Článek
Anna Veverková byla uznávanou osobností v oblasti žurnalistiky a public relations. Vystudovala produkci na FAMU a od roku 1993 působila jako televizní novinářka v České televizi. Diváci si jí pamatují především jako autorku série investigativních reportáží o pašování zbraní, za což získala cenu Mezinárodního konsorcia investigativních žurnalistů. Později přešla na opačnou stranu, tedy do sektoru PR. Byla mluvčí vlády za premiéra Vladimíra Špidly a později ředitelkou komunikace Všeobecné zdravotní pojišťovny. V roce 2003 byla zvolena Mluvčí roku a v roce 2007 uvedena do Síně slávy českých mluvčích. Komora Public Relations po ní dokonce pojmenovala cenu za celoživotní přínos profesi tiskových mluvčích.
V roce 2011 se stala spoluzakladatelkou hnutí ANO po boku Andreje Babiše, s nímž ji pojilo dlouholeté přátelství. Byla přesvědčena, že zakládá občanskou iniciativu zaměřenou na boj proti systémové korupci. Pohledem své rodiny a především svých dětí negativně vnímala atmosféru ve společnosti. „Moje děti mají to štěstí, že chodí na slušné státní školy a měly možnost vycestovat do zahraničí a velmi srovnávají život v zahraničí se životem tady a staví se k tomu, co se u nás teď děje, poměrně kriticky,“ uvedla v rozhovoru pro Český rozhlas. Hnutí Ano se ale brzy začalo transformovat na politický subjekt a Anna Veverková jej opustila. Jako důvod uvedla, že nemá ambici vstupovat do politiky a chce se plně věnovat své práci ve VZP.
Tragická dopravní nehoda
V osudný den, 10. června 2013, přecházela Anna Veverková víceproudou silnici na přechodu poblíž svého bydliště na Praze 4. Auto v prvním pruhu zastavilo, aby ji nechalo přejít, vůz v druhém pruhu ale pokračoval v jízdě. Devatenáctiletý řidič ji pravděpodobně přehlédl a srazil. Veverková utrpěla těžká poranění hlavy, včetně silného otoku mozku, a ztratila velké množství krve. Záchranka ji v kritickém stavu převezla do motolské nemocnice, kde byla napojena na přístroje. Po třech dnech v kómatu, 13. června 2013, zraněním podlehla.
O nehodě samotné bylo k dispozici jen málo dalších informací. Média uváděla shodně, že Veverková ležela po nehodě v kómatu, ale podrobnosti o řidiči, přesném místě nehody nebo policejním vyšetřování zveřejněny nebyly. Andrej Babiš na stránkách hnutí ANO uvedl, že lékaři se snažili Veverkovou zachránit. Vyjádřil lítost nad její ztrátou a zdůraznil její energii a roli při zakládání hnutí.
Nedostatek informací a spekulace o příčině
Nedostatek podrobností o nehodě vyvolal spekulace o její příčině. Veverkové odchod z ANO v červenci 2012, její blízké spojení s Babišem, který čelil obviněním z napojení na StB posílily dohady. Veverková nicméně v rozhovoru pro Český rozhlas v roce 2012 tato obvinění bagatelizovala, věřila Babišově verzi a neviděla jeho minulost jako překážku. Další podezření vzbudila přítomnost osob jako Karel Randák, bývalý ředitel civilní rozvědky, a Jiří Veselý, bývalý náměstek ředitele Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality, v okolí Andreje Babiše. Tyto vazby, společně s její rolí v hnutí a jejími odbornými znalostmi, vedly k dohadům, zda mohla disponovat citlivými informacemi, které by mohly být důvodem k jejímu odstranění. Nicméně žádné důkazy o úmyslném činu policie nezveřejnila a oficiální zprávy nehodu popsaly jako tragickou událost.
Smrt Anny Veverkové vyvolala vlnu smutku mezi jejími kolegy a přáteli. Jiří Wolf, tehdejší prezident Českého klubu mluvčích, vyjádřil hlubokou lítost a zdůraznil její výjimečný přínos profesi. Andrej Babiš se k nehodě kromě prohlášení na stránkách hnutí veřejně nevyjadřoval, ale Veverková sama před svým odchodem z ANO uvedla, že s Babišem zůstávají přáteli a že si ho velmi váží.
Ačkoliv neexistují konkrétní důkazy, které by potvrzovaly podezření z úmyslného činu, smrt Anny Veverkové zůstává jednou z tragédií, které vzbuzují spekulace. Její odchod z hnutí ANO 2011, Babišovo spojení s kontroverzními osobnostmi a absence podrobnějších informací o nehodě vytvářejí prostor pro pochybnosti. Bez dalších důkazů však zůstává tato událost tragickou kapitolou v příběhu ženy, která významně přispěla k české žurnalistice, public relations a občanské angažovanosti.
Zdroje:
