Článek
Chtěl vyvézt „historicky cenný předmět“, ukrytý v západních Čechách, a byl ochoten za vývozní povolení zaplatit značnou sumu. Neprozradil ale, o jaký předmět jde, ani kde přesně leží. Jen naznačil, že se k němu váže dávné rodinné tajemství. Úředníci zpozorněli. Případ předali federální kriminální službě, která ho přidělila zkušenému vyšetřovateli Františku Maryškovi. Nikdo tehdy netušil, že Maryška brzy odhalí největší památkový objev 20. století na českém území.
Tajemný obchodník a skryté indicie
Muž, který celou záhadu spustil, vystupoval pod jménem Danny Douglas a v roce 1984 přišel na československé velvyslanectví ve Vídni s neobvyklou nabídkou. Byl ochoten zaplatit 250 000 dolarů za cennost, která nemá spojitost s českou historií a nikdo u nás o ní neví, ačkoli se nachází v Československu, zhruba 150 kilometrů od Norimberku. Žádal od státu záruku prodeje, cokoli dalšího odmítal prozradit. Zatímco úředníci vládnoucí strany připravovali smlouvy, které měly vynést zajímavou částku v tvrdé měně, detektivové pod vedením Františka Maryšky začali pátrat, o co by mohlo jít. Z náznaků Dannyho Douglase odvodili, že by měli hledat v Bečově nad Teplou a že předmět pochází z 13. století, je kovový a dutý o velikosti přibližně konferenčního stolku.
Tehdejší ředitelka Uměleckoprůmyslového musea v Praze, historička Dagmar Hejdová definitivně určila, že jde s velkou pravděpodobností o relikviář svatého Maura.
Bečov nad Teplou patřil rodu Beaufortů-Spontinů, jehož členové kolaborovali s nacistickým režimem. Na konci druhé světové války v roce 1945 bylo jasné, že budou muset odejít. Heinrich Beaufort-Spontin se synem Friedrichem relikviář ukryli spolu se 103 láhvemi francouzského koňaku a vína pod podlahu hradní kaple Navštívení Panny Marie a ze zámku odešli jen s nejnutnějšími předměty. Drahocenný relikviář si netroufli vzít s sebou, a to, že se stále nachází na hradě netušil ani pozdější kastelán Karel Macek. Chybělo pár dní, aby románskou památku ze 13. století obchodník Douglas navždy vyvezl a výhodně přeprodal dál. Pod dlouhém připomínkování mělo dojít k podpisu smluv 7. listopadu 1985.
Den „D“
Policisté ale zlatý poklad našli dřív. 5. listopadu 1985 okolo poledne objevili pomocí armádního detektoru kovů relikviář pod podlahou bečovské kaple. Kriminalista František Maryška osobně dohlížel na otevření bedny s relikviářem. Vyvalil se z ní zatuchlý vzduch a na dně se v přítmí zaleskla zlatá deska zdobená filigránem, drahými kameny a smalty. Nikdo nepochyboval — před nimi ležel relikviář svatého Maura, který zmizel před čtyřiceti lety. Policisté bednu opatrně zvedli a převezli do Prahy. Maryška tehdy poznamenal: „Byl to okamžik, kdy člověk pochopí, že i kriminalista může zažít archeologický zázrak.“
Unikátní památka
Relikviář svatého Maura pochází z první třetiny 13. století a vznikl v belgickém Valonsku. Na první pohled připomíná malý zlatý kostelík. Na jeho bocích se skví figurky svatých, uvnitř spočívají jejich ostatky, zabalené v látkách, z nichž nejstarší pochází dokonce z 8. století. Když restaurátoři relikviář rozebrali, objevili také zlatnické techniky neuvěřitelné kvality — každý smalt, každý kamínek měl přesné místo a účel. Mezi ozdobami se nachází i tzv. ropuší kámen. Odborná expertiza potvrdila, že nejde o minerál, ale o objekt, který byl v raném středověku opředen řadou mýtů. Paleontologové až v novověku zjistili, že ve skutečnosti jde o zkamenělý zub pravěké ryby Scheenstia. Její zuby měly kulovitý tvar, protože byly uzpůsobeny k drcení vápenných schránek vodních živočichů. Zřejmě ale lidem připomínaly boule na hlavě ropuchy, a tak se vžila představa, že vznikají v hlavách starých ropuch. Ropušímu kameni se ve středověku připisovaly léčivé účinky, měl také nositele chránit před jedy, podle pověr uměl jed detekovat a neutralizovat. Proto se ropuší kameny používaly v prstenech panovníků.
Komplikované restaurování
V 80. letech 20. století akademičtí sochaři Alena Nováková a Andrej Šumbera demontovali zlatnickou výzdobu bečovského relikviáře, aby zabránili jejímu poškození, které způsobovala postupná destrukce původního dřevěného jádra. Relikviář rozebrali na 499 základních částí a uložili je do Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Tam pořídili také podrobnou fotografickou dokumentaci a vytvořili návrh restaurátorského programu, který tehdy však zůstal nerealizovaný. Původní dřevěná schránka relikviáře, dnes vystavená v Bečově nad Teplou, tak po dlouhá léta čekala na obnovu. Až v roce 1991 začali odborníci se systematickými restaurátorskými pracemi, které trvaly více než jedenáct let.
Poprvé relikviář veřejnost spatřila už roku 2000 na Pražském hradě, tehdy však ještě ne v úplné podobě. Od 4. května 2002 se stal stálou součástí expozice zámku v Bečově nad Teplou. Později se několikrát vrátil na krátkodobé výstavy do Prahy a od roku 2022 ho návštěvníci obdivují v nové expozici Pluhovských domů v areálu bečovského zámku.
Zdroje:
