Článek
Jana Novotná už jako dítě vynikala temperamentem a pohybovou nadaností. „Byla jiná než ostatní,“ vzpomínala trenérka Ludmila Plchová, která osmiletou Janu přivedla k tenisu v Moravské Slavii Brno. Po otci, úředníkovi, zdědila ctižádost, po matce, učitelce, píli. Rodiče, kteří nebyli sportovci, podporovali Janu od prvních krůčků. „Kdyby byla po mně, skončila by v krajské soutěži,“ žertovala její maminka.
V 14 letech se přesunula do Přerova, kde ji trénoval Petr Huťka. Ten rozpoznal její potenciál a připravil ji na velký tenis. V roce 1987, ve věku 18 let, vstoupila na profesionální okruh WTA. Už o rok později získala stříbrnou medaili ve čtyřhře na olympiádě v Soulu po boku Heleny Sukové. Tento úspěch byl jen předzvěstí její dominance v deblu.
Deblová královna
Novotná byla mistryní rychlých povrchů, zejména trávy a tvrdého povrchu, kde excelovala díky svému agresivnímu stylu servis-volej. Její jednoručný slajsovaný bekhend byl technickou lahůdkou a její bekhendový volej se stal ikonickým. Pastva pro oči, jak ho popsala Martina Navrátilová. Ačkoliv ve dvouhře se prosazovala postupně, ve čtyřhře byla od počátku nepřekonatelná.
V roce 1990 se s Helenou Sukovou stala světovou jedničkou a společně vytvořily sérii 44 neporazitelných zápasů, třetí nejdelší šňůru v historii ženské čtyřhry. Novotná získala 12 grandslamových titulů v ženské čtyřhře. Celkově vyhrála 76 deblových turnajů WTA, což ji řadí mezi absolutní elitu.
Její spolupráce s Hanou Mandlíkovou, která ji začala trénovat v roce 1988, přinesla zlom i ve dvouhře. „Hana ji posunula na novou úroveň. Naučila ji věřit si,“ říká publicista Petr Feldstein. V roce 1991 se Novotná poprvé probojovala do finále grandslamu ve dvouhře na Australian Open, kde podlehla Monice Selešové. Tento moment signalizoval, že její čas přichází.
Wimbledonská odysea: Slzy, bolest a vítězství
Wimbledon byl pro Janu Novotnou osudovým místem. V roce 1993 se poprvé dostala do finále dvouhry. Proti legendární Steffi Grafové vedla v rozhodujícím setu 4:1 a 40:15, ale psychicky závěr nezvládla. Grafová otočila zápas a Novotná prohrála. Při předávání trofejí se rozplakala na rameni vévodkyně z Kentu, která ji utěšovala: „Neboj, jednou tady vyhraješ.“ Tento moment, zachycený kamerami, se stal jedním z nejikoničtějších v historii tenisu. „Její slzy nebyly jen o prohře, ale o obrovském tlaku a touze uspět,“ vzpomíná Feldstein.
O čtyři roky později, v roce 1997, se znovu probojovala do finále, tentokrát proti Martině Hingisové. Zápas prohrála ve třech setech, ale její bojovnost opět oslovila fanoušky. Třetí pokus v roce 1998 byl jejím životním triumfem. Ve věku 29 let a 9 měsíců porazila Nathalii Tauziatovou a stala se nejstarší vítězkou premiérového grandslamu v otevřené éře. Když klesla na trávu, její radost byla nakažlivá.
Kariéra plná milníků
Novotná nasbírala 24 titulů ve dvouhře, včetně Turnaje mistryň v letech 1995 a 1997. V roce 1994 vyhrála s Petrem Kordou Hopmanův pohár pro Českou republiku. Na olympiádách získala dvě stříbrné medaile ve čtyřhře (1988, 1996) a bronz ve dvouhře (1996). V červenci 1997 se vyšplhala na 2. místo žebříčku WTA ve dvouhře – jen jediný zápas, semifinále US Open 1998 proti Hingisové, ji dělil od pozice světové jedničky.
Celkově vyhrála 100 turnajů WTA (24 ve dvouhře, 76 ve čtyřhře), čímž se zařadila mezi sedm tenistek, které překročily tuto hranici. Pětkrát byla zvolena nejlepší deblistkou okruhu WTA a v roce 2005 byla uvedena do Mezinárodní tenisové síně slávy. Její týmové úspěchy zahrnují vítězství v Poháru federace 1988 s Československem.
Život mimo kurty: Skromnost a soukromí
Jana Novotná byla opakem hvězd, které touží po záři reflektorů. „Tajemství bylo její oblíbené slovo,“ píše se v článcích o jejím životě. Své soukromí si střežila a jen zřídka mluvila o osobním životě. „Osudová láska? Zablokovala jsem to v sobě. Mou láskou byl tenis,“ přiznala v jednom z rozhovorů. Žila v Brně a na Floridě, udržovala vztah s bývalou polskou tenistkou Iwonou Kuczyńskou a vlastnila dům v Omicích na Brněnsku.
Po ukončení kariéry v roce 1999 kvůli zranění kotníku se věnovala trenérství a komentování. Koučovala Marion Bartoliovou a Barboru Krejčíkovou, která později vyhrála French Open. Jako komentátorka spolupracovala s Eurosportem a Českou televizí, kde v roce 2010 komentovala Fed Cup. Účastnila se exhibičních turnajů a dokonce absolvovala pilotní kurz, což ukazovalo její všestrannost.
V roce 2015 byla Jane diagnostikována rakovina vaječníku. O své nemoci mlčela, stejně jako o svém soukromí. „Nechtěla publicitu ani soucit,“ říká Feldstein. Podporu nacházela u rodičů a partnerky Iwony Kuczyńské, ale zákeřné nemoci podlehla 19. listopadu 2017 ve věku pouhých 49 let. Její odchod šokoval tenisový svět. „Jana bude chybět. Byla inspirací,“ vzkázala Martina Navrátilová, která sama bojovala s rakovinou a nacházela v Janě oporu.
