Článek
Když se řekne recept na dlouhý život, většina lidí si představí zeleninu, pohyb a minimum stresu. Emma Morano by se tomu nejspíš jen pousmála. Tahle nenápadná Italka totiž prožila 117 let a přitom celý život porušovala téměř všechna pravidla zdravého životního stylu. Narodila se v roce 1899, tedy v době, kdy svět teprve objevoval rádio a automobily byly raritou. Zažila dvě světové války, pád fašismu, proměnu Itálie z monarchie na republiku i nástup moderní civilizace. A nakonec se stala posledním žijícím člověkem narozeným v 19. století.
Vejce místo salátu
Její jídelníček by dnes výživový poradce pravděpodobně označil za katastrofu. Emma téměř nejedla zeleninu, ovoce jen sporadicky. Zato si každý den dopřávala vejce – dvě syrová a jedno vařené. K tomu trochu těstovin a syrového mletého masa. Tento režim držela neuvěřitelných devadesát let. Původně jí ho doporučil lékař kvůli chudokrevnosti, ale ona u něj zůstala celý život. Výsledek? Přes sto tisíc snědených vajec. A aby toho nebylo málo, nechyběla ani sklenička domácí brandy. Po celý život jedla prakticky totéž. Ráno sušenky a mléko nebo vodu, přes den vejce, k obědu těstoviny a asi sto gramů syrového mletého masa, večer sklenici mléka. Důsledně ignorovala všechna doporučení na změnu svých návyků, nikdo ji nikdy nedostal do nemocnice. Odmítala brát léky.
Manželství jako noční můra
Vyrůstala v Piedmontu, její otec, než oslepl, pracoval ve slévárně, matka se živila výrobou pantoflí. Sama Emma nastoupila ve třinácti letech do továrny na výrobu juty. Tvrdá výchova rodičů z ní udělala ženu, která se jen tak nevzdá. To se jí hodilo v osobním životě, který nebyl šťastný. Její osudová láska, mladík Augusto, zřejmě padl v v první světové válce. „Dostávala jsem od něj dopisy. Mluvily o lásce. A o válce. A pak přestaly chodit,“ vzpomínala později. Vdala se za Giovanniho Martinuzziho, muže ze sousedního domu, který si manželství v podstatě vynutil. „Máš-li štěstí, vezmeš si mě, nebo tě zabiju,“ tak se soused ucházel o její ruku. Emma poslechla, jak se slušelo, a v roce 1926 byla svatba.
Život bez mužů
Manžel byl násilnický a dominantní. Emma později naznačovala, že soužití bylo plné strachu a psychického i fyzického nátlaku. Jediné dítě, které spolu měli, navíc zemřelo už po několika měsících života, což tragédii ještě prohloubilo.
O dvanáct let později ho vyhodila, přestože rozvod nebyl podle tehdejších italských zákonů možný a ženy byly v tehdejší společnosti podřízeny mužům. Přesto to dokázala. A rozhodla se, že muže do svého života už nikdy nepustí. Žádného.
I to vyžadovalo statečnost, nápadníků prý měla celou řadu a od ženy se očekávalo, že je pro manželství zrozená. O její ruku se ucházel dokonce sám šéf továrny, kde pracovala, ale i jeho vypoklonkovala. „A v oněch dnech nebylo lehké, aby dělnice řekla řediteli ne,“ zdůrazňovala později. Ona to však řekla. „Nechtěla jsem, aby mi někdo vládl, ať by to byl kdokoli,“ objasňovala. Další z jejích vysvětlení její dlouhověkosti tak znělo: žila jsem spokojeně, protože jsem žila bez manžela. To ale neznamenalo, že byla osamocená a stranila se společenského dění. Právě naopak. Byla královnou místních tančíren a velmi ráda zpívala.
Skvělá kondice do konce života
Emmina osobního lékaře Carla Bavu její kondice do jejího posledního dne udivovovala: „Kdyby byli všichni mí pacienti jako ona, mohl bych trávit dny čtením novin.“ Možná za to mohl její pozitivní přístup k životu, možná to, že se neobklopovala věcmi, nemarnila jimi čas. Možná za to mohl dostatek času na spánek, do postele chodila ve svém dvoupokojovém bytě před sedmou večer, vstávala v osm ráno, v posledních letech o dvě hodiny později. Přes den si dopřávala poobědový šlofík.
Bava je přesvědčen, že životosprávou není možné její dlouhověkost vysvětlit. „Ze striktně lékařského a vědeckého pohledu ji lze považovat za unikátní fenomén,“ uvedl s tím, že nejsilnější důvod její dlouhověkosti spočívá v genech. Její matka, teta a několik sourozenců překročilo devadesátku, její sestra se dožila 102 let. „Ona sama měla od mládí tak těžký život, že by z každého vysál všechnu energii,“ říkal.
Emma Morano zemřela 15. dubna 2017 ve věku 117 let a 137 dní. Do poslední chvíle zůstávala výjimečným případem, který mate vědce dodnes.
Nebrat chlapy. Honit ženské. I tohle radili dlouhověcí
Emma Morano nebyla jedinou rekordmankou dlouhověkosti, která stranila vyhýbání se mužům. Též Jessie Gallanová, která zemřela v roce 2015 ve svých 109 letech, hlásala: „Mým tajemstvím dlouhého života je vyhýbání se mužům. Je s nimi víc problémů, než za kolik stojí.“ Samozřejmě, nebyla to její jediná rada. „Taky hodně cvičím a každé ráno jím pěknou porci teplé ovesné kaše,“ i tak však opakovala: „A nikdy jsem se nevdala.“
Doporučení lidí, kteří se dožili více než sta let, jsou však rozporuplná. Například veterán první světové války Henry Allingham, který se dožil 113 let, to viděl úplně jinak. Když se jej ptali na jeho recept na dlouhý život, odpověděl: „Cigarety, whisky a divoký, divoký ženský.“
Zdroje:
