Článek
Evie zažila zradu od přítele, a to jí rozbilo srdce a připravilo o důvěru. Ukrývá se tedy na farmě svých rodičů a odmítá se družit s tím, co se nazývá životem. Callum si dopřává oddech od náročné práce hasiče a z New Yorku se vydává na skotský venkov najít svého dědečka, svou jedinou rodinu. Je jasné, že jejich cesty se spojí, přeskočí mezi nimi jiskra a na konci skončí jako pár, pokud rovnou nestanou před oltářem.
To není spoiler. To je něco, co je jasné.
Jak pravidelně tvrdím, u romantických románů není podstatné, co je na začátku a na konci, ale to, co se nachází uprostřed. Už anotace vyzradí ústřední dvojici, která na konci zjistí to, co čtenář ví na samém počátku – že když budou životem procházet spolu, veškeré karamboly a překážky se jim budou zdolávat lépe a snadněji, protože budou mít fyzickou i psychickou oporu.
Ale představme si další postavy románu.
Vedle raněné Evie a unaveného Calluma tu je energická babi Agnes a mrzout Fergus, ti si čtenářky získaly snad ještě víc a nebylo by bez zajímavosti jejich příběh rozvést. Tato vedlejší linka řeší, jestli ve vysokém věku rezignovat na všechno a čekat, až zazvoní hrana, nebo si zbytek života zpříjemnit, jak jen je to možné. Navíc chemie mezi babi a jejím vyhlédnutým nápadníkem jiskří a praská i v těch málo scénách, v nichž se objeví. A nesmím zapomenout zmínit papouška žako jménem Tikki a kozu Daisy. O nich dvou bych si ráda početla taky, větší prostor by mohl znamenat víc vtipu a zábavy. Svět lidí viděný očima zvířat nabízí prostor pro odlehčenou fantazii podpořenou humorem. A ten neuškodí ani ve vyšších dávkách.
Evie byla pro některé čtenářky mírně iritující hrdinka, zbytečně se babrající v sebelítosti, bičující se za něco, za co nemohla. Callum na tom byl v hodnocení lépe. Za mě je to milá dvojice, o které mě bavilo číst. Bylo to jemné a pohodové, pěkné a v tom dobrém slova smyslu oddechové.
Když přeskočí jiskra je jemná romantika, slunečná a hřejivá, může posloužit jako doping pro šedivé zimní dny, které rozzáří jako ohňostroj. Je tu Skotsko, silným proudem tu teče whisky a vaří se voňavá a sladká marmeláda.
Zbývá tedy dodat varování na závěr: chuťové pohárky jsou tvrdě zkoušeny, proto je dobré do jedné ruky uchopit román, do druhé skleničku sametového moku a dobrotu, jež utěší mlsný jazyk.
Ashcroft, Donna: Když přeskočí jiskra, Cosmopolis, vyd. 1., 2024
