Článek
Jakmile se kdekoliv mihne jméno mé oblíbené spisovatelky Jane Austenové, namířím tím směrem svoji pozornost. Když jsem proto loni v novinkách nakladatelství Jota spatřila knihu s názvem Slečna Austenová vyšetřuje – Nešťastná kloboučnice, vyhodnotila jsem si to jako četbu, s níž bych se měla seznámit.
Čtení to bylo příjemné a svého výběru nelituji. Na stylu, jímž je celá kniha psána, je znát, že se autorka snažila napodobit „austenovský“ styl. Na tom není nic špatného, ba by se dalo i říci, že se to u takového románu očekává, ale chybí tu jistá lehkost a svěžest, ironie a humor, kterými Jane Austenová své příběhy odlehčovala, přitom právě díky nim zvýraznila vážná témata.
Zkrátka to není Austenová. A je to v pořádku, protože to je Jessica Bullová. Navíc moderna by příběhu slušela asi tolik jako královně Viktorii country klobouk, tudíž dobře zvoleno.
Taktéž je znát, že si britská spisovatelka, pro niž je Kloboučnice debutem, nastudovala dobové reálie. Příběh začíná ve chvíli, kdy je Jane mladou dívkou zamilovanou do Toma Lefroye. Toho Toma Lefroye, o němž se toho hodně napsalo i namluvilo a který měl být inspirací pro pana Darcyho.
Kdo je seznámen se životem Jane Austenové, snadno se zorientuje ve jménech jejích příbuzných, protože tu vystupují její rodiče i všichni její sourozenci. Autorka totiž spojila osobní příběh budoucí spisovatelky s detektivkou. (A kdo by zatoužil vyhledat si, „jak to bylo doopravdy“, může si přečíst třeba knihu Jane Austenová – Životopis od Elsemarie Maletzke nebo Jane Austenovou od Lucy Worsleyové. Právě to je jedna z přidaných hodnot historických nebo životopisných románů – možnost rozšířit si znalosti a ověřovat si fakta, letopočty, události.)
Mimochodem, do „austenovského světa“ už kdysi zavítala P. D. Jamesová, když napsala Smrt přichází do Pemberley. Tímto románem na konci svého života spojila své dvě velké lásky – detektivku a Jane Austenovou. Oživila její postavy z Pýchy a předsudku a místo hledání vhodného životního protějšku je nechala zápasit s podlým zločinem – vraždou.
Mohu vřele doporučit. Je to starší kniha, z roku 2013, bude tedy nutné v případě zájmu precizně prozkoumat antikvariáty, ale vyplatí se to.
Nicméně zpět k Nešťastné kloboučnici.
Je to právě ona, kdo se stane obětí vraždy. Tím nevyzrazuji nic, co už by nevyzradil sám název. Do vyšetřování, které se rozběhne, se zapojí i Jane, respektive sledujeme pouze její pátrací linii. Z vraždy je totiž obviněn její bratr George. Hrozba odsouzení milovaného bratra je zápalem, jenž ji pohání k odhalení vraha.
Toho může odhalit i sám čtenář a je otázkou, jak moc mu jeho správná volba může vadit. Může být potěšen svými deduktivními schopnostmi. Nebo se zlobit na autorku, že to víc nezamotala.
A co se týká představy Jane Austenové coby detektiva, myslím si, že byla dost inteligentní a chytrá, aby i ve skutečném životě odhalila vraha, studování lidských charakterů jí jako spisovatelce nebylo cizí a podle příběhů, které nám tu zanechala, se v nich citlivě orientovala.
Zatím jsem se seznámila s třemi verzemi Jane Austenové. Dvě byly filmové. Ve filmu Vášeň a cit ji coby mladou dívku v době seznámení s Tomem Lefroyem hrála Anne Hathaway a její pojetí považuji za nejslabší. Její Jane byla lítostivá, plačtivá, bez jiskry a humoru a chytrých, sarkastických a pohotových poznámek. Oproti tomu Olivia Williams hrající Jane v televizním filmu Smutky slečny Austenové, jenž mapoval konec jejího života, to byla Jane více se podobající té skutečné. Aspoň tak, jak ji mám v představách vymalovanou já. Vtipná, přitom skrývající životní zklamání.
Jane Jessicy Bullové by se taky mohla blížit skutečné Jane v jejím mladém věku, kdy její literárně nadaná mysl teprve stvoří nesmrtelné romány.
Nešťastná kloboučnice je prvním dílem ze série a jsem zvědavá, jestli se dočkáme i těch dalších. Ostatně to záleží na nás, čtenářích, a našem zájmu o tento díl.
Bull, Jessica: Nešťastná kloboučnice, Jota, vyd. 1., 2024
