Článek
Bylo horké středeční odpoledne 15. července 2015. V pražských Holešovicích končil další obyčejný pracovní den. Z kanceláří telemarketingové společnosti vycházeli zaměstnanci domů, někteří ještě postávali před budovou v Argentinské ulici a kouřili poslední cigaretu. Mezi nimi i šestačtyřicetiletá Jana Svobodová – úspěšná manažerka, výkonná ředitelka firmy, žena zvyklá mít svůj život pod kontrolou. Nikdo tehdy netušil, že ji vidí naposledy živou. Svobodová nebyla člověk, který mizí beze slova. Měla rodinu, pevný režim, přesně plánované dny. Když se někde zdržela, vždycky zavolala domů. Tentokrát ale telefon zůstal němý. Nejdřív ještě zamířila na masáž do nedalekého salonu. Krátký relax po práci, nic výjimečného. Pak se kolem 17:45 vracela k parkovišti, kde stál její stříbrný Ford. V tu chvíli si jí všimla podřízená stojící před firmou. Pak se po Janě Svobodové slehla zem.
Dva muži a cesta smrti
Co se odehrálo na parkovišti, nikdo neviděl. Policie dnes pracuje s verzí, že právě tam podnikatelku přepadli dva muži. Jestli se bránila, jestli křičela nebo byla omráčena během několika vteřin, už možná nikdy nikdo nezjistí. Jisté je jen to, že krátce poté vyjel její vůz z Prahy směrem na dálnici D8. Ford Kuga zachytily kamery u Velemína na Litoměřicku. A právě tam přišel první šok. Za volantem neseděla Jana Svobodová, ale dva neznámí muži. Oba si navíc podivně kryli obličeje slunečními clonami, jako by přesně věděli, kde jsou kamery. Vyšetřovatele zarazila ještě jedna věc. Cesta z Prahy do Velemína trvá běžně kolem čtyřiceti minut. Auto ji ale jelo skoro hodinu. Dvacet minut někde zmizelo.
Zastávka? Hádka? Vražda?
Nikdo neví. Ve 20:12 zachytila další kamera Ford Kuga na pražské Spořilovské ulici, tentokrát už směrem na D1. Uvnitř byl stále mobil Jany Svobodové. Poslední signál telefonu se objevil po deváté večer u Antonínova Dolu nedaleko Jihlavy.
Auto zmizelo. Telefon zmizel. Jana Svobodová zmizela a s ní i všechny jistoty, že podobné věci se dějí jen v kriminálkách nebo mafiánských státech.
Policie narazila do zdi
Případ okamžitě převzali detektivové z prvního oddělení pražské kriminálky. Prověřovali rodinu, kolegy, obchodní partnery a možné milence. Vyloučit museli i variantu dobrovolného zmizení. Jenže čas běžel a policie stála na místě. Rodina vypsala odměnu nejprve půl milionu korun, později rovný milion. Nepomohlo to. Svědci mlčeli nebo žádní nebyli. Kamery nabídly jen několik rozmazaných fotografií dvojice mužů. Kriminalisté postupně začali věřit nejpravděpodobnější teorii: Jana Svobodová se stala obětí náhodné kriminality. Prostě přišla ve špatný okamžik na špatné místo. Ta představa je děsivá právě svou banalitou. Nešlo o mafiánskou popravu. Nešlo o složitý komplot. Podle vyšetřovatelů možná jen dva recidivisté potřebovali auto, aby se dostali domů na Slovensko. Kvůli tomu měla zemřít žena, která si šla po práci jen sednout do svého auta.
Slováci, Leopoldov a svědek z Piešťan
Vyšetřování se dlouhé roky nehýbalo. Možné řešení přišlo až ze Slovenska. Tamní policie získala svědka z Piešťan, kterému se údajní pachatelé měli se vším svěřit. Podle jeho výpovědi dvojice Slováků zůstala v Praze bez peněz a rozhodla se ukrást auto. Na parkovišti si vyhlédli ženu přicházející k vozu. Tou ženou byla Jana Svobodová. Podle obžaloby ji napadli, nacpali do auta a odjeli. Když se během cesty začala probírat, uškrtili ji bezpečnostním pásem. Tělo pak údajně zakopali někde poblíž Jihlavy. Jenže právě tady začíná největší problém celého případu. Tělo se nikdy nenašlo.
Bez mrtvoly zůstává případ podivně neukotvený. Policie nemá vražednou zbraň, nemá místo činu, nemá DNA ani přímý důkaz. Jen kamerové záznamy, telefonní data a výpověď muže, který tvrdí, že se mu pachatelé přiznali.
Obžalovanými se stali Ľubomír Behan a Marek Potoček. Oba recidivisté. Behan proslul mimo jiné útěkem z věznice v Leopoldově, Potočka zadrželi až v roce 2020 v severoirském Armaghu na základě evropského zatykače. Oba vinu odmítají.
Proces bez konce
Soud v Trnavě začal v roce 2021, jenže ani po letech nepadl pravomocný rozsudek. Proces komplikovala změna soudního senátu i opakované odklady. Jeden z obžalovaných se dokonce dostal na svobodu, protože vypršela maximální zákonná lhůta vazby. A tak téměř jedenáct let po zmizení Jany Svobodové zůstává případ v absurdním meziprostoru. Policie tvrdí, že ví, kdo podnikatelku zavraždil. Jenže neví kde. Neví jak přesně. A hlavně neví, kde skončilo její tělo. Možná leží někde v lesích Vysočiny pod vrstvou hlíny a kořenů. Možná desítky metrů od silnice, po které denně projíždějí tisíce aut. Možná kolem toho místa lidé chodí se psy nebo tam sbírají houby. A možná už nikdy nebude nalezeno vůbec nic.
Právě proto případ Jany Svobodové dodnes působí tak znepokojivě. Nejde jen o vraždu. Jde o zmizení člověka ze světa během několika minut, uprostřed civilizace, mezi kamerami, na jedné z nejrušnějších tras v republice. Jako by se po ní jednoduše zavřela zem.
Zdroje:
