Článek
Neděle 21. září začala v Řevničově zcela obyčejně. Na polích se pracovalo a přípravný výbor vznikajícího jednotného zemědělského družstva svolal brigádu na setí žita. Přišli i dva místní muži – dvaapadesátiletý železničář Karel Jugl a o pět let mladší František Mika, dělník na pile a drobný zemědělec.
Po poledni měli hotovo. Oba jako aktivní myslivci vzali brokovnice a vyrazili kolem hřbitova směrem k místu zvanému Mejzluží. Domů už se nevrátili.
Krátce před pátou hodinou odpoledne narazili asi kilometr od vesnice na neznámého mladého muže. Podle pozdější rekonstrukce seděl na mezi, kouřil a měl na sobě nápadnou fialovou košili. Co přesně následovalo, dnes už nikdo spolehlivě nezrekonstruuje. Jugl s Mikou se zřejmě rozhodli zjistit, o koho jde, a podle oficiální verze jej požádali o doklady.
Místo nich muž vytáhl pistoli. Strhla se potyčka a vzápětí padly výstřely. Do střetu se zapojil ještě druhý cizinec, který se nacházel opodál. Když střelba utichla, Karel Jugl a František Mika leželi na zemi bez známek života. Nedaleko nich ležel třetí zastřelený muž, kterého v Řevničově nikdo neznal. Jeho společník utekl.
V poli zůstaly dvě aktovky
Zpráva o střelbě se rychle rozšířila a do okolí okamžitě vyrazili příslušníci bezpečnosti, milicionáři i ozbrojení myslivci. Uprchlík měl však náskok a podle všeho byl zraněný. Už následující den putovala bezpečnostním složkám tajná depeše: hledaný měří asi 170 centimetrů, je oblečený v tmavém, může vyhledat lékařskou pomoc a především je stále ozbrojen.
Ještě podivnější byl nález přímo na místě incidentu. Po cizincích zůstaly dvě aktovky, jejichž obsah připomínal spíše špionážní román než venkovské pole za středními Čechami. Bezpečnost našla falešné doklady, československé i polské peníze, šifry, hesla a prostředky pro tajné psaní. Starší rekonstrukce zmiňují také radiostanici, zbraně a rozloženou mapu. Bylo zřejmé, že neznámí muži necestovali přes Československo náhodou. Jenže kdo vlastně byli?
Z pohřbu se stala politická manifestace
Komunistický režim měl vysvětlení po ruce. Jugl i Mika byli členové KSČ a Mika se navíc angažoval při zakládání JZD. Z tragédie se proto okamžitě stal příběh drahých soudruhů, kteří položili život v boji proti nepřátelům státu.
Pohřeb se proměnil v masovou politickou manifestaci. Rakve zahalily státní vlajky, čestnou stráž drželi vojáci s milicionáři a mezi smutečními věnci nechyběly ani ty od prezidenta Klementa Gottwalda. Oba muži obdrželi posmrtně medaili Za statečnost. Zastřelení cizinci byli naopak vykresleni jako západní agenti a záškodníci, přičemž se později objevila i tvrzení, že šlo o bývalé příslušníky SS. Režimní narativ byl hotov. Jenže některé jeho části neseděly.
Byla za vším StB?
Pochybnosti se týkaly především samotného průběhu střelby. Oficiální líčení se v některých detailech rozcházelo s lékařskými záznamy. Zápisy z pitevních nálezů uváděly u obou myslivců střelná poranění a vykrvácení do hrudní a břišní dutiny, což neodpovídalo pozdějším dramatickým verzím o hrdinském zápasu zblízka.
Po roce 1989 proto získala na síle jiná hypotéza: nemohla být celá událost provokací Státní bezpečnosti? V kontextu padesátých let nešlo o nereálnou úvahu, neboť StB provokační akce běžně prováděla. Proč by navíc zkušení agenti nechali na místě aktovky plné materiálů, které je jednoznačně kompromitovaly? Případem se zabýval i Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. Rozuzlení však nakonec přinesly až archivy.
„Sokil“ a „Haj“
Novější historický výzkum ukázal, že oba cizinci skutečně existovali. Nešlo však o agenty americké zpravodajské služby, ale s největší pravděpodobností o kurýry banderovské frakce Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN), kteří se snažili tajně projít přes Československo do Polska.
Muž zastřelený u Řevničova používal krycí jméno „Sokil“. Historik Igor Hałagida ho na základě archivních dokumentů identifikoval jako Myroslava Borsuka. Nebyla to jeho první tajná mise – již dříve byl vysazen nad Polskem.
Ještě pozoruhodnější byl osud druhého muže s krycím jménem „Haj“, kterému se podařilo uniknout. Bezpečnost po něm rozjela rozsáhlé pátrání. Kontrolovali se lékaři i nemocnice, pročesávalo se okolí a informace o ozbrojeném uprchlíkovi kroužily mezi složkami. Přesto ho dopadnout nedokázali.
Návrat na Západ a prostá pravda
Po desetiletí příběh končil postavou tajemného muže, který zmizel v československých lesích. Archivy však odhalily, že „Haj“ dokázal uniknout z pátrací sítě, projít celým Československem a úspěšně se vrátit do Bavor.
Novější výzkum nabízí mnohem prostší vysvětlení celé tragédie než teorie o velké operaci západních služeb nebo provokaci StB. Podle Igora Hałagidy šlo s největší pravděpodobností o fatální náhodu. Jugl a Mika vyrazili v neděli odpoledne na lov, zatímco se dva kurýři snažili nepozorovaně projít územím. Jejich cesty se protnuly na poli u Řevničova, kde se jeden z myslivců rozhodl neznámého muže zkontrolovat.
O několik minut později byli tři lidé mrtví. Komunistický režim z jejich smrti vytvořil mýtus o hrdinech a západních záškodnících, který po letech vystřídaly spekulace o provokaci StB. Skutečnost však byla přímočařejší: nešťastné setkání čtyř mužů ve špatný čas na špatném místě, jehož pravou tvář odhalily až archivy po mnoha desetiletích.
