Článek
Paní Cooperingová po odchodu paní domu i jejího syna pohladila Bretha, pošeptala mu do ucha, aby se nebál, že ho rozhodně na ulici nevyhodí, jelikož paní Bakerová už stejně dolů nepřijde, bude dostatečně zaměstnaná nahoře, než aby řešila tak rozčilující věci a zbytečně si cuchala nervy. Potom se namáhavě postavila na nohy a rozhlédla se po kuchyni, kde zaraženě stály její dvě pomocnice.
„Tak do práce, moje milé, do práce,“ popohnala je a snažila se pracovat tak, jako kdyby tohle byl zcela obyčejný den. Jenže její věk, její chatrné zdraví i nervy a spousta námahy ji náhle přepadly a paní Cooperingová se v jeden moment zapotácela, čímž si pro změnu vysloužila pozornost ona.
„Nic mi není, nic mi není,“ ubezpečovala Fanny s Holly, ale přesto je nechala, aby jí pomohly se posadit. Fanny doběhla pro hadr, který namočila a přitiskla ho paní Cooperingové na čelo, Holly natočila do skleničky čerstvou vodu a nařídila uřícené kuchařce, aby všechno vypila.
„Měla byste si jít na chvíli odpočinout, my to tady s Fanny zvládneme,“ nabádala ji Holly a Fanny jejím slovům přikyvovala.
„Ne, to nepřipadá v úvahu. Musím dodělat svou práci.“
„Tu už máte z větší části hotovou, podívejte,“ ukázala rukou do prostoru. „Ty zbytky zvládneme i bez vás. Vždyť jsme už dva měsíce nic nespálily! A měly jsme tu nejlepší učitelku, tak teď můžeme předvést, že jsme byly vzorné žákyně.“
Paní Cooperingová chvíli přemýšlela. „Tak dobrá,“ svolila nakonec. Obě dívky ji chytly, každá z jedné strany, a pomalu ji vedly do jejího kamrlíku.
Když Breth spatřil, že jeho panička kamsi odchází, opustil své místo a vydal se za ní.
A zatímco se tohle všechno odehrávalo a kuchyně se stala nechráněným místem, jako škůdce do ní vpadl Freddie, jehož mise v matčině salonku byla úspěšně dovršena.
Nejdříve zkontroloval, jestli jsou opravdu všechny ženy pryč, a když se o tom ujistil, začal jednat. Z poličky sundal dózičku se solí, otevřel ji a plnou hrst přisypal do chladnoucí omáčky. Pořádně ji zamíchal a přesunul se k pánvi, na níž odpočívala ryba. I tu osolil, ale méně než omáčku. Potom dózičku zavřel, vrátil ji na místo a pro změnu uchopil dózičku s pepřem, který nasypal do polévky a taktéž důkladně promíchal. Poté svou pozornost obrátil k sladkostem. Šlehačkové poháry nechal být, stejně tak roztřesené želé, avšak tmavý kakaový dort mu neunikl, a tak ho posypal trochou pepře. Byl tak tmavý, že na něm tmavé tečky nebudou vůbec vidět, zato budou znatelné na jazyku.
Když byl se vším hotový, narval si kapsy dalšími sušenkami, takže jeden plech zůstal zcela prázdný, a spokojený sám se sebou odkráčel. To aspoň paní Cooperingovou odnaučí, aby ho honila po kuchyni jako nějakého sprostého darebu a nedopřála mu něco, co mu stejně patří, mrmlal si pro sebe a široce, až hrozivě se u toho usmíval.
Jakmile se dívky vrátily od paní Cooperingové, nebyl na nic dalšího čas. Rychle dozdobily vanilkový dort, vytáhly poslední plech se sušenkami z trouby, zaklely nad jedním, který byl skoro vypleněný, a začaly servírovat jídlo na talíře, poněvadž pan Goodham i další hosté se už trousili a rozsazovali v jídelně.
Když sluhové odnesli polévku a zakrátko na to druhý chod, ztěžka dosedly na židli, jak je bolely nohy, vlastně nejen nohy, ale celé tělo.
Dlouho si však odpočinku neužily.
„To je skandál! Skandál!“ ječela paní Bakerová jako trhovkyně, jako kdyby zapomněla, že je dáma, ačkoli se tak nikdy ve skutečnosti nechovala. Byla dokonalým příkladem ženy, která se sice narodila do vyšší společenské vrstvy, ale to nutně nemuselo znamenat, že její chování a vystupování bude mít úroveň, to její bylo naopak častěji pod úrovní.
Vpadla do kuchyně jako rozzuřený vítr. „Kde je paní Cooperingová?“ vyštěkla a očima rejdila po kuchyni.
Fanny s Holly se okamžitě postavily.
„Odvedly jsme ji, aby si lehla. Nebylo jí dobře,“ oznámila Holly a nepatrně vystrčila bradu.
„Tak jí nebylo dobře, hm?“ ptala se paní Bakerová. „Dobře není mně! To je kuchařka, že ani neumí uvařit něco tak jednoduchého, jako je ryba a omáčka?!“
Holly si pomyslela, že paní Bakerová by si nezvládla ohřát ani vodu na čaj, avšak nahlas nic neřekla.
Obě dívky se na svou paní udiveně dívaly a nerozuměly, o čem to mluví. Když naposledy ochutnávaly, bylo vše v nejlepším pořádku.
„Promiňte, madam, ale něco bylo snad v nepořádku?“ dovolila se zeptat Holly.
Oči paní Bakerové se nepřirozeně zvětšily.
„Vy se mě ještě opovažujete ptát?!“ nevěřila tomu, co slyšela. „Je vidět, že služby paní Cooperingové jsou už spíše přítěží. A ani vy jste se nevyznamenaly. Propouštím i vás.“
„Ale madam…,“ chtěla zakročit Holly.
„Ne, obě jste k ničemu. Měla jsem poslechnout paní Goodhamovou a nebýt tak dobrosrdečná, abych dala práci někomu takovému, jako jste vy. S lidmi bez zkušeností je neuvěřitelná potíž,“ lamentovala. „Sbalte se a zítra odejdete s paní Cooperingovou,“ nakázala a odsupěla.
„Tys s tou omáčkou ještě něco dělala, Fanny?“ otázala se Holly, jakmile byla paní Bakerová z doslechu.
„Ne,“ řekla a zavrtěla hlavou, aby své odpovědi dodala na významu.
Holly přistoupila k hrnci, sundala z něj pokličku, zanořila do omáčky lžičku a olízla ji. Okamžitě se ušklíbla. „Bože, to je ale slané.“
„Ukaž,“ přistoupila k ní Fanny a také ochutnala. Její tvář se také zkrabatila. „Ach, takhle to ale předtím nechutnalo,“ zkrabatila čelo a zamhouřila oči.
„Jistěže,“ řekla Holly a v jejím hlase bylo možné rozpoznat, že přišla této záhadě na kloub.
„Freddie!“ zvolaly obě téměř zároveň a podívaly se na sebe.
Obě se obrátily na stoly s dorty a zbytkem občerstvení, které se teprve mělo odstěhovat k hostům, ale nevypadalo nijak podezřele. Tedy na pohled.
„Myslíš, že…?“ Fanny se bála vyslovit otázku celou.
„To nevím. Ale… není to už jedno?“ pokrčila rameny Holly. „Každopádně se odpověď za chvíli dozvíme,“ řekla.
A skutečně. Jen co se naservírovaly dorty a želé a jiné drobnosti a odnesl se punč a víno, to pro dobrou náladu podrážděných hostů a jako omamné odčinění obědových pochybení (pan Baker nařídil vybrat opravdu prvotřídní – přestože to původně v plánu neměl a rozkázal servírovat méně dobrý ročník, který však bude těm starým vlkům bez zubů stačit –, „Pro tak vzácné hosty jen to nejlepší,“ pronášel servilně a servilní byl i jeho úsměv. – „V tom případě – pro koho byl určen ten nepoživatelný oběd?“ opáčil pan Goodham a pan Baker se přiškrceně zasmál), bylo jasné to, o čem se mohly před chvílí jen dohadovat.
Paní Bakerová si dala tu práci, že do kuchyně vstoupila dnes již potřetí, což na ni byl obdivuhodný výkon, avšak již nemohla učinit nic víc než před chvílí. Na Fanny i Holly proto jen křičela a plivala na ně nadávky a ony jí nic nevyvracely, jen před svou bývalou paní stály a myslely si své. Odejdou rády a jistě se někde uchytí.
Pokračování příště…
AKM
