Článek
Mel Robbinsová si kdysi pokazila život. A mezi čtyřicítkou a padesátkou, kdy se ocitla v nejhlubší životní krizi, se rozhodla, že to, co zpackala, musí napravit. A povedlo se jí to.
Zní vám to jako americký příběh? Nemůžeme jí to zazlívat, poněvadž Mel Robbinsová je Američanka, takže jinak by její příběh ani znít nemohl.
Možná tuto energickou blondýnku s brýlemi znáte. Díky jejímu podcastu, díky jejím videím na YouTube nebo díky jejím knížkám, které napsala už tři (Pravidlo 5 vteřin (Pragma, 2020) a Jeden zvyk vám změní život (Esence, 2022), obě se dají koupit v antikvariátech nebo knihkupectvích). Anebo jste ji poznali díky její teorii Nechte je, o níž se detailně rozepsala ve svém posledním autorském počinu Neřeš to, což je nepřesný a zavádějící překlad nevystihující podstatu Melina sdělení, to si zmiňme hnedle na začátku. V originále se knížka jmenuje Let Them Theory. Tedy Teorie Nechte je. Mezi Neřeš to a Nechte je je zásadní rozdíl, který sama Mel v jedné kapitole vysvětluje, ale coby titul tolik „nezní“. Každopádně se jím neřiďte.
Tolik pro začátek. A pokračujme dál k obsahu.
Teorie Nechte je, s níž souvisí i druhá podstatná část Nech se je jednoduchá, co se pochopení týká, avšak těžší, co se týká uvedení do praxe. Ostatně není nic nového, že pokud chceme něco změnit, pochopit a zjistit, co musíme udělat, nebývá ta nejtěžší část. Ta přichází až s realitou, která je nám při snaze o proměnu silným protivníkem a s níž vedeme každodenní boj. Jestliže máme roky něco zažité a sami sebe podporujeme v chování a jednání a reakcích, které nám škodí a neslouží, je odnaučení se špatných návyků bolestivý a náročný proces vyžadující práci a koncentraci a vytrvalost a trpělivost.
Ani jedno slovo, jež jsem nyní použila, lidi neuchvacuje.
Bolest. Náročnost. Práce. Koncentrace. Vytrvalost. Trpělivost.
Jenže bez nich to nejde.
A taky to nejde hned. Vážně ne. Jestli očekáváte změnu v řádu dnů, nedejbože hodin, žijete ve světě se špatnou rychlostí.
Mel se v celé čtyř set stránkové knížce dělí o jednu teorii. Jednu jedinou, kterou lze aplikovat v různých oblastech života. Ať řešíte pracovní starosti, potýkáte se s rodinnými problémy či máte obtížná přátelství, popřípadě partnerství. Nebo partnera teprve hledáte. Na vše se dá použít teorie Nechte je, která má ulevita ponechat vás mimo dění. Nebudete uvnitř situace, ale mimo ni. A ve druhé fázi se rozhodnete, jak se zachováte. Tedy se necháte, abyste si vybrali, jaká reakce vám bude nejlépe vyhovovat. Nejdřív odstup a potom reakce.
Nejen, že se Mel dělí o užitečný „nástroj“ pro život, ale zároveň jeho praktičnost dokládá na událostech z vlastního života. A názorný příklad bývá nejvhodnější. Poněvadž jak napsaly některé čtenářky, Neřeš to na ně zafungovalo jako správný nakopávač. A pořádné „nakopnutí“ je potřeba, pokud se necítíte komfortně, ale zároveň jste v komfortu zaboření až po temeno hlavy. Jelikož určitý komfort, či spíš dennodenní rutina spolehlivě zabijí touhu po změně. Uplyne týden, odteče měsíc, zmizí půl rok a vy si náhle uvědomíte, že jste se ani nepokusili o vytvoření něčeho nového. Nechali jste se uchlácholit a rozptýlit, umožnili jste pocitu komfortu, aby vás oklamal a přesvědčil, že vás přece nepálí žádná nespokojenost.
Jsou vyjádření, co se v knížce opakují, ale to nevadí. Memento mater studiorum. Mohou vést k lepšímu zapamatování.
Před mnoha a mnoha lety jsem četla, že knížky rad, jak jim osobně říkám, patří s kuchařkami a beletrií k nejprodávanějším, což bylo v době, kdy u nás ještě nebyly tolik rozšířené. Dnes mají v knihkupectvích vlastní regály, kde se vedle sebe tísní titul vedle titulu a pokukují po případných čtenářích. I když kdybychom byli přísní, mnoho z nich sděluje totéž, jen jinými slovy. Ovšem je s nimi jedna potíž. Pro naše životy se mohou stát nebezpečnými. Rády slibují a radí, ale dopady pocítíme jen a jen my a nemusí to být dopady druhu pozitivního. Při jejich četbě je třeba být na pozoru a kritický. Ostatně leckdy se i jejich autoři bohužel vybarví v ošklivých barvách a ukážou se jako prázdní kazatelé bez morálky. A jejich rady eufemisticky řečeno jako nepraktické.
To ale nemění fakt, že lidé motivační (osobností, seberozvojové) knížky milují. A možná je dokonce i čtou, když už si je koupí. Ač o tom často pochybuju a od covidu o tom pochybuju ještě víc, když uvážím jejich chování, způsoby i slovník. Takže buď si je sice koupí, ale nepřečtou, nebo si je přečtou, ale neřídí se jimi. Nebo jsou to knížky, které dávají hodně špatné rady, viz opatrnost a kritika.
Takže nechat si poradit, ale s obezřetností a vnímat tyto knížky spíše jako inspiraci a nečekat, že někdo cizí, kdo se s námi nikdy nesetkal, vyřeší všechny naše problémy.
Robbinsová, Mel: Neřeš to, Mimochodem, vyd. 1., 2025
