Článek
Akce Kámen patří k nejtemnějším kapitolám československého komunismu. StB po únoru 1948 spustila rozsáhlou provokaci, která měla zdiskreditovat odpůrce režimu, oloupit je o majetek a zastrašit všechny, kdo uvažovali o útěku na Západ. Lidem slibovala svobodu, ale místo hranice je čekala pečlivě připravená léčka. První, kdo do ní 23. dubna 1948 spadl, byl úspěšný podnikatel a vizionář Jan Prošvic, zakladatel firmy ESA – pozdější věhlasné ETY Hlinsko.
Počátky geniálního konstruktéra
Jan Prošvic se narodil 17. března 1907 v Plzni v době, kdy elektrotechnika právě nabírala obrátky. Vystudoval pražskou průmyslovku a brzy projevil neobvyklý technický talent. Roku 1923, kdy se v Československu rozběhlo rozhlasové vysílání, začal vyrábět stavebnice domácích radiopřijímačů. Lidé si díky nim mohli sestavit rádio vlastníma rukama. Tehdy to působilo jako malá revoluce.
Od roku 1930 mu pomáhala manželka Jiřina, s níž se seznámil na Matějské pouti. Přes den prodávali stavebnice, večer je instalovali u zákazníků. Prošvic měl skvělý cit pro trh, a tak brzy rozšířil výrobu do Libně, kde otevřel továrnu na elektrické žehličky a kávomlýnky. Kvalita a moderní vzhled zboží zaručovaly okamžitý úspěch.
V roce 1943 spojil síly s Vilémem Eckhardtem z Chotěboře a otevřeli v Hlinsku podnik ESA. Oficiálně vyráběli rozváděče pro Wehrmacht, ale ve skutečnosti chránili zaměstnance před totálním nasazením. Využívali stejné materiály jako u civilních spotřebičů – dřevo, porcelán a bakelit. Po bombardování Libně Prošvic část výroby do Hlinska přesunul.
Jeho prosperita mu umožnila postavit dvě vil. Jednu u továrny v Hlinsku a druhou ve Vonoklasech Ta patřila manželce. Rodina se čtyřmi dětmi žila v bytě v pražské Senovážné ulici. Po válce se Prošvic stal jediným majitelem ESY, přidal nové výrobky a exportoval do zahraničí. Dokonce si pořídil vlastní letadlo, aby mohl rychleji cestovat rozvrácenou Evropou. Ještě v únoru 1948 vyjednával kontrakt v USA a hrozící komunistický nástup podcenil.
Převrat a perzekuce
Únor 1948 ho zastihl nepřipraveného. Přestože se věnoval jen technice a podnikání, komunistické akční výbory na něj okamžitě nalepily nálepky „vykořisťovatele“ a „kolaboranta“. Zbavily ho vlastnických práv a StB ho odvlekla na Pankrác, kde ho týrala, aniž by mu sdělila obvinění. Po týdnech ho propustila, opět bez vysvětlení.
V té chvíli se objevil agent-provokatér František Hejný, krycím jménem Johny. Vydával se za zástupce CIA a nabízel pomoc s útěkem. Prošvic, přesvědčený, že režim pochopí jeho hodnotu, nabídku dvakrát odmítl. Až na třetí pokus podlehl strachu o rodinu.
Ďábelská past
StB spustila rafinovanou operaci. Oběti lákala na „americkou hranici“, která ale ležela hluboko v československém vnitrozemí. Prošvicovi do pasti padli jako první.
Johny je 23. dubna 1948 dopravil do Kdyně a ubytoval v hotelu Modrá hvězda. Večer se objevil praporčík Stanislav Liška a odvezl je do Všerub. Po úmorné pěší cestě s kufry, aktovkou a psacím strojem dorazili k „německé celnici“ – ve skutečnosti kulise StB. Tam je vyslýchal Karel Kocina v uniformě amerického důstojníka pod vlajkou USA. Po podpisu protokolu v němčině přišlo zatčení za ilegální přechod hranic. Na stanici SNB ve Všerubech jim zabavili 70 000 korun, cennosti a převezli na Pankrác. Děti skončily v dětském domově v Domažlicích.
Prošvice odsoudili k nuceným pracím. Z lágru utekl, přešel hranice do Německa a v roce 1950 se dostal do Británie. Manželku Jiřinu soud zprostil viny. Verdikt odůvodnil tím, že byl útěk vyprovokován a ona neopustila území republiky. Přesto režim zkonfiskoval vše: byt v Senovážné, vily, auta, nábytek i umění. Vila ve Vonoklasech, patřící Jiřině, byla protizákonně zabavena; v září 1949 ji koupil předseda vlády Antonín Zápotocký za směšnou cenu. Tajná zpráva ministerstva vnitra z roku 1957 to označila za nezákonné, ale to bylo vše.
Rodina žila v nouzi. Jiřina s dětmi bydlela u babičky v domku bez vody, topení a záchodu na pražské periferii. Nemohla legálně pracovat. Babička zemřela 1956 na rakovinu. Nejmladší dcera Eva těžce onemocněla po špatné transfuzi; StB sabotovala její léčbu, propustili ji z nemocnice. Díky odvážnému lékaři přežila. Zajistil jí léčbu v jiné nemocnici, kde ležela rok.
Nový začátek v emigraci
V Británii začal Prošvic ve 43 letech od nuly. Pracoval jako dělník, učil se anglicky, pronajal si garáž a začal znovu vyrábět malé spotřebiče. Když garáž shořela, nevzdal se. Založil firmu RIMA Sunbeam, která byla v 60. letech úspěšná po celém světě. Nabízel moderní grily, vysoušeče vlasů, elektrické nože či kávovary. Znovu zbohatl, koupil si dům na Tenerife a loď s motory Rolls-Royce.
Podporoval rodinu doma, i když ji osobně mohl vídat jen zřídka. Nejstarší dcera Věra uprchla už v roce 1949. Eva ho navštívila v roce 1963 a o pár let později se vdala. Ve vile ve Vonoklasech se nakonec usídlila StB. Rodině se vrátila v restituci zchátralá a zničená až po roce 1989.
Jan Prošvic zemřel roku 1989, těsně před pádem režimu, který mu vzal rodinu, majetek i vlast.
Ukradené sny a nezlomná vůle
Osud Jana Prošvice ukazuje, jak brutálně komunismus ničil talent, kreativitu a lidské osudy. Komunistický režim z něj udělal zločince jen proto, že tvořil a uspěl. Přesto dokázal dvakrát začít znovu a dvakrát vybudovat úspěšnou firmu. Jeho příběh dodnes připomíná, kolik možností mohlo Československo získat, kdyby lidé jako on mohli svobodně žít, tvořit a podnikat.
Zdroje:
