Článek
Žena si o smrtelných účincích nemrznoucí směsi přečetla v časopise. Zaujala jí také informace o tom, že má fridex sladkou chuť. Věděla totiž, že nebude problém přidat jedovatou směs Terezce do pití a holčička tekutinu spolkne. V obchodě koupila litrovou láhev a předstírala, že je pro někoho jiného. Poslední srpnový večer roku 2010 nalila smrtelnou dávku dcerce do čaje.
Stála u postýlky a smála se
Pak začalo peklo. Holčička dostala křeče, bolelo ji bříško, dusila se. Matka stála u postýlky a… smála se. Podle výpovědi samotné Terezky, kterou soud přehrál ze záznamu: „Stála u mé postýlky, smála se a řekla mi, že chce, abych umřela.“ Záchranku zavolala až hodinu po půlnoci a zdravotníkům zatajila pravdu. „Dítě má vždycky potíže po návštěvě u táty,“ lhala. Díky tomu lékaři ztratili drahocenné hodiny. Terezka přežila jen zázrakem. Doktoři totiž pořád nevěděli, na co jí mají vlastně léčit. Stanovili tři diagnózy – otravu, virové onemocnění a dědičnou chorobu poruchy metabolismu. Udělali odběry a museli čekat na výsledky. „Matka nám pořád tvrdila, že to nemůže být otrava, i když jsme se jí na to ptali. Zarazilo mne, jak byla klidná. Nikdy jsem se nesetkal s matkou, které řekneme, že její dítě může každou chvíli zemřít, aby se takhle chovala,“ vzpomínal tehdejší primář jednotky intenzivní péče pražské Všeobecné fakultní nemocnice Václav Vobruba.
Teprve po dlouhých pěti hodinách rozbory jasně ukázaly, že Terezka byla otrávena fridexem. Lékaři jí tak mohli konečně začít léčit. „Začala dostávat alkohol přímo do žaludku. Alkoholový roztok jsme jí zavedli i do žil. Musela mít totiž v krvi nejméně 1,5 promile. Dostávala výživu do žil, brala léky na snížení tlaku a proti bolesti a museli jsme jí stále zavodňovat,“ popsal léčbu Vobruba. Lékaři bojovali o její život 36 hodin.
Soud: Naprostá neúcta k lidskému životu
Soudy obou instancí neměly pochyb. Motiv? Klasická pomsta po rozchodu. Veronika chtěla, aby vina padla na Radka. Plánovala to měsíce. „Dělala vše pro to, aby dcera zemřela,“ shrnul soudce Jan Špeta z Krajského soudu v Plzni při prvním rozsudku, který ženě vyměřil výjimečný trest 25 let vězení, proti němuž se odvolala. Vrchní soud v Praze odvolání zamítl. Předseda senátu Jiří Lněnička byl nekompromisní: „Obžalovaná projevila naprostou neúctu k lidskému životu, která se vymyká i případům násilí na dětech.“ Zákeřnost, bezbrannost dítěte a fakt, že obětí se stalo vlastní dítě – to všechno přitížilo. Jediné polehčující okolnost? Dosavadní bezúhonnost.
Žena u soudu jen tiše plakala a řekla: „Už k tomu nemám co říct.“ Později tvrdila, že dceři by nikdy neublížila. Ale stopy mluvily jasně. Prázdnou láhev hodila do popelnice, snažila se zamaskovat všechny stopy. Dokonce se pokusila o sebevraždu ve vazbě.
Vypadala jako normální ženská
Sousedé v Nejdku dodnes kroutí hlavou. „Vypadala jako normální ženská,“ říkají. Pracovala v sociálních službách, vozila nákupy seniorům, smála se s dcerkou na hřišti. Nikdo netušil, co se ve skutečnosti děje. Rozvod prý nesla těžce. „Říkala mi, že jsem raději u táty než u ní,“ svěřila se Terezka policejní psycholožce. A dodala: „Já jsem u všech stejně ráda.“
Kam až může zajít nenávist mezi partnery?
Případ nemá v české justici obdoby. Soudci sami přiznali, že takovou krutost ještě neviděli. A přitom začalo všechno „jen“ hádkami mezi partnery. Žárlivost, rozchod, touha ublížit. Místo aby se rodiče dohodli o péči o Terezku u soudu, rozhodla se jedna strana zničit to nejcennější, co mají společné.
Kolik takových příběhů končí tragicky? Nenávist mezi expartnery dokáže zabíjet pomalu – psychicky. Ale tady překročila všechny hranice. Krkavčí matka si v současné době odpykává dvacetiletý trest vězení, Ústavní soud nakonec původní výjimečnou sazbu o pět let zkrátil.
