Článek
Příběhy odehrávající se v knihkupectví patří k mým obzvlášť oblíbeným. Aby taky ne, když sama v knihkupectví pracuji a knížky jsou mojí celoživotní láskou a každodenním potěšením. Je to místo tichosti i hluku myšlenek, místo šeptaných tajemství, místo, kde spolu sousedí příběhy všech nálad i shluku lidských emocí, místo dýchající moudrými dávnými věky navždy zaznamenanými, nevymazanými. Nesmírně živé ve zdánlivé mlčenlivosti a nenápadnosti. Když hledáte odpověď, jsou jen dva způsoby, jak ji nalézt.
Ponořením se do sebe. Nebo do knih. Plavat mezi řádky, splývat, nasávat. Objevovat.
Pro svou lásku k „chrámům myšlenek a lidské tvořivosti“ jsem proto nemohla ignorovat novinku loňského podzimu Knihkupectví v Dublinu s magicky pojatou obálkou, která se pochvalných slov dočkává snad v každém komentáři, který k románu přibyde. A chvála tu je na místě. Vzbuzuje očekávání dávných tajemství a nenápadných kouzel a prospěšného vlivu knížek na náš život.
Aby taky ne. Sama autorka, irská spisovatelka Evie Woods, vlastním jménem Evie Gaughan, věří v biblioterapii. Uzdravující síla knížek byla hlavní motivací pro sepsání románu a je i jeho hlavním tématem. Knížky a jejich moc hrají hlavní roli v životech obou hrdinek – mladé dívky Opaline žijící v pro ženy omezujícím světě dvacátých let dvacátého století, a současný příběh Marthy, taktéž omezené, i když jiným způsobem. Jejich život s řadou podobností spletla do jednoho románu, jenž se tak odehrává ve dvou časových rovinách a čtenář čeká na moment prolnutí. Co obě ženy spojuje? Ženy oddělené jedním stoletím doplňuje v současné lince postava mladíka jménem Henry posedlého hledáním jednoho dávného knihkupectví.
Právě knihkupectví, ale nejen to, je tu fantasy prvkem, místem, co je a není, co se objevuje a znovu se ztrácí. Místo, které se ukáže jen někomu, jen vyvoleným. Svět sám pro sebe a pro ty, které si vybere. A je pojítkem mezi dvěma dobami, a tedy mezi oběma hrdinkami.
V obou příbězích se potkáváme s vážnými tématy, z důvodu vyzrazení je tu nebudu přibližovat, ale každá z žen řeší složité problémy a velká dilemata. U Opaline navíc vyplývají z doby, do níž ji uvěznilo její narození. A jsou silně ovlivněné i rodinou, jíž byla součástí. To, co se jí stane, je stále mírně řečeno velmi rozčilující. Neuvěřitelně znepokojivé a nepochopitelné. Je to jedna z chvil, kdy se román proměňuje v realitu. V realitu značného počtu žen, jimž se stalo to stejné a které nikdy neochutnaly spravedlnost, nikdy se jí nedočkaly. Přišly o značnou část svého života, pokud ne rovnou o celý. Rozvedla bych to více, ale musela bych být konkrétní.
I situace Marthy je nelehká, ale dá se lépe řešit než u Opaline. Pokud ji člověk přežije. A Martha je houževnatá. Obě sbírají sebejistotu a vytváří si pro sebe nový, lepší život, nechtějí se smířit s tím málem, co jim nabízí svíravá pravidla společnosti.
Když jsem studovala čtenářské postřehy a recenze, čtenářky mnohdy zmiňovaly, že je zaujala jedna linie vyprávění a druhá moc ne. Přesněji se jich dotkl tíživý životní osud Opaline, což není s podivem. Zase budu za výjimku. Mě zajímaly obě. Jak ta současná s Marthou a Henrym, jejich společné pátrání, a tím pozvolně vykvétající romance, tak historická s Opaline. Ale… ta s Opaline o trochu více, poněvadž dvacátá a třicátá léta mě přitahují, jakkoliv v sobě i tato doba měla přes všechen lesk a jazz i dlouhé stíny a černá místa.
Kdo navíc miluje knihkupectví, miluje knížky, miluje spisovatele a vše, co se kolem nich točí, bude číst román s potěchou. Na chvíli se ocitne v Paříži v proslulém Shakespeare and Company. Nakrátko potká Jamese Joyce. Dočte se další spisovatelské zmínky. Pokud je k tomu všemu i milovníkem nesmrtelných sester Brontëových, konkrétně Emily, té „divné“, jejíž špatný obraz po její smrti vykreslila její sestra Charlotte, bude si moct „zafantazírovat“ podobně jako Opaline. A jak se můžeme dočíst na anglické Wikipedie, případně i jinde na internetu, myšlenku, s níž autorka pracuje, neupletla její spisovatelská mysl. Je to literární záhada, jejíhož rozluštění se pravděpodobně nikdy nedočkáme. S absolutní jistotou se nedozvíme, jestli byl daný předpoklad správný a co přesně se přihodilo. Pokud už nevíte, možná si teď říkáte, o čem to píšu, ale i podruhé budu mlčet, abych z děje neprozradila příliš.
Ale kdyby se snad v budoucnu ukázalo, že je to pravda, bylo by to naprosto, neuvěřitelně, neskonale báječné a srdce nejednoho knihomila by zaplesalo, asi jako srdce Howarda Cartera při objevení hrobky Tutanchamona.
Woods, Evie: Knihkupectví v Dublinu, Metafora, vyd. 1., 2024
