Článek
Sobota 9. června 2018 měla být dnem, na který se vzpomíná kvůli dobrodružství. Čtveřice mladých lidí se vydala za keškou ukrytou v podzemí Motolského potoka v Praze. Nebyla to obyčejná schránka někde pod kamenem nebo v dutině stromu. K jejímu nalezení bylo nutné sestoupit do míst, která většina lidí zná jen jako nenápadný potok mizící pod zemí.
Keš s označením GC1YN9E tam existovala od roku 2009. Její autor miloval pražské podzemí a Motolský potok považoval za mimořádně zajímavé místo. Za téměř devět let keš podle něj našlo kolem pěti set lidí a žádná nehoda se tam nestala.
Když vstupovali dovnitř, svítilo slunce
Jedna z žen vzpomínala, že před výpravou sledovali počasí. Když vstupovali do podzemí, bylo podle jejího popisu modré nebe bez mraků. Před nimi byla cesta podzemním tunelem Motolského potoka.
Jeho dolní zakrytá část měří přes čtyři kilometry. Místy jde o poměrně vysokou chodbu, jinde se prostor zužuje. Původní popis keše upozorňoval, že návštěvník potřebuje baterku, musí počítat s broděním a vstupuje do nebezpečného prostoru. Odkazoval také na pravidla bezpečného pohybu v podzemí. Jedno nebezpečí ale bylo zásadní. Voda. Za běžného stavu jí může být v korytě málo. Při prudkém dešti se ale situace dokáže změnit během několika minut. A právě to se 9. června stalo.
Z chodby se stala past
Nad Prahou se přehnala prudká bouřka. Déšť, který dopadal na povrch, začal odtékat do koryta Motolského potoka. Hladina v podzemí prudce stoupala. Čtveřice se ocitla v místě, odkud nebylo jednoduché uniknout. Přeživší žena později popsala jeden z nejděsivějších detailů celé události. Stěny štoly byly holé a téměř nebylo čeho se zachytit. Určitou šanci představovaly postranní žebříky vedoucí k poklopům – pokud se k nim člověk v proudu vůbec dokázal dostat. Oni to nedokázali to. Přívalová vlna všechny čtyři strhla a začala je unášet temným podzemním korytem směrem k Vltavě. V tu chvíli už nešlo o hledání keše. Šlo jen o to udržet hlavu nad vodou a přežít.
Potok je vyhodil do Vltavy
Tři ze čtyř členů skupiny proud donesl až k ústí Motolského potoka mezi Palackého a Jiráskovým mostem. Po kilometrech v podzemí je voda vyvrhla přímo do rozbouřené Vltavy.
Ani tam ale nebyli v bezpečí. Muž a žena byli vyčerpaní a sami by se z řeky zřejmě nedostali. Jejich šancí se stali lidé, kteří se právě v tu chvíli nacházeli poblíž.
Na lodi Europé byl bývalý námořník Radovan Stránský. Když spatřil ve vodě tonoucího muže, hodil mu záchranný kruh. Potom uviděl další postavu. Žena už ztrácela síly.
Stránský neváhal a skočil do Vltavy. Snažil se ji držet nad hladinou, jenže proud byl po bouřce mimořádně silný. Ve stejné době hledala trenérka veslařů Martina Součková své svěřence, které zastihlo špatné počasí na vodě. Všimla si záchranných kruhů létajících z parníku a člověka ve vodě. Vyrazila k nim na katamaránu.
Společně se jim podařilo dva keškaře zachránit. Po několika kilometrech, které je voda vláčela podzemím, skončili s oděrkami a vyčerpáním v nemocnici. Jenže původně byli čtyři.
Sedmadvacetiletou ženu našli ještě večer
Rozběhlo se pátrání. Policisté, hasiči a potápěči začali prohledávat štolu i Vltavu. Ještě v sobotu našli pod Jiráskovým mostem tělo sedmadvacetileté ženy. Osmadvacetiletý muž však zmizel.
Hasiči se vydávali do podzemního tunelu a potápěči hledali místa, kudy by bylo možné bezpečně vystoupit na povrch. Když znovu hrozil déšť, museli záchranáři štolu opouštět. Aktuální předpověď dostávali v pravidelných intervalech. Dny ubíhaly a po mladém muži nebyla stopa. Až 15. června, šest dní po neštěstí, někdo oznámil policii nález mrtvého člověka poblíž Slovanského ostrova. Krátce před čtvrtou hodinou odpoledne kriminalisté potvrdili jeho totožnost. Byl to pohřešovaný osmadvacetiletý keškař. Ze čtyř lidí, kteří se onoho sobotního odpoledne vydali do podzemí, se domů vrátili jen dva.
Keš měla za sebou stovky úspěšných nálezů
Po tragédii se začalo řešit, zda měla být podobná keš vůbec povolena. Její autor upozorňoval, že od roku 2009 ji našlo přibližně pět set lidí a žádnému se nic nestalo. Obtížnost samotné keše byla hodnocena jako poměrně nízká, výrazně vyšší však byla náročnost terénu. Česká asociace geocachingu zdůrazňovala, že šlo o dobrodružnou keš vyžadující zvláštní opatrnost a že základním pravidlem podobných výprav je nevstupovat do podzemí, pokud hrozí intenzivní déšť.
Spor vyvolala právě otázka počasí. Zatímco asociace hovořila o podcenění bezpečnostních pravidel, přeživší žena tvrdila, že při vstupu bylo nebe modré a před cestou počasí kontrolovali.
Jisté bylo jedno: stačilo několik desítek minut a místo, kterým před nimi bezpečně prošly stovky lidí, se změnilo ve smrtící past.
Po tragédii začaly keše ze stok mizet
Událost měla následky daleko za hranicemi Motolského potoka. Keš byla bezprostředně po neštěstí zablokována. V komunitě se diskutovalo, zda ji zrušit úplně, nebo ji zachovat například jako pietní místo. Nakonec zmizela.
Tragédie obrátila pozornost také k dalším schránkám umístěným ve stokách a jiných místech, kam veřejnost neměla vstupovat. Vodohospodáři je začali vyhledávat a odstraňovat. Česká asociace geocachingu zároveň oznámila, že se poučení z Motolského potoka promítne do její osvětové činnosti zaměřené na bezpečnost.
Zachránci riskovali vlastní život
Příběh Motolského potoka měl ještě jednu dohru.
Martina Součková a Radovan Stránský při záchraně dvojice sami riskovali. Stránský skočil do rozvodněné Vltavy, Součková vyrazila na vodu v mimořádně špatných podmínkách. V roce 2019 oba převzali Zlatý záchranářský kříž.
Zdroje:
