Článek
Možná jste viděli televizní seriál Klub vyšetřovatelek z Marlow. Pak vězte, že před seriálem tu byla knižní předloha od britského autora detektivek Roberta Thorogooda.
Judith Pottsová, důchodkyně před osmdesátkou sestavující křížovky, si mě získala hnedle po prvních řádcích, kdy se upřímně přiznala, že každý den pije whisky. Ráda bych si s ní skleničku dala. I dvě. I tři. Čtyři. Kolik že to bylo těch skleniček? Její zděděný dům u Temže by jí člověk mohl závidět, ale v dobrém. Útulné, nádherné bydlení. Jak taky jinak, když se vám dostalo té výsady žít v Albionu, konkrétně ve vesničce Marlow. Její první setkání s další stěžejní postavou, manželkou vikáře Becks Starlingovou, bylo vpravdě milé a vtipné zároveň. I Becks, která peče domácí chleba a je ukázkovou stepfordskou paničkou (řekla bych, že nikoliv zcela dobrovolně, spíš z nutnosti) je velmi snadné rychle si oblíbit. A nemůžu opomenout ani Suzie, která se živí venčením psů.
To jest trojlístek žen, z nichž se přirozeně stanou přítelkyně, a zároveň v sobě vykutají amatérské detektivky. Jejich chytré mozky si vyžádá dokonce i sama hlavní vyšetřovatelka případu vraždy nikoho jiného než Judithina souseda.
Detektivní spolek dam z Marlow je dokonalým příkladem laskavé (útulné) detektivky, jinak v zahraničí označované jako cosy mysteries. Máme tu sice vraždu, ale jako čtenáři jsme ušetřeni drastických detailů, násilí, traumat, vulgarit a tomu podobných záležitostí. Tyto detektivky s ničím takovým neoperují. Zaměřují se na příjemnou atmosféru (navzdory vraždě), oku libé prostředí, kam by člověk rád zavítal (navzdory vraždě) při nejmenším na dovolenou, pokud by nezatoužil rovnou po přestěhování, milé i svérázné postavy, jejichž prací může být zahradničení, avšak vedle toho se po svém coby amatéři pletou opravdovým detektivům do pátrání, a práci šedých mozkových buněk, tedy vyšetřování a dedukci. Už jsem její definici nejméně dvakrát psala u jiných laskavých detektivek, které jsem vám představila dříve. Ale to neznamená, že to nemohu zopakovat pro ty, kteří tento pojem možná slyší poprvé.
V zahraničí získaly ženy z Marlow drtivě pozitivní recenze. Přesně tak to bylo psáno, drtivě pozitivní ohlasy. Po přečtení tomu rozumím a chápu to. Nejen, že mě zajímalo vyústění celého případu, jež bylo shrnuto na samém konci, zároveň jsem byla zvědavá, co se o našich hrdinkách dozvím. Především o Judith, poněvadž jistá událost z její minulosti (záměrně nezmíním která) je adeptem na červenou nit, která se možná, to jen hádám, vloudí do pokračování – Do Marlow přichází smrt (2025) a Královna jedu (2026). Jejich vynalézavost byla zábavná, jejich nápady a následná realizace přivodily i nejednu chvíli napětí. Děj se nikam nehonil, ale pozvolna plynul jako Temže se všemi svými tajemstvími. Právě i pozvolné tempo oceňuji jako vítané. Uspěchanosti je všude dost a dost.
Ještě delší poznámka na závěr, kterou si neodpustím.
Když jsem detektivku prve držela v ruce, v duchu jsem ji politovala, jelikož mi podle vzhledu bylo jasné, že je odsouzená k odsuzování potenciálními čtenáři. Laciný lesklý paperbeck, kýč. Zákazník na ni pohlédne, v tom lepším případě, a vyhodnotí si ji jako něco nezajímavého a dozajista brakového. Nebo ji bude rovnou v regále ignorovat, přehlédne ji jako detektivní stopu, a očima spočine na vymazlených obálkách. Když se totiž zadíváte kupříkladu na Zločin na Capri (Kalibr, 2025) od manželské dvojice Anders a Anette de la Motte, upoutá vás. Přestože se děj odehrává v současnosti, obálkou vzbuzuje dojem dvacátých a třicátých let, silnou dobu Agathy Christie. Samotnou Agathu Christie. Je to barevné, dobře se na to kouká, prodává to. A ač se jedná taktéž o paperbeck, je to lepší paperbeck, jak říkám. Ten s klopami, co se nerozpadá.
Jenže je třeba nezapomínat, že levný vzhled neznamená hrozně vymyšlený a napsaný příběh. A platí to i naopak. Vypulírovaná obálka, pevné desky nebo i barevná ořízka nutně neznačí kvalitní čtení.
Víte, vydávání knížek není jednoduchá ani finančně nenáročná záležitost. A porovnávat velkého nakladatele s nezanedbatelnými finančními zdroji s malým nakladatelstvím založeným jednou paní (v případě Nakladatelství Dobrá detektivka je to překladatelka Ivana Mertlová), zkrátka a jednoduše nelze. Obří kolos má jiné možnosti než skromný nakladatel. Kdyby měli ti, co lacině vypadající knížky zavrhnou jenom na základě celkové úpravy, nakouknout pod nakladatelskou pokličku, koukali by. A možná by se chytili za nos a přerovnali si myšlení.
Anebo taky ne. Uznání omylu je těžká disciplína vyžadující dospělost. Řada dospělých ji nezvládá.
Detektivní spolek dam z Marlow si nezaslouží odsudky. Zaslouží si čtenáře.
Podívala jsem se na profil Roberta Thorogooda na Wikipedii a ten mi prozradil, že v originále vyšly ještě dvě detektivky s našimi hrdinkami. Murder on the Marlow Belle (2025) a The Mysterious Affair of Judith Potts (2026). Moje přirozená zvědavost mě přiměla zapátrat, jestli se můžeme těšit na český překlad.
A víte co? Můžeme! Přinejmenším čtvrtého dílu se dočkáme ještě letos.
A je to dobře. Protože staré dobré Anglie (ač už to není stará dobrá Anglie, poněvadž je současná, tudíž moderní, ale působí tak) není nikdy dost. Ani laskavých detektivek.
Thorogood, Robert: Detektivní spolek dam z Marlow, Dobrá detektivka, vyd. 1., 2024
