že trpí rakovinou varlat, Bechtěrevovou nemocí nebo že musí zaplatit parkovací místo ke kupovanému bytu. Peníze údajně potřeboval také na lyžařský výcvik dětí, vstupenky na mistrovství světa v hokeji nebo společnou dovolenou. Před soudem později připustil, že některé historky byly absurdní. „Ty záminky byly opravdu někdy až stupidní. Stydím se za to,“ řekl. Nejčastěji však opakoval jediný příběh – že potřebuje zaplatit pohřeb svého otce. „Otec moji matku psychicky i fyzicky týral. Neměl jsem k němu nikdy žádný vztah, proto tahle výmluva. To mě ale samozřejmě neomlouvá,“ vysvětloval soudu.
Ženy si kvůli němu půjčovaly
Pokud některá z partnerek odpověděla, že peníze nemá, měl okamžitě připravené řešení. Ať si vezme úvěr. Řada žen to skutečně udělala. Půjčovaly si v bankách, u nebankovních společností i od příbuzných. Jedna z poškozených mu už po týdenní známosti předala sedmdesát tisíc korun. Během několika dalších týdnů mu půjčila celkem 225 tisíc.
Jiná žena, která sama vychovávala malého syna, mu poskytla přibližně 125 tisíc korun. Další přišla o více než dva miliony. Z celé částky dostala zpět pouhých 37 tisíc.
Přesto Doležal často bez problémů podepisoval smlouvy o zápůjčce nebo uznání dluhu. Ochotně se zavazoval i k placení úroků. Dobře ale věděl, že své závazky nebude schopen splnit.
Miliony mizely v hazardu
Vyšetřování ukázalo, že značná část peněz skončila v sázkových kancelářích. Jen ve dvou z nich podle kriminalistů prohrál více než tři miliony korun. Další peníze padly na splácení starších dluhů, pronájmy bytů a automobilů nebo na udržování životního stylu, díky němuž mohl před jednotlivými partnerkami vystupovat jako finančně zajištěný muž. Nové půjčky navíc často používal ke splácení těch předchozích. Celý systém tak připomínal pyramidu postavenou na citech a důvěře.
Jedna žena prolomila mlčení
Pravda začala vyplouvat na povrch v roce 2017, kdy trestní oznámení podala žena z Děčínska. Policisté tehdy evidovali devět poškozených a škodu kolem devíti milionů korun. S každým dalším týdnem se ale ozývaly další ženy.
Vyšetřovatelé nakonec napočítali více než třicet poškozených z celé republiky. Celková škoda se vyšplhala téměř na 18 milionů korun. Kriminalisté navíc připouštěli, že skutečných obětí mohlo být ještě více, protože řada žen se kvůli studu nikdy nepřihlásila.
Naděje jako výnosný obchod
„Nikdy jsem neměl v plánu nikoho okrást. Vždycky jsem to chtěl vrátit,“ hájil se u soudu Doležal. Soudy jeho obhajobě neuvěřily. Krajský soud mu původně uložil osm let vězení. Vrchní soud ale trest zpřísnil na devět a půl roku. Zdůraznil především to, že si své oběti vybíral cíleně – šlo většinou o ženy zklamané předchozími vztahy nebo jinak citově zranitelné, které toužily po rodině a stabilním partnerovi. Nejvyšší soud následně dovolání odmítl a pravomocný rozsudek potvrdil.
Příběh Jaroslava Doležala tak skončil za mřížemi. Pro desítky žen ale neskončil nikdy. Některé ještě dlouhé roky splácely půjčky, které si kvůli němu vzaly. Jiné s ním dodnes vychovávají společné děti.
Největší škodu totiž v tomto případě nepředstavovalo osmnáct milionů korun. Tou byla důvěra žen, které nehledaly bohatství ani dobrodružství. Hledaly partnera na celý život. Jaroslav Doležal z jejich naděje udělal svůj nejvýnosnější obchod.
Zdroje:
