Článek
Pamatujete si, jak jsem tu psala o románu provoněném kávou a podzimem Kavárna s vůní perníčků? Tak Knihkupectví s vůní koláčků je volným pokračováním. Laurie Gilmore si osvojila jeden z oblíbených spisovatelských „zvyků“, abych tak řekla, a sice že se ve svých knížkách vrací na stále stejné místo, ale rozvíjí příběhy různých postav, ty se tak přelévají z jednoho románu do druhého, jen někdy hrají hlavní roli, jindy vedlejší.
Třebaže se celý příběh přesunul z podzimu do pučícího léta, což je moje nejméně oblíbené roční období, které bych nejraději ztlumila do přívětivějších teplot, v nichž se dá nejen pracovat a spát, ale vůbec existovat, je to moc pěkné a milé čtení, přičemž „pěkným“ a „milým“ nechci naznačit, že by se o romantickém příběhu z maloměsta Dream Harbor, kde celoročně žijí o kávě a skořicových koláčcích, nedalo napsat nic výstižnějšího. Je to řečeno v tom nejlepším.
U Kavárny mě velmi mrzelo, že nebyla o šálek kávy (spíš dva) lepší. Četla se dobře, jen se mohla číst lépe. Ale nemínila jsem se nechat odradit od dalšího románu. Občas se v komentářích dočítám, že pokud se čtenáři jeden román nelíbí, a na ten navazuje další, nepustí se do něj. Samozřejmě pokud se nelíbí hodně, chápu obavu věnovat drahý čas něčemu, co by se mohlo nést v podobném duchu a (ne)ladění. Knížek, co nás svádí, je spousta.
Avšak to mám na mysli případy, kdy je román opravdu špatný, podprůměrný. To nebyl případ Kavárny.
A rozhodně to není ani případ Knihkupectví! Právě naopak! Musím přiznat, že když jsem román otevírala, přála jsem si, aby se z něj vyklubalo opravdu čtivé čtení. Aby překonal Kavárnu. Po prvních stránkách jsem se pro sebe usmála a dobře odhadla, že tomu tak bude. Drobnost, že vždy dám přednost knihkupectví před kavárnou, s tím neměla co dělat. Poněvadž o knížky tu nejde. Jde tu o lásku.
Hazel pracuje jako vedoucí v knihkupectví, jehož majitelka podle nálady mění jeho názvy a zrovna ji uspokojuje Knihkupectví s vůní koláčků, konkrétně skořicových koláčků, které se v něm opravdu podávají, a to každou neděli. Hazel brzy čekají třicáté narozeniny, což jí způsobuje lehkou úzkost. Vždy žila spořádaně, jak by plivl zlý jazyk – nudně, nebouřila se, nečinila unáhlená rozhodnutí, nejednala impulzivně, nepěstovala nezávaznost, měla průměrné vztahy, přežívala v jakési nevýrazné šedivosti. Najednou ji popadne pocit, že si život mezi dvacítkou a třicítkou ani krapet neužila, a přeje si to dohnat, přeje si trochu jinou Hazel. Vášnivější a lehkovážnější, tolik se nehlídající, zábavnou a užívající si běžné dny.
Když jednou v milostném románu objeví podtrženou větu, vnímá to jako vzkaz jí samotné. Ale vzkazem od koho? A proč?
Noah se živí tím, že rybaří, taky učí lidi rybařit a pořádá s nimi vyjížďky, a přestože je pověstný svými krátkodobými známostmi, už rok je do Hazel zakoukaný. Pravidelně proto navštěvuje knihkupectví a nechává si od ní doporučovat knížky, jen aby se s ní mohl vídat. (Všechno, co si koupí, ale opravdu přečte, a to je třeba ocenit.)
