Článek
Tento případ se stal symbolem toho, jak může jedna drobná, lidská, a přesto fatální chyba zničit jistoty, které si rodiče v prvních dnech po narození dítěte tak pečlivě budují. Nyní, po devatenácti letech, je možné se na celý příběh podívat s odstupem. Jak dnes žijí Brožovi a Čermákovi? A jak se tak intenzivní trauma promítlo do dospívání dvou mladých dívek, které na začátku svých životů vyrůstali v jiné rodině?
Podivný pocit otce
Libor Broža se tehdy díval na svou malou dcerku Nikolu a měl zvláštní pocit. „Vypadá jinak,“ svěřoval se později novinářům. On i jeho partnerka byli tmavovlasí, ale jejich dítě rostlo jako blonďatá panenka. V porodnici si prý tehdy povšimli i jedné nesrovnalosti – hmotnost dítěte po porodu byla později přepsána, a dokonce dvakrát. „Ale koho napadne, že jde o něco tak vážného,“ řekl později. Pochybnosti však rostly, navíc si z něj dělali legraci i kamarádi. A když se jeden večer odhodlal udělat si test otcovství, netušil, že právě odstartoval lavinu, která později otřese celou republikou. Výsledek byl neúprosný: nebyl otcem dítěte, které měl doma. Test mateřství absolvovala i jeho partnerka. Výsledek byl negativní. Najednou měli doma dítě, které nebylo jejich.
Pátrání po druhé rodině: kdo má naši dceru?
Policie i nemocnice začaly okamžitě hledat druhou rodinu. Podezření padalo na několik matek, které v té době rodily. Nakonec se ukázalo, že Čermákovi z nedalekých Přibyslavic vychovávají biologickou dceru Brožových. Ani oni o ničem netušili. Zatímco Brožovi žili v napětí už měsíce, Čermákovi se šokující zprávu dozvěděli během jediného telefonátu. Matka Jaroslava Čermáková později přiznala, že v prvních chvílích doufala, že jde o omyl. „Nemohla jsem si vůbec představit, že bych měla odevzdat holčičku, kterou jsem vychovávala od narození.“
Nejtěžší rozhodnutí: vrátit dítě, o které se rok staráte
Když byly odhaleny chyby nemocnice, nastal čas pro nejtěžší část – předání dětí. Psychologové doporučili citlivé postupné seznamování, sdílené návštěvy, společné hry i společné víkendy. Obě rodiny tak měly několik týdnů na to, aby si osvojily nové role.
V moderní psychologii neexistuje manuál na to, jak vrátit dítě biologickým rodičům po deseti měsících. Vše bylo improvizací, vedenou instinktem, intuicí a bolestí. Matky plakaly téměř při každém setkání; otcové se snažili působit silně, ale i oni byli na pokraji zhroucení. K samotné výměně došlo 11. prosince 2007. Obě malé dívky byly převezeny do svých biologických rodin. O několik dní později rodiče holčičky přejmenovali. K Nikole přibyla Veronika a k Veronice Nikola. Obě teď nosí jméno i té druhé.
Soudy, náhrady a mediální tlak
Když se informace o záměně dostala na veřejnost, začalo mediální šílenství. Rodiče se snažili chránit své děti před fotografy, ale tlak byl neúprosný. Brožovi i Čermákovi odmítli mimosoudní nabídku nemocnice ve výši 300 tisíc korun – částka byla v očích obou rodin zcela neadekvátní. Následovala série soudů, posudků a výslechů. Vyčerpávající proces trval roky. Nakonec obě rodiny vysoudily dohromady přes tři miliony korun. Vítězství to však nebylo. „Peníze to nezahladí. Ty roky už nám nikdo nevrátí,“ shodli se oba páry. Dnes už se obě rodiny stáhly do soukromí. Dívky—Nikola Veronika a Veronika Nikola—dosáhly věku, kdy dokáží celý příběh vnímat z vlastního pohledu. Další podrobnosti o jejich životech se v médiích objevují jen sporadicky, většinou v souvislosti s retrospektivními články.
Brožovi
Brožovi se mezitím rozrostli. Po výměně dětí se jim narodil syn Daniel, který rodinu přirozeně sjednotil a přinesl novou naději. Rodiče později uvedli, že uvažovali i o dalším dítěti, ačkoliv trauma z minulosti nikdy zcela nezmizelo.
Čermákovi
Také Čermákovi se pustili do budování klidného rodinného života. Mají více dětí a snaží se, aby mladá Veronika Nikola vyrůstala bez pocitu, že její začátek života byl jen sérií chyb dospělých.
Spojené rodiny
Ačkoliv výměna dětí byla neobyčejně bolestivá, obě rodiny zůstaly v kontaktu. Některé společné návštěvy byly krátké, jiné srdečné. Dívky se stýkaly od útlého dětství, aby se naučily přijímat svou složitou historii bez pocitu ztráty identity.
Vztahy mezi rodiči prošly komplikovaným vývojem – od opatrné distance přes hlubokou důvěru až po opatrné, ale pevné přátelství. Obě rodiny se shodly na jedné věci: děti musí vědět, odkud pocházejí, ale zároveň musí mít možnost žít normální život.
Případ, který změnil české zdravotnictví
Záměna novorozenců v Třebíči nebyla jen mediální senzací. Byla to událost, která odhalila zásadní chyby v systému evidence novorozenců. Česká nemocniční praxe následně prošla úpravami – od přísnějšího značení až po zpřísnění interních kontrol.
Tento příběh ale není jen o systému. Je o tom, jak dvě rodiny prošly jedním z nejtěžších testů života. O tom, že láska k dítěti není jen biologická. A také o tom, že někdy se nejtemnější okamžiky života mohou stát základem nečekaného spojenectví.
Dnes už jsou obě dívky dospělé. Žijí svůj život daleko od kamer a veřejnosti. Ale minulost nezmizela – stala se součástí jejich identity i síly.
Zdroje:
