Článek
Před patnácti lety jsme byli s jedním známým na výletě a poté mě pozval na svačinu do jedné výletní restaurace. Chtěli jsme si dát nějaké párky s chlebem, něco jednoduchého. Restaurace ale změnila majitele a na jídelním lístku měli celkem drahá, vařená jídla. Známému to celkem zkazilo náladu. Přišel číšník, kterému řekl, že je zklamaný, protože očekával „jednoduchá, výživná jídla“. Mladý číšník byl velmi ochotný, a tak se mu snažil nabídnout různá jídla z jídelního lístku, která jsou podle něj jednoduchá i výživná. Můj známý se mračil víc a více, protože mu samozřejmě šlo o cenu, nikoliv o výživu. Nakonec to dopadlo tak, že číšníkovi hrozně vynadal a já se cítila velmi trapně.
Lidé často nechtějí přiznat, co je vlastně doopravdy štve. A tak řeknou něco jiného, co je ve skutečnosti tolik neštve. Může to udělat více škody než užitku.
Jednou jsem dostala vyhazov. Zdůvodnění bylo: Býváš často smutná. Strašně se mě to dotklo. Smutná jsem někdy byla, ale nesouviselo to s prací. Oni to samozřejmě věděli. Cítila jsem se strašně dotčená… být potrestána za to, že nejsem pořád „happy“, mi připadalo jako rána do zad. Dnes už vím, že skutečný důvod byl někde jinde.
Jedna moje známá pracovala jako prodavačka u pultu. Najednou si začala stěžovat, že má kolegyni, která je „hrozně tlustá“ a zabírá u pultu moc místa, a není tam k hnutí. Divné bylo to, že si na to stěžovala opakovaně. Pak jsem přišla na to, že ta kolegyně zas tak tlustá není. Dodnes nevím, co proti té kolegyni vlastně měla.
Uvědomila jsem si, že i já se někdy takto chovám.
Mám ve firmě kamarádku, a když jsem jí před pár týdny volala, tak jsem jí řekla, že uvažuji, že z firmy odejdu. Nechtěla jsem jí říct skutečný důvod, a tak jsem jí řekla, že se mi nelíbí, že mám málo práce. Nebyla to lež, práce jsem měla opravdu málo. Nicméně to rozhodně nebyl důvod, proč bych chtěla z práce odejít, s výplatou jsem byla tak jako tak spokojená. Pak ale skutečný důvod mé nespokojenosti pominul, a já jsem z práce neodešla. Co do množství práce se situace obrátila a najednou jsme dělaly hodně přesčasů. Bolely mě nohy a cítila jsem se někdy vyčerpaná, a proto jsem si do telefonu své kamarádce stěžovala, že je práce až moc. Kamarádka to ale nechápala, protože jsem si ještě nedávno říkala, jak jsem nespokojená, protože mám práce málo. Což byla pravda, a já pořádně nevěděla, jak se z toho vymluvit.
Proto je dobré ne vždy věřit tomu, nač si lidi stěžují. Jejich nespokojenost je sice skutečná, důvody ale mohou být úplně jiné, než uvádějí…
