Článek
Byl jeden dům. A v tom domě žila malá holčička.
Měla hodného otce a ještě hodnější matku. Jaro vystřídalo léto a léto přešlo v podzim. Pak přišla zima. A s ní odešel otec. Náhle, jen hodinu poté, co si pohrál se svou dcerou, kterou miloval natolik, že jí dopřál vše, co si přála.
Byl jeden dům. A v tom domě žila dospívající dívka.
Zůstala jí jen matka. Tělem stará, ale duchem mladá. Zatímco vítr trhal listí ze stromů, dospívající dívce trhal srdce jeden chlapec, kterého jí vybrala matka, ale nakonec se zalíbil
i dceři. Byl bohatý a byl hezký. Jeho oči zářily jako nebe, zato jeho srdce bylo temné jako peklo.
Byl jeden dům. A v tom domě žila mladá žena.
Žila bez matky, která zemřela týden potom, co utěšila svou dceru, když ji pro jinou opustil přítel. Sám sešel ještě před svatbou. Nečekaně a rychle. Žila bez manžela. Nikdy totiž žádného neměla. Ani snoubence. Jen lásku, co se rychle rozhořela a ještě rychleji vyhořela, a co ji zradila. Ne, láska ji nezradila. Zradil ji muž.
Byl jeden dům. A v tom domě žila postarší žena.
Se srdcem rozdrobeným na prach. S pocitem, že život jí dopřál jen zradu, a proto ona nedopřála životu.
Byl jeden dům. A v tom domě žila velmi stará žena.
Vlasy měla stříbrné, ale husté, oči vyprahlé, ale vnímající. Tělo útlé, přesto silné, duši prázdnou, přesto toužící.
Byl jeden dům. Ten dům se hrdě vypínal na vysokém kopci a pozorně hleděl do okolí. Jeho tlusté zdi vsakovaly všechen čas a ukrývaly příběh ženy, která zemřela ještě dřív, než začala žít.
Nebyl žádný dům.
Ale žila jedna žena. Všech věků.
