Článek
Před Romantickými útěky tu byl román Mluv se mnou. Prvotina u nás tolik oblíbené a hojně čtené Julie Caplinové, jejíž „útěkovky“ jsou pro jedny čtenářky (těch je víc, mnohem víc) báječným čtením, jímž „bojují“ proti únavné realitě, zatímco pro druhé (těch je méně, mnohem méně) je to hloupé čtení, kterým by nezabíjely šedé buňky mozkové.
Obálka vyvedená v jemných barvách s květinami a jméno „královny romantiky“ silně a jasně naznačuje, o jaké čtení půjde. Tedy, že se ponoříme do romantiky a… další romantiky. A na konci do té největší romantiky. Romantické malé jezero se promění ve velké moře a to se rozteče v širý oceán. Taktéž se dočkáme malebného prostředí nepostrádajícího jiskru a provoněného báječným jídlem, pročež se při četbě doporučuje mít po ruce dobrotu ať slanou či sladkou. (Pokud to žaludek zvládne, může se to kombinovat, avšak s tím bych byla opatrná.)
Jenže tyto domněnky se už po prvních kapitolách ukážou jako mylné, poněvadž tady je „něco jinak“. „Novinka“ se totiž od zbytku tvorby Caplinové svěže odlišuje. Jde, jak jsem naznačila výše, o její prvotinu, v zahraniční vydanou již roku 2014. Sama spisovatelka se na sítích vyjádřila, že se během psaní jako autorka teprve hledala a zvažovala, co a jak psát.
Jaký je výsledek jejího autorského hledání, dnes víme, ale jak tedy Julie Caplinová začala?
Zprvu to zní jako typické čtení pro ženy. Olivie je dlouhé roky zamilovaná do svého kamaráda Daniela. A Daniel je dlouhé roky zamilovaný do Olivie. Jenže ani jeden není schopný to tomu druhému říct, protože mluvit spolu je leckdy ta vůbec nejtěžší disciplína. Z čehož samozřejmě vzniká celá řada nedorozumění a nejasností, k životu přicházejí domněnky a rychlé, a především chybné závěry. A čas běží a běží, nezastavuje. Ke všemu Daniel momentálně chodí s Emily (nejraději bych k ní napsala spoustu negativ, ale zdržím se), Oliviinou kolegyní z práce, a zároveň spolubydlící. Sledovat, jak muž, jehož považujete za muže vaše života, mizí v cizí ložnici, určitě nechcete.
Zní to jako vystřižené z romantického příběhu, viďte? Protože to je romantický příběh, třebaže z něj romantika vyloženě neprýští, spíš jemně probublává. K výbuchu dojde až na samotném konci.
A co jiného tady tedy najdeme?
Něžnou, zamilovanou atmosféru Caplinová „rozehnala“ lehkou krimi zápletkou, čímž do romantiky nenásilně propašovala napínavost a ke konci i drama. Není to přehnané ani to nebudí dojem směšnosti. Naopak to, jak to Caplinová vymyslela a napsala, působí věrohodně.
Po vydání jsem se u několika zákaznic setkala s ostýchavostí po Mluv se mnou sáhnout. Sotva se dozvěděly, že jde o románový debut Caplinové, jenž není součástí jejich oblíbené série útěků ze zemí celého světa, reakce byly povětšinou velmi podobné.
„Nejsou to Romantické útěky. Počkám si na ně.“ (Tyto čtenářky se dočkaly. Penzion v Portugalsku před týdny doputoval z tiskáren do knihkupectví.)
Musím prohlásit, že je škoda se románu vyhnout a odsoudit ho bez přečtení. Ačkoliv to, co já považuji za zpestření jinak „klasické“ romance, jiné čtenářky mohou hodnotit jako rušící. Nicméně jak ke knížce přibývají čtenářské komentáře, přibývá i čtenářek, které byly právě kriminálním aspektem mile překvapeny a drobnou změnu romantického směru kvitovaly.
Přestože Caplinová, jak vidno, zjistila, že „čistá“ romantika jí sedí precizně jako kašmírový kabát a cítí se v ní pohodlně jako v ušatém křesle, pro poznání „trochu jiné“ Caplinové neuškodí odložit čtenářské pochybnosti stranou a dát Mluv se mnou šanci.
Ostatně dostat šanci je v životě jedna z nejpodstatnějších věcí. V čemkoliv.
Caplinová, Julie: Mluv se mnou, Cosmopolis, vyd. 1., 2026
