Článek
Jan Werich měl ženy rád a nijak zvlášť to neskrýval. O jeho milostném životě kolovaly mezi přáteli historky už za jeho života. Jedna z nich tvrdila, že když před známými mluvil o své dlouholeté milence, používal záměrně mužský rod, aby neprozradil její totožnost. Tou ženou měla být tanečnice a choreografka Manon Chaufour.
Právě její jméno se po letech začalo objevovat také v souvislosti s jednou z největších záhad Werichova soukromí. Mohl s ní mít syna?
Tím synem je Jiří Petrášek, narozený 30. května 1956. Muž, který se původně jmenoval Jan a který dlouhá léta netušil, že jeho biologickým otcem měl být jeden z nejslavnějších českých herců 20. století.
Z Jana se stal Jiří
Petráškův život začal poněkud záhadně. Biologická matka se ho vzdala a chlapec skončil v kojeneckém ústavu. První měsíce života přitom nesl jméno Jan. Později si ho osvojili Vladimír a Miluše Petráškovi a rozhodnutím soudu dostal nové křestní jméno – Jiří.
O svém skutečném původu dlouho nevěděl. Přesto prý odmalička cítil, že v rodinné historii něco nesedí. Adoptivní rodiče byli starší, jiné děti neměli a občas něco naznačilo i jejich okolí. Zároveň se u něj od dětství projevovala zvláštní záliba v divadle a bavení lidí. Chtěl dokonce studovat DAMU, adoptivní matka však hereckou kariéru rázně odmítla. Petrášek proto vystudoval ekonomii a později se vydal na pedagogickou dráhu. Dlouhá léta vedl Evropskou obchodní akademii v Děčíně a přednášel také na vysoké škole.
Teprve po smrti Jana Wericha v roce 1980 mu adoptivní matka řekla tajemství, které si podle něj už nechtěla odnést do hrobu: jeho biologickým otcem měl být Jan Werich. Petráškovi bylo čtyřiadvacet let.
Setkání, o kterém ani jeden nevěděl?
Na celé historii je nejpodivnější, že se otec a syn možná přece jen setkali. Petrášek vzpomíná na procházku s rodiči po staré Praze. Na Kampě proti nim šel Jan Werich. Pozdravili se, minuli se – a pak se prý oba zastavili, otočili a chvíli se na sebe dívali. Potom každý pokračoval svou cestou. Pokud je Petráškovo přesvědčení o otcovství správné, šlo o mimořádně bizarní okamžik: otec hleděl na syna a syn na otce, aniž by tušili, koho mají před sebou.
Dodnes přitom není jasné, zda Werich o narození dítěte vůbec věděl. Jeho poslední hospodyně a rodinná přítelkyně Eva Tůmová Petráškovi řekla, že podle ní nikoli. Petrášek ale připouští i opačnou možnost – Werich měl rodinu a případný skandál mohl být důvodem, proč o synovi mlčel.
Ženy měl rád, rodinu opustit nechtěl
Werich byl od roku 1929 ženatý se Zdenou Houskovou, s níž měl dceru Janu. Manželství však zejména v pozdějších letech nebylo idylické. Zdenu trápily psychické problémy a podle vzpomínek lidí z Werichova okolí se doma na Kampě odehrávaly i velmi těžké chvíle.
Současně nebylo tajemstvím, že Werich obdivoval ženy. Připisovaly se mu různé milostné vztahy, mimo jiné s herečkou Jaroslavou Adamovou. Josef Vinklář však později tvrdil, že jakkoli měl Werich ženy rád, svou rodinu by kvůli milence nerozbil.
Nejvýraznější stopu v jeho životě zřejmě zanechala Manon Chaufour.
Tajemná „Šafůrka“
Narodila se roku 1914 ve francouzsko-německé rodině. Otec Georg Charles Chaufour učil francouzštinu, matka pocházela z Ústí nad Labem a vyučovala hru na klavír. Manon od dětství tančila a už jako velmi mladá zamířila do zahraničí.
Působila v Chemnitzu a poté přibližně deset let jako sólistka Státní opery v Berlíně. Po válce přišla do Prahy a její cesta se protnula s Werichovou.
Pravděpodobně se poznali kolem roku 1947, kdy Manon spolu se svým tanečním partnerem Bedřichem Füssegerem účinkovala v inscenaci Pěst na oko. Následoval legendární Divotvorný hrnec, v němž Werich hrál vodníka Čochtana a Manon hluchoněmou Zuzanu.
Pracovní vztah zřejmě přerostl v milostný. Podle vzpomínek lidí z karlínského divadla o něm věděli především nejbližší. Tanečnice Ismenie Siegelová po letech vzpomínala, že Werich Manon skutečně miloval. Když se s ním setkala po mnoha letech, začal o bývalé milence hovořit s takovou nostalgií, že podle ní bylo zřejmé, že ji stále nosí v srdci.
Dítě a odjezd do Berlína
A právě tady začíná jedna z nejzajímavějších teorií. Jiří Petrášek se narodil v květnu 1956. Ve stejném roce Manon Chaufour opustila Československo a odešla do Berlína, kde vystupovala pod jménem Manon Ehrfur.
Časová shoda samozřejmě nic nedokazuje. Petrášek sám odmítá tvrdit, že právě ona byla jeho biologickou matkou. „Je to možné. Nevyvracím to, ani nepotvrzuji,“ odpověděl na přímou otázku týkající se Manon. Připomněl však i adresu v Rybné ulici, kde měla tanečnice bydlet a kam ji Werich údajně navštěvoval.
Proti teorii navíc existují i pochybnosti. Lidé, kteří Manon dobře znali, nevěřili, že by se svého dítěte dokázala vzdát. Přímý důkaz, který by ji s Petráškovým narozením spojoval, dosud veřejně znám není.
Manon nakonec v Berlíně zůstala. Navzdory zdravotním problémům pokračovala v tanci. V prosinci 1970 ji během představení Šípkové Růženky postihla nevolnost. Zemřela na infarkt při převozu do nemocnice. Bylo jí šestapadesát let.
Syn, který se nechtěl hlásit o dědictví
Petrášek své tajemství znal od roku 1980, veřejnost se o něm však dozvěděla až o desítky let později. Když se na internetu objevil článek s titulkem oznamujícím „objeveného syna Jana Wericha“ a fotografie obou mužů vedle sebe, nejprve se snažil zájem médií mírnit.
Později přestal svůj původ skrývat. Zdůrazňoval však, že nechce dědictví, tantiémy ani Werichovu vilu. Dokonce ani DNA test podle svých slov k životu nepotřebuje.
Nápadná podoba přesto fascinovala Werichovy pamětníky. Petrášek vyprávěl, že Květa Fialová ho nabádala, aby si nechal narůst vousy jako jeho údajný otec. Sám s humorem připouštěl, že s přibývajícími lety je stále „werichovatější“.
Po člověku, kterého považuje za otce, možná nezdědil jen tvář. Přestože mu adoptivní matka kdysi zatrhla DAMU, nakonec si cestu k jevišti našel. Hrál, moderoval, daboval, vystupoval s vlastními pořady a napsal knihu. Jedna otázka ale zůstává.
Kdo byla jeho matka?
Petrášek tvrdí, že její totožnost zná nebo alespoň vypátral, veřejně ji však prozradit nechce. Manon Chaufour proto zůstává jen jedna z možných odpovědí.
Stejně jako není definitivně vyřešeno, zda Jan Werich věděl, že někde vyrůstá chlapec, který se mu bude s přibývajícími lety stále nápadněji podobat.
Zdroje:
