Článek
Příběh Jekatěriny, které nikdo neřekl jinak než Káťa, začíná v roce 1886 v ukrajinském Lucku. Narodila se do početné rodiny místního soudce. Ve dvou letech ztratila otce, v sedmnácti matku. Zůstala sama s bratrem Ivanem, svým celoživotním spojencem.
Mladá dívka se přestěhovala se do Petrohradu, tehdejšího tepajícího srdce ruské říše, a zapsala se do kurzů pro ošetřovatelky. Psala se revoluční a neklidná léta a Káťa, poháněna idealismem, toužila pomáhat na frontě rusko-japonské války. Právě v tomto vypjatém období, v salonu Elizavety Ivanovny Chrapovické, kde se setkávala tvůrčí inteligence Petrohradu, potkala muže, který jí změnil život.
Byl jím princ Chakrabongse, druhý syn mocného siamského krále Rámy V. Princ nebyl v Rusku náhodou. Car Mikuláš II., blízký přítel jeho otce, mu nabídl vzdělání v Pážecím sboru, jedné z nejprestižnějších vojenských akademií v celé říši, známé extrémně vysokými nároky na své studenty. Malý, bystrý a nesmírně inteligentní princ v Rusku exceloval, ale jeho srdce nepatřilo jen vojenské strategii. Když spatřil zrzavou Káťu, bylo rozhodnuto.
Vyznamenání a tajný slib
Když se Káťa rozhodla odejít jako dobrovolná sestra na Dálný východ, princ šílel strachy. „Budu na tebe čekat,“ slíbil jí. A čekal. Káťa se z války vrátila jako hrdinka se třemi medailemi včetně prestižního Kříže svatého Jiří. Princ ji okamžitě požádal o ruku.
Nastal však téměř neřešitelný problém. Siamská královská rodina vyznávala buddhismus a tradici vnitro-rodinných sňatků pro zachování „čisté krve“. Káťa byla pro Bangkok „farang“ – cizinka, navíc neurozená. A bratr Ivan souhlasil se svatbou pod podmínkou, že bude pravoslavná. Princ, zaslepen láskou, neváhal. Nechal se tajně pokřtít a v lednu 1906 se v Istanbulu konala tajná svatba.
Cesta do izolace
Cesta do nového domova připomínala spíše špionážní román než líbánky. Aby se zprávu o skandálním sňatku nedozvěděla královská rodina dříve, než na to bude princ připraven, musela Káťa v přístavech zůstávat v podpalubí nebo v hotelových pokojích. V Singapuru ji manžel nechal čekat a odjel do Bangkoku sám „připravit půdu“.
Reakce krále Chulalongkorna a královny Saovabhy byla zdrcující. Král se synem přestal mluvit a novomanželku odmítl přijmout. Káťa se ocitla v izolaci v paláci Paruskawan. Zatímco její manžel budoval siamskou vojenskou akademii, ona se učila thajsky, studovala buddhismus a oblékala se do tradičních oděvů. Stala se „vězněm ve zlaté kleci“.
Narození dědice
Zlom nastal v roce 1908. Káťa porodila syna, prince Chulu. Královna Saovabha, jejíž srdce bylo možná tvrdé jako kámen, své vnouče milovala. „Jak je roztomilý,“ pronesla prý, když chlapce poprvé viděla. Narození dědice s thajskými rysy konečně otevřelo Kátě dveře do paláce.
Když v roce 1910 král zemřel a na trůn nastoupil princův bratr Ráma VI., hanba skončila. Král uznal manželství za legální, Káťu jmenoval princeznou z Phitsanuloku a malého Chulu právoplatným dědicem trůnu. Zdálo se, že pohádka má svůj šťastný konec. Káťa v Paruskawanu pořádala recepce, hostila posádku křižníku Aurora a stala se ikonou modernizace země.
Hořký konec v Šanghaji
Jejich manželské štěstí trvalo dvanáct let. Po skončení první světové války a revoluci v Rusku začala Káťa pociťovat úzkost. Její vlast byla v plamenech, přátelé mrtví. V roce 1918 se znovu, tentokrát bez manžela, vydala na dlouhou cestu. Po návštěvě Číny se setkala se svým bratrem v Šanghaji, který tam uprchl po revoluci. Poté cestovala do Japonska a odtud do Kanady. Jako obvykle psala dopisy a posílala pohlednice Chakrabongovi. Nevěděla, že se během její dlouhé nepřítomnosti sblížil s jednou ze svých nevlastních sester, princeznou Chavalit. Bylo jí teprve 15 let, ale dokázala prince okouzlit, a dokonce i malý Chula ji zbožňoval, navzdory své žárlivosti na otce. Po svém návratu si Káťa uvědomila, že princ už k ní nechová ty něžné city, které ho kdysi přiměly vzdorovat jeho impozantnímu otci. Brzy se dozvěděla o Chavalit.
Pro Káťu, vychovanou v evropské tradici monogamie, to byla poslední kapka. Odmítla se dělit o lože i o postavení. „Chavalit pro mě znamená víc,“ řekl jí tehdy princ do očí. Rozvod v roce 1919 byl skandálem, který otřásl celou zemí. Káťa učinila nejtěžší rozhodnutí svého života: nechala svého milovaného syna v Bangkoku, aby nepřišel o právo na trůn, a sama odjela do Šanghaje za bratrem.
Poslední kapitola
Její život se však nezastavil. V Číně pomáhala ruským uprchlíkům a později našla klid v náručí amerického inženýra Harryho Clintona Stonea. Přesídlili do Paříže, kde Káťa v roce 1960 zemřela jako dáma, jejíž minulost znali jen zasvěcení.
Princ Chakrabongse zemřel předčasně na zápal plic v roce 1920. Jejich syn Chula vystudoval v Anglii a stal se slavným historikem a automobilovým závodníkem. Svou matku sice navštěvoval, ale její „útěk“ ze Siamu jí nikdy zcela neodpustil. Přežil ji o tři roky. Zemřel v roce 1963 na rakovinu.
Zdroje:
