Článek
Jména Sabiny Selimovicové a Samry Kesinovicové opakovala ve svých zpravodajských relacích snad všechna světová média. Obě dívky žily naprosto běžným vídeňským životem, chodily do školy, měly kamarádky a běžné starosti dospívajících. Nic nenaznačovalo, že by se jakkoli radikalizovaly a chtěly něco měnit. Jejich rodiče, uprchlíci z Bosny, se úspěšně začlenili do rakouské společnosti. Až policejní vyšetřování ukázalo, jak nenápadné, ale velmi účinné bylo působení džihádistů v různých komunitách a především na sociálních sítích. Dívky se totiž zapojily do života místní mešity ve druhém vídeňském okrese, kde se seznámily se skupinou čečenských mladíků. Setkaly se i s kazatelem známým jako Ebu Tejma, který byl později v listopadu 2014 zatčen za financování teroristických skupin. Přes sociální sítě a uzavřená fóra se pak dostaly k propagandistickým videím Islámského státu, která slibovala dobrodružství, smysl života a boj za pravý islám. „Tady můžu být konečně volná a můžu praktikovat svou víru. To jsem ve Vídni nemohla,“ napsala později Sabina v jednom z příspěvků, které byly ovšem podle expertů pečlivě kontrolovány jejich budoucími manžely. Tyto zprávy sloužily jako náborový materiál pro další mladé dívky v Evropě.
Útěk a příjezd do Sýrie
Dne 10. dubna 2014 odletěly dívky z Vídně do tureckého města Adana, jen 150 kilometrů od syrských hranic. Zde se překročily hranici a vstoupily na území kontrolované Islámským státem, konkrétně do města Rakka, které se stalo de facto hlavním městem kalifátu. V tu dobu už na ně Interpol vydal zatykač, ale už nebylo možné je najít. Krátce po příjezdu se obě dívky provdaly za čečenské džihádisty. Na sociálních sítích zveřejňovaly fotografie, kdy byly v nikábech se samopaly v rukou, obklopené ozbrojenými muži. Jejich profily se staly „náborovými plakáty“ pro Islámský stát. Byly symbolem, jak může být džihád přitažlivý i pro mladé Evropanky.
Mezi životem, smrtí a propagandou
Osud dívek byl od počátku nejasný a plný spekulací. V září 2014 se objevily první zprávy o smrti Samry, která měla údajně zahynout v boji. Tyto spekulace popřely samy dívky prostřednictvím sociálních sítí. „Ani jedna z nás není mrtvá,“ napsala Sabina svým kamarádkám. Rakouské ministerstvo vnitra informovalo rodiče o jejich možném úmrtí, ale bez důkazů. Realita ale byla úplně jiná, než si mladé Vídeňanky vysnili. Chtěly se vrátit domů. V březnu 2015 rakouské noviny přinesly informace, že Samru umlátili k smrti, když se pokusila utéct z Rakky. Sabina měla zemřít v září 2014 během bojů. Tyto zprávy se šířily rychle, ale byly nedůvěryhodné. Profily na sítích pravděpodobně spravovali muži, kteří dívky drželi. Rakouská policie nemohla nic potvrdit; pátrání bylo komplikované kvůli válce v Sýrii.
Jasnější zprávy se objevily až v roce 2019. Podle zpráv OSN byly obě dívky mrtvé. Samra Kesinovicová byla zabita v roce 2015 při pokusu o útěk z Rakky, kdy ji bojovníci Islámského státu ubili k smrti. Sabina Selimovicová zemřela neznámou smrtí, možná v březnu 2019 při pokusu o únik z města během intenzivních bojů. Nejsilnějším momentem byl převoz Sabininých dětí z uprchlického tábora Al-Hawl v Sýrii do Rakouska. Test DNA potvrdil příbuzenství s její matkou, která se o ně stará.
Rakousko a evropský džihád
Příběh Sabiny a Samry nebyl ojedinělý. Rakouské ministerstvo vnitra odhadovalo, že se k Islámskému státu přidalo přes 130 občanů, včetně tuctu žen. Více než polovina z nich pocházela z Kavkazu, byli to většinou Čečenci s azylem v Rakousku. Celkově odjelo do Sýrie nebo Iráku kolem 150 lidí, z toho asi 30 zahynulo. V Evropě byly podobných případů stovky, především ve Velké Británii a Belgii.
Dívky měly své následovnice. V červenci 2014 zadržela policie dvě další Vídeňanky na cestě do Sýrie, které byly v kontaktu se Sabinou a Samrou. Reakce Evropy byla rychlá. Rakousko zavedlo přísnější tresty za podněcování k nenávisti, zákaz symbolů Islámského státu a možnost odebrání občanství dvojím státním příslušníkům. Británie zvažovala stejné kroky. Experti varovali před návratem bojovníků, kteří by mohli šířit teror ve svých domovských zemích. Ve většině těchto případů hrál klíčovou roli internet a síla sociálních sítí, jejichž prostřednictvím se dařilo Islamistům získávat bojovníky z Evropy.
I po jedenácti letech je příběh Sabiny a Samry varovným příkladem. Radikalizace probíhá rychle, zejména u mladých lidí, kteří hledají identitu v digitálním světě. Matka Sabiny v rozhovoru už jen smutně konstatovala: „Šly za snem, který se stal noční můrou.“
Zdroje:
