Článek
Zkraje roku jsem si mohla vychutnat Sladkou tečku. A naštěstí to nebyla poslední tečka za sérií Záhad oxfordské čajovny, kam zmíněná laskavá detektivka spadá a která pokračuje Piškotovým mordem. Tomu říkám chytlavý název! A ne, nedochází v něm k vraždění piškotů, jak poznamenala moje kamarádka, když jsem se jí chlubila, co nového čtu.
Ale o piškot tu jde. Nebo ne?
Popáté nahlížíme do vesničky Meadowford nad Smythem, v níž si Gemma otevřela čajovnu U Koníka, která se u místních i turistů stává čím dál víc oblíbenou, především díky tradičnímu anglickému pečivu, jako jsou koláčky s hustou smetanou a džemem (hned bych jeden slupla, nebo radši dva, ne, čtyři, no, radši přestanu počítat). Vedle toho, že Gemma řeší rozvíjející se podnik, řeší i vraždy. Tak nějak bokem a tak nějak omylem. Nechybí tu ani Devlin, inspektor a její přítel minulý i současný. Samozřejmě ani její kamarádka Cassie, Gemmina roztomile vlezlá matka a několik dalších vedlejších postav. Nesmím zapomenout ani na chytrou kočku Müsli. Ke všemu autorka, jak je u ní zvykem, letmo připomene události předchozích dílů, a tak pokud jste se do série dosud nepustili, zanechte Piškotový mord na poličce v knihkupectví a poohlédněte se po Vražedném koláčku, tedy prvním dílu. Začít od začátku bude nejlepší. Anebo se klidně začtěte do Piškotového mordu, ale v tom případě pokračujte díly, jež budou následovat.
I tady si Gemma zachovává jistou ztřeštěnost a zbrklost, potřebu cpát se do záležitostí, po kterých jí nic není. Což je úsměvné, když uvážíme postavy stařenek alias místní rozvědku, jejichž chování je přinejmenším podobné. (S tímto detailem by Gemmu mohl někdo konfrontovat, ráda bych viděla její reakci.)
Ve čtenářských komentářích jsem se dočetla, že se Gemma pro několik čtenářů opět stala zkouškou nervů a že se jako hrdinka nikam neposunula a mírně iritovala. S tímto názorem jsem se potkala už u dřívějších dílů. No, uvažme, že děj Piškotového morduse od Sladké tečky odehrává jen o chvíli později a celkově jsme se od prvního dílu posunuli o zhruba půl roku. Plus minus, jestli to mám v paměti zaznamenané správně. A i kdyby mě paměť lakovala, rok to jistě není. Ani několik let. Pouhé měsíce. Takže chování Gemmy, které dosud nezaznamenalo větší posun, není nic, s čím bychom se ve skutečném světě nepotkali. Ani my, co doopravdy existujeme, se neumíme změnit z neděle na pondělí, vytvořit ze sebe nového člověka v rychlém sledu. Pravda, u literárních postav vývoj očekáváme, patří to k věci. Avšak Gemma ještě dostane příležitost k případné změně a vývoji, a ne jednu, poněvadž Záhady oxfordské čajovny čítají celkem dvanáct dílů a jeden prequel.
Asi by bylo též na místě zmínit se i o případu vraždy. Zrovna u detektivky se to hodí. Takže případ, a především jeho rozuzlení, je ve čtvrtém dílu chytlavé a nápadité. Nejde ani tak o to, kdo to udělal (jeden z mých tipů byl správný), jako spíš o to, jak to udělal (to mě nenapadlo). Jestli na způsob provedení jako čtenáři nepřijdete, jistojistě vás potěší, že na konci budete překvapeni a přechytračeni. Ovšem nechci nikoho podceňovat, možná se najdou tací, které přesné rozuzlení cvrnkne do šedých mozkových buněk. C´est possible.
Kdo touží přibalit si k vodě detektivku z podžánru laskavá, mohu Piškotový mord doporučit. Jen bych ještě poradila přibalit i cokoliv sladkého. V průběhu četby budete za možnost mlsání rádi. Třeba klidně uždibujte piškotový dort… Bude to stylové a možná i bez následků. Možná. :)
Hanna, H. Y: Piškotový mord, Motto, vyd. 1., 2026
