Článek
Když se v roce 1987 objevil v kinech hudební film Discopříběh, život tehdy šestnáctiletého Rudolfa Hrušínského nejmladšího se obrátil naruby. Jako kominický učeň Jirka Horáček pobláznil celou generaci dospívajících dívek. Snímek režiséra Jaroslava Soukupa viděly v kinech neuvěřitelné dva miliony diváků a z mladíka s uhrančivým pohledem se prakticky přes noc stal největší idol tehdejšího Československa.
Narodit se do nejslavnějšího tuzemského hereckého klanu s sebou neslo obrovská očekávání. Před kamerou stál poprvé už v deseti letech a diváci si ho pamatují i jako puberťáka z legendární komedie Vesničko má středisková (1985), kde se zvídavě ptal, zda „už nastavovali zrcadlo“. Přestože mu filmový svět předpovídal zářivou kariéru a mohl bezostyšně těžit ze slavného jména svého dědečka či otce Rudolfa Hrušínského mladšího, on se rozhodl jinak. Nechtěl žít v nalinkované realitě ani pod neustálým drobnohledem veřejnosti. V devadesátých letech, po několika dalších rolích a divokém románku se zpěvačkou Ivetou Bartošovou, si sbalil kufry, koupil jednosměrnou letenku a zmizel z očí veřejnosti.
„Hlavní svobodu jsem poznal, až když jsem odjel ven. Třeba právě v Latinské Americe. Tam žiju normální, anonymní život,“ vysvětluje své tehdejší rozhodnutí Hrušínský.
Ze socialistické hvězdy španělským barmanem
Jeho první zastávkou na cestě za absolutní svobodou a anonymitou se stalo Španělsko. Odletět do cizí země bez hlubší znalosti jazyka vyžadovalo nemalou odvahu. „Před odletem jsem si koupil učebnici pro samouky, do hlavy si nabušil asi pět set slov, pak si obstaral letenku do Madridu a vyrazil. Letěl jsem si prostě zkusit život,“ vzpomíná po letech. Na letišti sice zpočátku nikomu nerozuměl, ale prostředí ho nadchlo. Vrátil se do Prahy, zabalil auto a odjel do města Logroño v provincii La Rioja, kde si pronajal bar a začal podnikat.
V té době ještě Česko nebylo v Evropské unii, což legální zaměstnání v zahraničí komplikovalo. „Nemohl jsem se nechat jednoduše někde legálně zaměstnat, neměl jsem totiž pracovní povolení. Naopak jsem mohl lidi zaměstnávat, proto ten bar,“ objasňuje tehdejší pragmatické důvody. Pro mladého herce to byla zásadní škola života – v barovém prostředí uplatnil svou komunikativnost a velmi rychle se naučil plynule španělsky. Kromě toho dodnes ovládá také italštinu.
Vzpomínky na divoké začátky v showbyznysu si však nese stále s sebou. Rád a s úsměvem vzpomíná na svého filmového tátu Ladislav Potměšila, který na něj během natáčení v Plzni otcovsky dohlížel. „Protahoval mě bary, učil třeba nemíchat alkohol, aby mi druhý den po flámu nebylo špatně… Jeho zásady dodnes dodržuji,“ směje se Rudolf.
Život v karibském ráji a drsná realita na Haiti
Po španělské zkušenosti ho touha po objevování neznámého zavedla ještě dál – do Latinské Ameriky. Na počátku nového tisíciletí poprvé navštívil Dominikánskou republiku, která se stala jeho druhým domovem. Zatímco v Česku panovaly sychravé zimy, on trávil měsíce v teple u moře. Pomáhal zde kamarádovi v cestovním ruchu, organizoval výlety na lodích a trávil s hosty na moři celé týdny. „Projel jsem tak velkou část Latinské Ameriky. Je ovšem pravdou, že právě do Dominikánské republiky se vracívám,“ říká s tím, že se mu tam zkrátka zalíbilo na první pohled.
Život v tropech mu však neukázal jen lesk turistických resortů, ale i odvrácenou stranu chudoby. Když v roce 2010 zasáhlo sousední Haiti ničivé zemětřesení, zpráva ho zastihla v České republice. Měl už koupenou letenku zpět do Karibiku, a tak neváhal ani minutu. Mezi svými přáteli narychlo uspořádal finanční sbírku, za kterou nakoupil zdravotnický materiál a léky.
Přímo na místě pak nakupoval základní potraviny jako rýži, fazole a pitnou vodu. Jako dobrovolník se vydal distribuovat pomoc do chudinských osad – takzvaných favel – na dominikánsko-haitském pohraničí. Zde lidé žili v provizorních obydlích z igelitů a odpadků, bez pitné vody, toalet či dokladů. Tento silný zážitek mu dodnes připomíná, jaké banality v Evropě považujeme za samozřejmost.
Od herectví k psacímu stolu
Přestože prožil dlouhé roky za hranicemi, z českého uměleckého prostředí nikdy úplně neodešel. Pravidelně se na část roku vracel do Prahy, kde vlastní byt. Dlouhodobě spolupracoval s manžely Landovými, hrál v divadle a účinkoval v muzikálech, jako byla Touha. Objevil se také ve filmu Kvaska a po dlouhém přemlouvání ze strany hudebníka Michala Davida přijal hlavní roli ve snímku Decibely lásky.
V posledních letech se však jeho profesní zaměření posunulo ještě výrazněji. Místo před kamerou se postavil za ni a našel zalíbení v profesi scenáristy. Velkou výzvou pro něj bylo napsání scénáře k úspěšnému seriálu Agrometal pro televizi Prima. „Myšlenka vznikla přes skupinu Kabát, protože mi přišlo, že si takovou poctu zaslouží,“ prozradil Rudolf, který je velkým fanouškem této rockové kapely a pravidelně chodí na jejich koncerty.
Svatba ve Vatikánu a italská romance
Své přísně střežené soukromí si Rudolf začal částečně otevírat až poté, co potkal svou současnou manželku Martinu. Seznámili se náhodně na společenské akci přes společné známé a okamžitě našli společnou řeč. Martina, stejně jako on, prožila mnoho let pracovně v zahraničí a do České republiky se natrvalo vrátila v roce 2005.
V roce 2015 se partneři tajně vzali v Itálii, konkrétně v romantickém prostředí Vatikánu. Svatba byla skromná a jen ve dvou. Itálie pro ně nebyla náhodnou volbou – mají zde část rodiny a pravidelně sem jezdí.
Bude pokračování rodové linie?
Rudolf zestárl s elegancí, oholil si hlavu, ale uhrančivý pohled tmavých očí mu zůstal. Na sociálních sítích ho nenajdete, pozornost davů nevyhledává a raději se obklopuje malým, stabilním okruhem dlouholetých přátel. Jako čtvrtý nositel slavného jména Rudolf Hrušínský v přímé linii pochopitelně čelí i otázkám na případné pokračování tradice. Zda se na světě objeví Rudolf pátý, zůstává otevřené. „Když Rudolf pátý bude, tak bude… Na světě ale ještě není. Jméno ostatně může dát kdokoli z naší široké rodiny. Na Rudolfa žádnou licenci nemám,“ uzavírá se smíchem scenárista.
Zdroje:
