Článek
K nehodě došlo v pondělí 14. listopadu 1960 v podvečerních hodinách na trati Pardubice – Hradec Králové přibližně 1 500 metrů od stanice Stéblová směrem na Pardubice, když se čelně srazil osobní vlak 608 Liberec – Pardubice s osobním vlakem 653 Pardubice – Hradec Králové.
Minuty před katastrofou
Za vším stál předčasný výjezd vlaku 608 jedoucího z Liberce do Pardubic ze stanice Stéblová bez svolení výpravčího. Vlak, tažený parní lokomotivou, zde měl vyčkat na příjezd motorového vlaku 653, který se ke Stéblové blížil v opačném směru po jednokolejné trati od Pardubic.
Průvodčí však náhle dal znamení k odjezdu a vlak 608 se rozjel. Minul návěstidlo se znamením „Stůj!“, rozřízl výhybku postavenou pro opačný směr a postupně nabíral rychlost. Z domku vyběhl vyděšený výpravčí a snažil soupravu zastavit. Marně. Rozjetý vlak nedostihl ani výhybkář na kole. Poslední šancí zabránit blížící se katastrofě bylo zastavit plně obsazený motorák od Pardubic na stanovišti kousek za Stéblovou. Telefon s příkazem se ale rozdrnčel v okamžiku, kdy už vlak projížděl pod jeho okny. Zhruba 1 500 metrů za Stéblovou se obě soupravy srazily.
Strojvedoucí obou vlaků se uviděli navzájem ve vzdálenosti zhruba šedesáti metrů od sebe, ale srážce už zabránit nemohli.
V okamžiku kolize došlo k obrovské destrukci čelních vozů obou souprav. Parní lokomotiva vlaku 608 pronikla do motorového vozu vlaku 653, který byl okamžitě v plamenech. Dřevěné vagony se roztříštily a tlaková vlna vymrštila desítky cestujících ven z vozů. Uvnitř se rozpoutalo peklo – ti, kteří nebyli okamžitě usmrceni nárazem, často uhořeli nebo se udusili v kouři.
Kde se vzalo tajemné zelené světlo?
Přes poměrně rozsáhlé vyšetřování a výslechy desítek svědků se nepodařilo, a zřejmě už nepodaří, zjistit, co přesně způsobilo, že vlak s parní lokomotivu, jedoucí z Liberce do Pardubic, opustil předčasně stanici ve Stéblové, a vydal se tak vstříc protijedoucímu motorovému vlaku. Za tmy a husté mlhy někteří lidé viděli ve stanici nezřetelné zelené světlo, dávající povolení k odjezdu. Ale co to bylo za světlo a od koho pocházelo, na to se nikdy nepřišlo. Výpravčí totiž nic signalizovat nemohl, protože v té chvíli nestál u kolejí, ale byl uvnitř budovy. Nikdy se nepřišlo na to, o jaké zelené světlo šlo. Zda se jednalo o optický klam, o nějaký odraz, či zda se vůbec nějaké světlo objevilo. Podezření padlo na mladšího průvodčího, který měl u sebe baterku se třemi barevnými filtry, včetně zeleného. Ten ale tvrdil, že jeho světlo bylo ve stanici bílé, což potvrdil strojvedoucí a pak i posudky expertů.
Svědectví cestujících: Chvíle hrůzy
Přeživší cestující popisovali naprostý chaos a děsivé okamžiky po srážce. Někteří byli vymrštěni ze svých sedadel, jiní se ocitli uvězněni pod troskami vagonů. Ti, kteří měli štěstí, se dostali ven skrz rozbitá okna nebo proražené stěny vozů.
Jedním z nejsilnějších svědectví byl popis cestujících, kteří slyšeli výkřiky uvězněných lidí v hořícím motorovém voze, odkud nebylo úniku. Někteří se pokoušeli pomáhat raněným a vyprošťovat je z trosek, jiní byli v šoku a nedokázali se pohnout. Jeden ze svědků později vypověděl, že cítil pach spáleniny a viděl, jak se plameny rychle šíří vozem. Další cestující vzpomínal na zoufalý boj o život – podařilo se mu vyprostit mladou ženu, zatímco její společník už nejevil známky života.
Celkem si nehoda vyžádala 118 mrtvých a 110 zraněných. Vyšetřování ukázalo, že vlak 608 odjel ze stanice Stéblová bez svolení výpravčího, projel návěstidlo se signálem „Stůj!“, a vjel do trasy protijedoucího vlaku. Posádka byla shledána vinou a odsouzena k několikaletým trestům odnětí svobody. Tehdejší sdělovací prostředky včetně Rudého práva a agentury ČTK měly z Ústředního výboru KSČ nařízeno, aby informovaly o nehodě jen velmi stručně. Soudní proces byl neveřejný, postižení v tichosti odškodněni a jak bylo zvykem, na vše se mělo co nejrychleji zapomenout.
Památník jako připomínka tragédie
Na místě nehody byl původně vztyčen dřevěný kříž, který byl v roce 1967 přemístěn o několik desítek metrů dál a obehnán plotem. O 40 let později, v roce 2000, byla při pietním aktu nahrazena tato památka černou žulovou deskou s nápisem: „Pro vzpomínku na železniční neštěstí 14. 11. 1960. Obec Stéblová, 14. 11. 2000“.
Neštěstí u Stéblové je mementem pro všechny, kteří se pohybují na železnici – ať už jako cestující, nebo zaměstnanci. Dodnes nám připomíná, jak fatální následky může mít lidská chyba v kombinaci s nešťastnými okolnostmi.
