Článek
Ve čtvrtek 12. června 1997 prohledával starší muž popelnice na rohu Holečkovy ulice v Praze na Smíchově. Mezi odloženými věcmi ho zaujala zachovalá sportovní taška. Když ji otevřel, čekal ho pohled, na který už nikdy neměl zapomenout. Uvnitř ležela lidská hlava.
Na místo okamžitě vyrazili kriminalisté. Ještě než stačili zjistit, komu ostatky patří, přišel další nález. Následující den se ve vnitrobloku v nedaleké Práchnerově ulici objevila krabice od lyžařských bot s další částí lidského těla.
Soudní lékaři určili, že obětí byla mladá žena ve věku přibližně pětadvaceti až třiceti let. Na lebce měla vážné poranění způsobené tupým násilím. Policie stála před neobvyklým případem. Někdo ženu usmrtil, její tělo rozčtvrtil a jednotlivých částí se zbavoval v ulicích hustě obydlené pražské čtvrti.
Kriminalisté potřebovali především zjistit, kdo mrtvá žena byla. Netušili, že pachatel jejich práci bedlivě sleduje a že se s ním brzy osobně setkají.
Žena, která pomohla člověku po návratu z vězení
Obětí byla mladá žena jménem Markéta, která bydlela na Smíchově. Nějaký čas před svou smrtí poskytla podnájem pětadvacetiletému Antonínu Mokrému. Ten se nedávno vrátil z vězení, kde si odpykával trest za dopravní nehodu způsobenou z nedbalosti.
Mokrý neměl kam jít a Markéta mu nabídla střechu nad hlavou. Zpočátku spolu zřejmě vycházeli bez větších problémů. Mladík měl práci, přítelkyni Nikolu a chystal se oslavit své pětadvacáté narozeniny.
Právě narozeninová oslava se podle jeho pozdější výpovědi stala počátkem tragédie.
Mokrý počítal s tím, že ji stráví společně s Markétou. Když se však žena vrátila domů, oznámila mu, že nikam nepůjde. Podle jeho výpovědi jí nebylo dobře a neměla na oslavu náladu. Mladíka odmítnutí rozčílilo.
Nejprve se pohádali, potom přišly facky. Mokrý později tvrdil, že Markéta po jedné z ran upadla a udeřila se hlavou o hranu stolu. Zůstala ležet bez známek života.
Takto alespoň událost popsal při policejním výslechu. Co přesně se v bytě odehrálo, věděli jen oni dva. Jisté je, že Markéta utrpěla smrtelné poranění a Mokrý se místo přivolání pomoci rozhodl její tělo ukrýt.
Na gauči spal kamarád, pod ním ležela mrtvá žena
Mokrý nejprve tělo odnesl do koupelny, kde je omyl a zabalil do ložního povlečení. Potom ho uložil do úložného prostoru rozkládacího gauče.
A protože měl narozeniny, odešel slavit.
Večer se vrátil domů s kamarádem, kterému nabídl přespání. Návštěva neměla tušení, co se v bytě stalo. Mokrý jí ustlal právě na gauči, v jehož úložném prostoru ležela mrtvá Markéta.
Následující dny se v bytě dál střídali známí. Mokrý se snažil chovat normálně, přestože věděl, že tělo nemůže v úkrytu zůstat navždy. Nakonec dospěl k rozhodnutí, které z něj udělalo jednoho z nejznámějších pachatelů pražské kriminalistiky devadesátých let.
V noci na 12. června tělo rozčtvrtil kuchyňským nožem. Jednotlivé části zabalil do tašek a krabic a postupně je odnášel k popelnicím v okolních ulicích.
Jednu z krabic se mu napoprvé nepodařilo odložit. Všiml si totiž sousedky stojící na balkoně a raději se vrátil. Počkal, až bude mít cestu volnou.
Když pak kriminalisté prohledávali okolí kontejnerů v Holečkově ulici, Mokrý je pozoroval z okna bytu. Dobře věděl, co policisté hledají. Později zašel do svého oblíbeného nonstop podniku, kde se s ostatními hosty bavil o otřesném nálezu.
Zatímco celý Smíchov spekuloval o neznámém vrahovi, pachatel se dál pohyboval mezi lidmi, jako by se ho tragédie vůbec netýkala.
Vrah se sám přihlásil policii
Kriminalistům se podařilo vytvořit podobiznu mrtvé ženy, kterou zveřejnila média. Dne 15. června už znali její totožnost.
Právě tehdy se na policii dostavil Antonín Mokrý. Oznámil, že zavražděnou poznává. Jde prý o jeho kamarádku Markétu, která odešla z domova a nevrátila se.
Policistům vysvětlil, že u ní bydlel v podnájmu. Působil klidně, vstřícně a ochotně. Nabídl vyšetřovatelům pomoc, provedl je místy, která Markéta navštěvovala, poskytl jim adresy jejích známých a upozornil na lidi, kteří by podle něj mohli mít s jejím zmizením něco společného.
Na první pohled byl téměř ideálním svědkem.
Jenže zkušeným kriminalistům začaly některé okolnosti připadat podezřelé. Mokrý například v zaměstnání opakovaně předčítal zprávy o nalezených ostatcích, ale kolegům se nezmínil, že mrtvou ženu zná.
Další pochybnosti vyvolaly předměty, v nichž byly části těla nalezeny. Vyšetřovatelé zjistili, že pocházejí z Markétina bytu. V Mokrého výpovědích se navíc začaly objevovat rozpory.
Dne 17. června si ho policisté předvolali k dalšímu výslechu. Tentokrát už mladík svou verzi neudržel a začal vypovídat o narozeninové oslavě, hádce a smrti ženy, která mu poskytla bydlení.
„Máme byt.“ Dopis přítelkyni odhalil další možné vysvětlení
Vyšetřovatele však zajímalo, proč Markéta vlastně zemřela. Mokrý tvrdil, že šlo o nešťastné vyústění hádky. Policie ale postupně získávala důkazy, které naznačovaly i jiný motiv.
Mladík měl totiž s bytem své plány.
Své přítelkyni Nikole, která tehdy pobývala ve výchovném zařízení, napsal dopis, v němž jí sděloval, že pro ně má dobrou a špatnou zprávu. Tou dobrou bylo, že mají byt. Tu špatnou jí slíbil vysvětlit později.
Podezření posilovalo i Mokrého chování po vraždě. Jakmile se zbavil těla, začal byt upravovat. Maloval, tapetoval a vyráběl nové poličky. Choval se, jako by mu nyní celý prostor patřil a on v něm mohl nerušeně pokračovat v životě.
Devatenáct let vězení se změnilo na patnáct
Před Městským soudem v Praze se Mokrý pokoušel své předchozí výpovědi zpochybnit. Tvrdil mimo jiné, že ho policisté k doznání donutili.
Soud jeho obhajobě neuvěřil a uznal ho vinným. Přijal také závěr obžaloby, že vražda měla zištný motiv. Mokrý dostal devatenáctiletý trest odnětí svobody.
Jeho obhájce se však odvolal a u Vrchního soudu v Praze uspěl. Odvolací senát totiž nepovažoval zištný motiv za dostatečně prokázaný. Nezpochybnil, že Mokrý Markétu zavraždil, ale nepřijal závěr, že ji usmrtil proto, aby získal její byt.
Trest proto snížil na patnáct let vězení, což tehdy představovalo horní hranici základní trestní sazby za vraždu.
Zdroje:
