Článek
Azbest je přírodní minerál tvořený mikroskopickými vlákny. Ta jsou tak drobná, že je lidské oko nevidí, necítíme je ani necítíme jejich zápach. A právě proto jsou nebezpečná. Po vdechnutí pronikají hluboko do plic, kde zůstávají natrvalo.
„Ta vlákna se nedají rozpustit, organismus se jich nemůže zbavit. Zůstanou v plicích po celý život,“ upozorňuje onkoložka Michaela Fridrichová.
Časovaná bomba v plicích
Právě tato vlastnost dělá z azbestu takzvanou časovanou bombu. Nemoc se totiž může projevit až po desítkách let. Zákeřnost azbestu spočívá v tom, že bezprostředně po vdechnutí nezpůsobuje žádné obtíže. Člověk nemá důvod cokoliv řešit. O to tvrdší bývá pozdější dopad. Mezi nejzávažnější onemocnění patří azbestóza, rakovina plic a mezoteliom – agresivní nádor pohrudnice.
Právě mezoteliom lékaři popisují jako jednu z nejkrutějších diagnóz. „Pohrudnice se ztlušťuje a plíce přestává být pohyblivá. Je to, jako kdybyste měl krunýř přes celou plíci,“ říká Fridrichová. Pacienti postupně ztrácejí schopnost se nadechnout. „Ten člověk se vlastně dusí,“ dodává. Průběh nemoci bývá neúprosný. Léčba může její postup jen zpomalit, nikoliv zastavit. „Dva roky se ti lidé jakž takž drží, ale potom odejdou,“ popisuje lékařka zkušenosti z praxe.
Od izolací po střechy: azbest byl všude
Azbest se začal masivně využívat už v 19. století a jeho popularita rostla až do 80. let 20. století. Největší uplatnění našel ve stavebnictví – v izolacích, střešních krytinách, potrubích, podlahách nebo obkladech. Používal se ale i v automobilovém průmyslu, například v brzdových destičkách, a dokonce i v textilu.
Do Česka, resp. Československa, se azbest dovážel z Ruska, Kanady, Jižní Afriky a z Kypru a zpracovával se v mnoha podnicích na řadě míst. Azbestové cementové závody měly své výrobny např. v Berouně a v Hranicích. Eternitové závody sídlily v Šumperku, podnik Stavební izolace v Praze. Ale azbest zpracovávaly také podniky Azbestos ve Zvěřínku, Krkonošské papírny v Hostinném, Dehtochema v Bělé pod Bezdězem nebo Severočeské dřevařské závody v Černousích.
Byznys vítězil
První doložené varování před nebezpečím azbestu pro zdraví pochází už z roku 1898 od britské inspektorky Lucy Deanové. Ta upozornila na nemoci dýchacího ústrojí a plic u dělníků, kteří s azbestem pracovali.
V roce 1906 bylo ve Francii popsáno úmrtí desítek dělnic pracujících s azbestovými textiliemi. V roce 1955 přinesli odborníci první důkazy o jeho rakovinotvornosti. Zpracování azbestu ale bylo už tak ziskovým odvětvím, že veškerá varování byla ignorována. Teprve v 80. letech 20. století začaly první země azbest zakazovat.
Co na to Češi?
První omezení používání azbestu přišlo v roce 1984. Tehdejší hlavní hygienik téměř 30 let po prvních důkazech uznal azbest za karcinogen a zakázal ho používat alespoň ve formě nástřiku. Nicméně ještě po dobu více než 10 let u nás pokračovala masová výrobu zboží z azbestu a azbestocementu. Teprve v roce 1997 byla výroba azbestových materiálů v Česku ukončena.
Skrytý problém starých budov
Dnes je azbest zakázaný, přesto zdaleka nezmizel. Naopak – zůstává ukrytý v tisících budov. Ve starých bytech, školách, nemocnicích i průmyslových objektech. A právě zde představuje největší riziko. Paradoxně přitom nemusí být nebezpečný vždy. Pokud je materiál neporušený a uzavřený, vlákna se neuvolňují. Problém nastává ve chvíli, kdy do něj někdo zasáhne – při rekonstrukci, vrtání nebo demolici.
„Jakmile se do toho sáhne, azbest se začne drolit. To je naprosto strašná věc,“ varuje Fridrichová.
Riziko podceňujeme
Sanace azbestu v Česku podle odbornice Zoji Guschlové často probíhá neodborně a v rozporu s legislativou. Ve své praxi se setkává zejména s případy rekonstrukcí škol, kde chybí řádný stavebně-technický průzkum na přítomnost azbestu provedený akreditovaným subjektem. Místo toho jsou často předkládány neodborné a právně neplatné dokumenty, někdy dokonce bez fyzické kontroly objektu. Důvodem je především snaha ušetřit náklady, protože správná likvidace azbestu je finančně náročná. Problém se týká nejen demolic, ale i oprav škol a školek, například při odstraňování boletických panelů obsahujících azbest. Nedodržování bezpečnostních postupů přitom vede k riziku kontaminace prostředí i ohrožení zdraví pracovníků, kteří často pracují bez ochranných pomůcek.
Smrtící kombinace: azbest a cigarety
Riziko navíc dramaticky roste u kuřáků. Kombinace kouření a azbestu je podle odborníků smrtící. To, co by samo o sobě představovalo vážné riziko, se v kombinaci mění v extrémně nebezpečný faktor. Nejvíce ohroženi jsou lidé, kteří s azbestem pracovali přímo v továrnách na jeho zpracování, ale i stavební dělníci, pokrývači, topiči, elektrikáři, hasiči apod. U kuřáků, kteří byli vystaveni azbestu, je asi 50krát až 90krát větší šance, že onemocní rakovinou plic, ve srovnání s lidmi, kteří nekouřili a s azbestem nepřišli do styku.
Rozpoznat azbest pouhým okem je přitom velmi obtížné. Materiály mohou být překryté nátěrem nebo jinými vrstvami. Typickým znakem je vláknitá struktura, ale jistotu přinese pouze laboratorní analýza.
Jak se chránit
Pokud na azbest narazíte, rozhodně se nepouštějte do jeho odstraňování sami. Neodborný zásah může uvolnit velké množství vláken a zamořit prostor na dlouhou dobu. Likvidace patří do rukou specializovaných firem, které mají potřebné vybavení i ochranné prostředky.
Důsledky masového využívání azbestu pociťujeme dodnes. Nemoci se totiž objevují s velkým zpožděním. „To, že to teď nikoho nebolí, neznamená, že problém neexistuje,“ varuje doktorka Fridrichová.
