Článek
Ještě jednou Emily Henryová. Protentokrát její romantický román Krásný, velkolepý život o dvou spisovatelích, kteří usilují o stejnou práci. Tedy napsat životopis kdysi nechutně známé Margaret Ivesové pocházející z rodiny známé jako Windsorovi a prokleté jako Kennedyovi. To jsem samozřejmě nadsadila, ale nadsázka a přehánění k romantice sedí jako poklice k hrnci.
Alice Scottová je povahou optimistická, kdežto Hayden Anderson spíše mrzout. A hádejte co? Citově nedostupný. To jsme v romantice ještě neměli, že? Ne, dělám si legraci. Oba hlavní hrdinové jsou milí a ráda jsem si přečetla o nejzásadnější etapě jejich života.
Vlastně se nám tady nabízí dvě příběhové linie. Jedna pojednávající o Alici a Haydenovi a o tom, jak dlouhou cestu ujdou, než si navždy padnou do náruče (nic nevyzrazuji, to je jasné), a druhá, již vypráví Margaret. Její rodinná historie, sesterství, manželství a její zmizení. Některé ze čtenářek se svěřily, že právě části o Margaret četly raději, připadaly jim zajímavější, barvitější a napínavější. I já jsem se ráda s Margaret vracela do minulosti a vytahovala jednoho kostlivce za druhým. A že jich bylo tolik, že by na ně bylo potřeba víc než jedna skříň. Ten největší se objevil na úplném konci a vpravdě jsem ho nečekala. Náhle jako by se romantika lehce překulila do jiného žánru. Ale vskutku jen mírně, spíš by se dalo říct, že se o jinou žánrovou kolonku otřela a přivodila si šmouhu, která se snadno opucuje.
Avšak to, proč čtenářky po Emily Henryové pravidelně sahají a nechávají se okouzlovat jejími příběhy, zůstává zachováno. A to jsou příjemně vymyšlené a napsané postavy, čtivé dialogy a romantika. Raději spousta romantiky. Nesmí se zapomenout ani na špetku koření v podobě erotické scény. Alespoň jedné. Je to ukázkové čtení na dovolenou, ač to není nic plytkého ani prostého. Nemám Henryovou načtenou celou, ani nic takového zatím neplánuji, ale podle Knihomolů a této novinky můžu prohlásit, že její hrdinové vždy s sebou táhnou drobnou zátěž. Nic vyloženě traumatického, co by jejich život zcela ochromilo, přesto tam „něco“ je.
Možná, že tato jistá vážnost je jedna stránka jejích příběhů, kterou údajně změnila či povznesla žánr letního čtení, jak se praví na záložce. Ale kdybychom důkladně zapátrali, našli bychom podobnost i u jiných spisovatelek romancí.
Nicméně jsem si po přečtení, vlastně už v průběhu svižné četby, položila otázku – stejně jako u Knihomolů –, jestli mi příběh Emily Henryové přijde výjimečný a o tolik odlišný než knížky jiných romantických autorek.
A jako dřív jsem si odpověděla, že nikoliv.
Neříkám to proto, že bych ji chtěla pohanit. Říkám to proto, že ač jsou její knížky opravdu čtivé a patří k těm kvalitnějším romantickým příběhům, do nichž se můžete ponořit, výrazně nevyčnívají z žánru.
P. S. Myslím, vlastně jsem si jistá, že Emily Henry Krásným, velkolepým životem vyčerpala zásobu slova „odtušit“ na hodně dlouhou dobu. Nejméně pro tři další knížky.
Henry, Emily: Krásný, velkolepý život, Red, vyd. 1., 2026
