Článek
Alice se narodila v roce 1902 v Brně do zámožné rodiny. Její otec byl známý bankéř a majitel stavební firmy, což jí poskytlo pevné zázemí pro vzdělání a rozvoj talentu. Byla to emancipovaná, vzdělaná a oduševnělá žena. Ve třicátých letech 20. století si v Brně otevřela jeden z nejmodernějších fotografických ateliérů. Její práce vynikala uměleckým nadáním a technickou precizností, která převyšovala běžnou produkci té doby. Fotografie, které pořizovala, byly umělecká díla zachycující duši lidí a atmosféru doby.
Brno tehdy pulzovalo kulturním životem, a právě zde se Alice setkala s mužem, který změnil její osud. Oldřich Nový, tehdy ještě převážně režisér a šéf operety v Zemském divadle v Brně, kde působil od roku 1920, ji okouzlil na první pohled. Vzali se po osmileté známosti, a to především díky Alicinu otci. V té době už totiž Nový provozoval vlastní divadlo v Praze, které ale finančně strádalo. Alicin otec poskytl peníze na stabilizaci divadla, jeho podmínkou ale byla svatba. Tak se Alice stala nejen manželkou, ale i klíčovou podporou v Nového kariéře.
Divadelní spolupráce a rodinný život
V roce 1935 spoluzaložila Alice s Oldřichem „Nové divadlo“ v Praze. Cílem bylo rozvíjet žánr hudební komedie, který kombinoval mluvené slovo s operetním stylem do moderního výrazu. Divadlo bylo označováno jako „opereta pro kultivované lidi“ podle slov Eduarda Basse. Alice zde nebyla jen pasivní partnerkou – přispívala svým uměleckým cítěním a organizačními schopnostmi. Její fotografické zkušenosti se promítly do vizuální stránky inscenací, což pomohlo divadlu vyniknout.
Krátce po svatbě se rodina rozrostla o dceru Janu, narozenou v roce 1937. Jana však nebyla biologickým dítětem Alice – Oldřich ji adoptoval. Dlouho se vynořovaly spekulace, že měl dceru nejspíš s nějakou tajnou milenkou, podezřívána byla dokonce i věrná přítelkyně, herečka Hana Vítová. Jak to bylo doopravdy, prozradila veřejnosti až po dlouhých desetiletích publicistka Blanka Kovaříková ve své knize Největší tajemství Oldřicha Nového. Jana se narodila 18. února 1937 v Rychnově nad Kněžnou a její skutečné rodné jméno bylo Blažena Jakešová. Její matka Anna Františka Hartmannová zemřela po porodu v pouhých devětadvaceti letech a stejně starý otec Jiří Antonín Jakeš se nedokázal, nebo možná ani nechtěl o další dítě postarat, protože měl doma už čtyřletá dvojčata.
Oldřich Nový holčičku objevil v útulku na pražské Štvanici a za kmotru jí šla herečka Hana Vítová.
Deportace a Terezín
Nejtěžší zkouškou pro Alice a Oldřicha byla německá okupace Československa. Alice byla židovského původu, což ji vystavilo smrtelnému nebezpečí. Nacističtí okupanti vyvíjeli na Nového nátlak, aby se s manželkou rozvedl – rozvod by znamenal automatickou deportaci Alice do vyhlazovacího tábora. Oldřich, který byl tehdy na vrcholu popularity, odmítl. Byl neodolatelným idolem žen, ale pro Alici byl věrným partnerem.
Nátlaku vzdoroval až do roku 1944, kdy bylo rozhodnuto o deportaci Alice v rámci konečného řešení židovské otázky. Oldřich ji neopustil, šel s do transportu s ní Alice skončila v Terezíně, on v koncentračním táboře Osterode v Sasku, kde se setkal například s Ondřejem Sekorou, autorem Ferdy Mravence.
Oba válku přežili, ale cena byla vysoká. Alice ztratila polovinu rodiny, včetně milovaného otce. Antisemitské útoky, věznění a ztráty ji zlomily – po válce onemocněla schizofrenií. Právě tehdy se projevil její problematický vztah k dceři. Herec se k Janě choval galantně jako ke každé jiné ženě a jeho manželku to popouzelo. Jako by v ní neustále viděla ženu, která ji porodila, a považovala ji za sokyni v lásce. Oldřich zůstal po jejím boku až do konce. Když Alice v roce 1967 ve věku 65 let zemřela, těžce to nesl. Přežil ji o 16 let, ale poslední roky trávil téměř v ústraní. Jejich láska byla symbolem věrnosti: v době, kdy mnozí podlehli tlaku, oni zůstali spolu.
Zdroje:
