Článek
Bylo pondělní dopoledne. Na sídlišti Vltava v Českých Budějovicích panoval běžný ruch, i když ponuré, deštivé počasí drželo většinu lidí doma. Nízká oblačnost tehdy zasáhla i nedaleké vojenské letiště v Plané. Právě tam se z víkendového leteckého dne v Pardubicích vracela dvojice armádních nadzvukových stíhaček MiG-21.
Dopoledne, v půl desáté, se však obvyklý návrat rutinní mise proměnil v boj o holý život. V husté mlze a mracích nad městem piloti ztratili vizuální kontakt, stroje se dostaly do turbulence a v osudném manévru se srazily.
Zvuk motorů vystřídala ohlušující detonace. Obě neovladatelné stíhačky se v pěti stech metrech nad zemí proměnily v hořící trosky a padaly k zemi. Piloti se stačili katapultovat, ale stovky tun oceli a vysoce hořlavého leteckého paliva mířily přímo do hustě obydlené oblasti.
„Nejdřív jsem slyšel výrazný hukot. Připomínalo mi to dokumentární filmy z války, kde letadla shazovala bomby. Běžel jsem k oknu a viděl jsem letadla hned po srážce, jak se oddělila,“ vzpomínal později Martin Volný, který pád sledoval ze sedmého patra v Krčínově ulici. První myšlenka, která tehdy pamětníky napadla, byla jednoznačná: Začala válka.
Ohnivé peklo v Otavské ulici
První z letounů dopadl přímo na silnici v těsné blízkosti konečné zastávky městské hromadné dopravy v Otavské ulici. Stroj ještě před dopadem na zem strhl trolejové vedení a po nárazu explodoval. Rozmetané hořící trosky zasáhly plnou silou přilehlý panelový dům.
Letecký benzín se rozstříkl po fasádě budovy až do úrovně čtvrtého patra a okamžitě proměnil dům v hořící pochodeň. Plameny šlehaly z oken, z vchodů číslo 2 a 4 stoupal hustý černý dým. Kus utrženého motoru stíhačky proletěl skrz první patro paneláku – vrazil do bytu, proletěl chodbou a protější stěnou vyletěl ven, aby nakonec skončil pod balkony.
„Uslyšela jsem ránu a oknem mi do bytu něco vletělo. Přerazilo to nohu u konferenčního stolku. Další hořící kus mi přistál v ložnici na válendě,“ popisovala chvíle hrůzy Milena Macarová, jedna z obyvatelek domu. Jiná žena v panice popadla jen pár věcí a utíkala ven, přičemž ze zastávky sledovala, jak z oken bytu stoupá dým. V šoku a zmatku si tehdy spletla okna – její domov zůstal ušetřen, hořelo o kousek vedle.
Na parkovišti před domem nastala řetězová reakce. Hořící benzín zapálil desítky zaparkovaných aut, ze kterých se ozývaly výbuchy pneumatik a nádrží. Druhý letoun dopadl zhruba o kilometr dále, do zahrad rozestavěných rodinných domů v místní části České Vrbné, nedaleko rybníka Černiš. Zde se utržené křídlo zarylo do země těsně vedle parovodu a minulo novostavby jen o několik metrů.
Evakuace v kouři
Hasiči dostali hlášení o nehodě v 9:30. První jednotky dorazily na místo za sedm minut. Pohled, který se jim naskytl, připomínal apokalyptický film. Na místě nakonec zasahovalo celkem 138 až 151 hasičů z 19 sborů s veškerou dostupnou technikou. Dva vchody panelového domu bylo nutné okamžitě hasit, další čtyři se evakuovaly.
Hasiči v dýchacích přístrojích vyváděli z vyšších pater vyděšené obyvatele, kteří byli v budově odříznuti kouřem. Celkem z ohnivé pasti zachránili přibližně dvacet lidí.
Absolutní zázrak: Žádné oběti na životech
Když na místo dorazily první sanitky, lékaři se připravovali na nejhorší. Vedoucí lékař záchranné služby Lumír Mraček popsal, že z dálky viděli sloup kouře připomínající atomový hřib. „První, po čem jsme pátrali, byly kostry lidí, ale nikde žádné nebyly. Ptali jsme se davu venku, kdo je zraněný, a lidi odpovídali, že nikdo. To pro nás bylo úplně nepředstavitelné,“ uvedl lékař s tím, že při běžné autonehodě bývají následky na zdraví horší než při tomto pádu dvou vojenských letadel.
Událost si jako zázrakem nevyžádala žádnou lidskou oběť. Klíčovou roli sehrálo deštivé počasí, kvůli kterému nikdo nestál na ulici, a také neuvěřitelná souhra šťastných náhod. Pouhé tři minuty před dopadem migu na silnici odjela ze zastávky plně naložená linka trolejbusu číslo 14 směr centrum. Krátce předtím tudy navíc procházely děti z místní mateřské školy.
Celkem bylo zraněno pouze jedenáct lidí. Mezi nimi byli tři piloti (včetně neohlášeného technika, který letěl v kabině jako černý pasažér, ale naštěstí se stihl rovněž katapultovat) a dva hasiči s lehkými poraněními. Nejtěžším civilním zraněním byla hospitalizace osmačtyřicetileté ženy, která utrpěla popáleniny II. a III. stupně na noze.
Hledání trosek a černý humor
Likvidace následků trvala týdny. Trosky letadel se svážely do bývalých opraven v areálu letiště, kde je zkoumali vojenští experti. František Šafařík, tehdejší voják z povolání, vzpomínal na kuriózní moment při hledání průhledného překrytu kabiny jednoho z migů. „Hledali jsme ho dlouho, byl zapadlý ve vodě v rybníce. Nakonec nám pomohl racek. Seděl na něm, a díky tomu jsme ho proti stromům večer objevili,“ uzavřel s úsměvem.
Jihočeši reagovali na prožitý šok sobě vlastním způsobem – černým humorem. Již večer po havárii kolovaly v budějovických hospodách vtipy a parafráze na dětská říkadla. Lidé nabízeli k prodeji „Škodu 120 s motorem z migu“ nebo s nadsázkou prohlašovali: „Mámo, táto, v komoře je mig!“
Děti v místní školce událost zpracovávaly po svém – srážku stíhaček vydržely kreslit celý následující měsíc.
Bilance škod a soudní dohra
I když nedošlo ke ztrátám na životech, materiální škody byly obrovské. Znalci tehdy vyčíslili celkovou škodu na 25 milionů korun. Požár a exploze poškodily celkem 47 bytových jednotek, z nichž 11 bylo přímo zasaženo plameny a 5 zcela zničeno. Na parkovišti v Otavské ulici shořelo nebo bylo těžce poškozeno na tři desítky automobilů, přičemž sedmnáct z nich bylo zničeno totálně.
Vyšetřování ukázalo na jednoznačné pochybení lidského faktoru. Podle tehdejšího velitele vzdušných sil Ladislava Klímy pilot druhého stroje nezvládl situaci v mracích. Piloti sice patřili k elitní předváděcí jednotce, ale v kritické chvíli porušili předpisy. Ignorovali doporučení řídícího věže, aby kvůli špatnému počasí přistávali jednotlivě, nerozpustili formaci a rozhodli se pro další okruh nad městem.
V roce 2000 vynesl Okresní soud v České Budějovicích verdikt. Oba piloti byli uznáni vinnými z obecného ohrožení a odsouzeni k téměř dvouletému trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem na dva roky. Každý z nich musel navíc vojenské správě uhradit pokutu 50 tisíc korun.