Jak byl vztah mezi Jeanie a Loganem z Kavárny zbytečně zrychlený, tak mezi Hazel a Noahem je postupný vývoj. Jejich romanci je dopřán čas a je pěkné číst, jak se z přátelství a z domluvy „nic závazného“ s každou další stránkou stává celoživotní partnerství. Oba si projdou svými pochybnostmi i nejistotami, ať se týkají jich samotných nebo toho druhého, ale to je přirozené, pokud o někoho jevíte zájem a doufáte, že o on o vás taky. A do románů to patří. Navíc oceňuji, že ač je Noah o pět let mladší než Hazel, chová se velmi vyspěle, je pozorný a pečující, a to tím způsobem, který je pro pevný vztah podstatný. Žádná velkolepá, zbytečně okázalá gesta. Ale opalovací krém, klobouk, půjčená mikina, spousta polštářků. To, co jasně vypoví, že vás druhý poslouchá a vnímá vaše potřeby, že mu záleží na vašem pohodlí a dobrém pocitu.
Jak Hazel, tak Noah jsou nesmírně sympatičtí a čtenář jim musí fandit, prostě musí.
Neduhy, jimiž trpěla Kavárna, jako ten až příliš „prosvištěný“ vztah a rozpačitost u milostných scén, se u Knihkupectví naštěstí neobjevují, a je radost se do románu ponořit. Jako byste se nechali v horkém letním dni laskat studenou vodou.
Zrovna při četbě Knihkupectví jsem si povídala s jednou zákaznicí, s níž se známe již roky. Přišla si koupit román Jojo Moyesové V cizích botách. Díky tomu jsme krátce podebatovaly o potřebě laskavých příběhů, co nezkruší duši, až jsme se dostaly k partnerským vztahům. Zákaznice se mi svěřila, že jí před rokem a půl zemřel manžel, s nímž strávila pětačtyřicet let. Mluvila o tom, jak krásný měli vztah, jak byl srdečný, plný objetí a podpory. Bylo dojemné slyšet, kolik let spolu prožili a jak to celé bylo povznášející, přitom to bylo i nesmírně smutné, když jsem pomyslela na to, že paní ještě nemá sedmdesát a její manžel zemřel, přitom neoslavil ani pětasedmdesát let. Posteskly jsme si, že dnešní mladí přistupují k partnerským vztahům způsobem, který nechápeme. Že u nich vnímáme povrchnost a nenacházíme vděčnost. Že se nechtějí vázat, chtějí si užívat. Nejsou ochotni řešit problémy, protože útěk je bezpracný a snadný. Nechtějí se ani brát, manželství je zodpovědnost. Jak říkala zákaznice – svatba je závazek, v takovém případě nemůžete jen tak sbalit tašku a prásknout dveřmi. Je to ale i zpráva společnosti. Dáte najevo, že člověk vedle vás k vám patří. Samozřejmě i partnerovi tím vyjádříte, že s ním počítáte.
Možná teď zním jako stará babka, což mi nevadí, a mýlím se – ani to by mi nevadilo, byla bych ráda, kdyby tomu tak bylo – líčím tu čistě můj (a zákazničin) pocit a náhled. Důležité výjimky existují.
Zmiňuji to proto, že nám vztahové romány mohou pomoct leccos si uvědomit. Hazel a Noah v průběhu svého Akčního léta, jak si nazvali svoje dobrodružství, pochopili, že když budou kráčet po životní cestě společně, půjde se jim lépe a snadněji. Když zkrátka víte, tak víte. Proč čekat?
Takže – kdo se pustí do pečení skořicových koláčků? Teda chtěla jsem napsat do čtení? Nebo do obojího?
Ach, málem bych zapomněla! Do Dream Harboru se vrátíme, a to ještě tento rok. Podle názvu a vánoční obálky hádám, že se tak stane na podzim nebo na startu zimy. V pořadí třetí román se bude jmenovat Farma s vůní jehličí a protentokrát se potkáme s novou obyvatelkou Dream Harboru Kirou, která se výstupem na schůzi městské rady zrovna dobře neuvedla, a bratrem Jeanie Benettem.
Už si rezervujte místo ve své knihovně!
Gilmore, Laurie: Knihkupectví s vůní koláčků, Cosmopolis, vyd. 1., 2025
