Článek
Když Vlastimil Nekl před soudem vysvětloval, proč po propuštění z vězení hovořil s několika lidmi o únosu bohatého podnikatele, nabídl pozoruhodné vysvětlení. Nic z toho prý nemyslel vážně. Byl špatně pohyblivý, většinu času trávil v domově pro seniory a jednoduše se nudil.
„Nudil jsem se, protože jsem imobilní,“ zaznělo u soudu.
Muž, který už jednou unikl trestu smrti a později se dostal předčasně na svobodu, připravoval únos jednoho z nejbohatších Čechů. Od podnikatele chtěl získat desítky milionů korun. Za přípravu zločinu nakonec dostal dvanáct let vězení.
Neklův příběh ale začal mnohem dříve – na balkánských silnicích koncem devadesátých let.
Vraždili kvůli autobusům a kamionům
Koncem 90. let se totiž Nekl spojil s komplici ze Slovenska a vytvořili gang, který se zmocňoval autobusů a kamionů, jejichž řidiče zavraždil, a vozidla následně prodával.
Při jedné z prvních akcí odcestovali pachatelé autobusem turistické kanceláře do tehdejší Svazové republiky Jugoslávie. Plánovali zabít řidiče a autobus prodat. Nakonec zemřeli dva muži. Jejich těla vrazi zabalili do modrých plastových pytlů a odhodili poblíž silnice. S autobusem pak dojeli do Bělehradu, kde ho prodali.
Při další výpravě použili rafinovanější lest. U firmy opravující nákladní vozidla si objednali kamion s tvrzením, že se jim v Makedonii porouchalo vlastní vozidlo a potřebují ho přepravit na Slovensko.
Řidič i jeho spolujezdec však jeli vstříc smrti.
Na parkovišti v Srbsku do nich pachatelé několikrát vystřelili. Zraněný řidič se ještě pokusil utéct. Nekl ho ale dostihl a ubodal. Těla obou mužů pak odtáhli do pole, z kabiny odstranili krev a s kamionem vyrazili hledat kupce. Tentokrát se jim vozidlo prodat nepodařilo.
Srbská justice Neklovi nakonec prokázala podíl na čtyřech vraždách. Publicista Jan Thomayer, který se případem zabýval, upozorňoval, že skutečný počet obětí mohl být vyšší. Někteří řidiči tehdy zmizeli beze stopy, další vraždy se však gangu prokázat nepodařilo.
Rozsudek zněl: smrt zastřelením
Soud v Subotici vynesl nad Neklem 31. října 2000 mimořádně tvrdý verdikt – trest smrti zastřelením.
Popravy se ale nedočkal.
Než rozsudek definitivně nabyl právní moci, Jugoslávie trest smrti zrušila. V roce 2002 jej nahradil čtyřicetiletý trest vězení. Nekl tak unikl nejvyššímu trestu poprvé.
Později požádal, aby mohl zbytek trestu vykonávat v České republice. S žádostí uspěl a v roce 2007 byl převezen do českého vězení. Tuzemská justice musela srbský verdikt přizpůsobit tehdy platnému českému právu a trest snížila ze čtyřiceti na 25 let, což bylo maximum kromě doživotí.
Nekl se kvůli postupu soudů opakovaně bránil. Tvrdil mimo jiné, že při předání do Česka nebyl dostatečně poučen a že srbské řízení provázely chyby. Obrátil se i na Ústavní soud. Ten ale jeho stížnost odmítl a připomněl, že české soudy při uznávání zahraničního rozsudku nemohou znovu rozhodovat o jeho vině.
Celých pětadvacet let však Nekl nakonec za mřížemi nestrávil.
Z vězení do domova seniorů
Kvůli vážným zdravotním problémům byl po odpykání podstatné části trestu podmíněně propuštěn. Měl potíže s chůzí, podstoupil operace a pohyboval se o berlích či na vozíku.
Zdálo se, že krvavá kapitola jeho života skončila.
Jenže v libereckém zařízení pro seniory začal připravovat další závažný zločin. Tentokrát nešlo o kamion ani autobus. Terčem měl být realitní podnikatel patřící mezi stovku nejbohatších Čechů.
Plán měl být jednoduchý a brutální: podnikatele nebo případně jeho manželku unést, zavřít do dodávky a násilím přimět k převodu desítek milionů korun.
Nekl by sám kvůli svému zdravotnímu stavu únos provést nedokázal. Začal proto shánět lidi, kteří by špinavou práci udělali za něj.
„Hodí to každému deset milionů“
Právě hledání kompliců se mu stalo osudným. Někteří oslovení lidé začali mít strach a jeho plán považovali za nebezpečný i absurdní.
Jeden ze svědků vypověděl, že mu Neklův plán připadal jako něco „z devadesátek“. Další uvedl, že Nekl sliboval účastníkům akce milionové odměny. Podle svědectví se mluvilo i o tom, že každý z lidí zapojených do únosu dostane deset milionů korun.
Policisté Nekla několik týdnů sledovali. Vyšetřovatelé získali také odposlechy a informace o bankovních účtech, na které měly podle obžaloby putovat vynucené peníze.
Nekl přitom nepopíral, že o únosu hovořil. Nabídl však úplně jiné vysvětlení.
Tvrdil, že všechno byla pouze hra a způsob pomsty lidem, se kterými měl z minulosti nevyřízené účty. Chtěl je prý do fiktivní přípravy únosu zatáhnout a následně oznámit policii, aby měli problémy.
„Myslel jsem, že budou mít oplétačky s policií,“ vysvětloval před soudem. Doufal údajně, že skončí u výslechů nebo maximálně na noc v policejní cele.
Soud této obhajobě neuvěřil.
Dalších dvanáct let
Justice dospěla k závěru, že nešlo pouze o fantazírování. Nekl podle soudů podnikal konkrétní kroky, hledal lidi schopné únos uskutečnit a řešil i účty určené pro peníze.
Za přípravu trestného činu zbavení osobní svobody dostal dvanáct let vězení. Vrchní soud v Praze následně jeho odvolání zamítl a trest potvrdil.
Nekl se však nevzdal. Verdikt napadl dovoláním k Nejvyššímu soudu a dál tvrdil, že vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nebyl schopen podobný čin uskutečnit a že celý plán existoval pouze v jeho představách.
Jeho nový případ má přitom zvláštní ironii. Muž, kterého před více než čtvrtstoletím soud poslal na smrt a který poté dokázal uniknout jak popravě, tak části dlouhého trestu, mohl závěr života strávit na svobodě.
Místo toho se z domova pro seniory znovu dostal za mříže. Podle vlastních slov kvůli plánu, kterým si mimo jiné krátil nudu.
Zdroje:
