Článek
Ráno 2. září 2011 začalo jako obyčejný den. Romana si vyměnila několik zpráv se svým partnerem Jaroslavem, ve kterých si stěžovala na své starosti. Jaroslav naznačil, že se chystá jít na úřad, aby zjistil jaká má práva k jejich společné dvouměsíční dceři, což zřejmě spustilo sled dalších událostí. Romana vzala nůž a jedno po druhém své děti usmrtila. Nejmladší, teprve dvouměsíční Romanu podřezala v kočárku, dvouletého Lukáše a čtyřletou Elišku zabila stejným způsobem v jejich pokoji. Osmiletého Davida, který se vrátil domů ze školy, udusila polštářem. Zdravotnická dokumentace následně odhalila, že kromě nejmladší dcery se všechny děti zoufale bránily. Jejich těla nesla stopy boje o život. Po vraždě dětí se Romana chtěla ukončit i svůj život. V hospodářské budově vedle domu se pokusila oběsit, ale škrtidlo ji neudrželo a ona propadla otvorem v podlaze z půdy do stodoly. Utrpěla vážná zranění, měla strangulační rýhy na krku, bodnořezné rány na rukou, zlomeninu páteře a fraktury dolních končetin. Ztráta krve a nedostatek kyslíku způsobily poškození mozku, ale díky rychlému příjezdu policie, kterou přivolal Jaroslav, byla transportována vrtulníkem do královéhradecké nemocnice. „Bez lékařské pomoci by byla ohrožena na životě,“ uvedl později soudní znalec. I přes kritický stav se Romana zotavila. Jaroslav, který tragédii odhalil, popsal svůj šok: „V domě bylo ticho, zakopl jsem o dětské tělíčko v krvi. Nevěděl jsem, co dělat.“ Místo aby volal policii přímo z místa, zamkl dům a jel pět kilometrů do Poličky, odkud přivolal pomoc. Policie na místě zastihla Romanu těsně před smrtí.
Konflikty, nedostatek peněz a údajná ztráta paměti
Romana Zienertová nebyla na první pohled ženou, která by budila dojem chladnokrevného vraha. Sousedé a známí ji popisovali jako matku, která se o své děti dobře starala, byly vždy upravené, hrály si venku a rodina nevzbuzovala podezření, že by něco bylo v nepořádku. Přesto se v nově zakoupeném domě v Širokém Dole, kam se přistěhovali teprve nedávno, odehrávalo drama. Romana se potýkala s finanční tísní, měla strach, že ji bývalí partneři připraví o děti. Konflikty měla i tehdejším druhem Jaroslavem. Tyto faktory ji postupně dohnaly do stavu, který znalci později označili za motiv k takzvané rozšířené sebevraždě – zoufalému činu, kdy člověk ukončí nejen svůj život, ale vezme s sebou i své nejbližší, aby je ušetřil údajného utrpení. „Její situace se jí mohla jevit jako bezvýchodná i když objektivně se asi řešit dala,“ uvedl u soudu psychiatr Petr Stožický.
Soudní proces a doživotní trest
Proces s Romanou Zienertovou začal v dubnu 2012 u Krajského soudu v Hradci Králové. Obžaloba ji vinila ze zvlášť závažného zločinu vraždy čtyř dětí, za což jí hrozilo až doživotí. Romana trvala na tom, že si na čin nepamatuje: „Nevím, jestli jsem měla děti. Četla jsem spis, ale vše se mi motá v hlavě.“ Dokonce tvrdila, že si nepamatuje ani své dětství, kromě útržků vzpomínek na taneční nebo babičku. Znalci však její tvrzení odmítli. Psycholožka Blanka Zapletalová popsala Romaninu osobnost jako jednoduchou, dostatečně nevyzrálou a málo adaptabilní, což vedlo k chaotickému životnímu stylu – nestálým vztahům, nepromyšleným rozhodnutím a neschopnosti plánovat budoucnost. Soudce Jiří Lněnička označil případ za nejotřesnější za svých 20 let praxe. Žádnou lítost neprojevila, ani když byl přehráván videozáznam z místa činu. Podle posudků znalců z psychiatrie a psychologie netrpěla duševní poruchou a ztrátu paměti předstírala. Dne 11. května 2012 byla Romana uznána vinnou a odsouzena k doživotnímu vězení. Po vyhlášení rozsudku zkolabovala, což odložilo pokračování procesu na 30. května. Po odvolání k Vrchnímu soudu v Praze byl trest 19. září 2012 potvrzen. Po 20 letech může Romana požádat o podmínečné propuštění i když šance je minimální. Kromě toho byla povinna vyplatit Jaroslavovi 251 090 korun jako náhradu za pohřeb nejmladší dcery a odškodnění za její smrt.
Za mřížemi
Romana Zienertová nastoupila k výkonu trestu do opavské věznice se zvýšenou ostrahou, kde je spolu s dalšími dvěma doživotně odsouzenými ženami – Danou Stodolovou, odsouzenou za vraždu osmi seniorů a Jaroslavou Fabiánovou, která si odpykává trest za dvojnásobnou vraždu. Je pod přísným dohledem a s běžnými vězenkyněmi nepřichází do styku, což ji chrání před nepřátelstvím. Vražedkyně dětí nejsou mezi spoluvězenkyněmi oblíbené.
Přesný motiv Romanina činu zůstává zahalen tajemstvím. Znalci naznačují, že šlo o zoufalý únik z tíživé situace – finanční potíže, strach z odebrání dětí a nestabilní vztahy ji mohly dohnat k přesvědčení, že smrt je jediným východiskem. „Chtěla mít pokoj od problémů, které ji přerostly přes hlavu a vzala s sebou své nejbližší,“ shrnula psycholožka Zapletalová.
Zdroje:
