Článek
Od Kinga jsem toho zatím moc nepřečetla – dřív to byl šálek kávy, který mi nevoněl ani nechutnal, ale chutě se s věkem mění – zato o Kingovi jsem toho přečetla povícero. V knihovně mám uložených několik „kingovek“, ale i biografii Stephen King: Čtyřicet let hrůzy – Život a dílo krále hororu od George Beahma, což je pořádný špalek, protože když někdo píše čtyřicet let, nadto často píše bichle, pak čtení o jeho životě a díle nemůže mít anorektické rozměry. Na přečtení stále trpělivě a tiše čeká.
Ovšem ona biografie je psaní o Kingovi od cizího autora.
Kdežto kniha O psaní je o Kingovi od Kinga.
Poprvé jsem se s knihou seznámila v prosinci 2015. Tehdy jsme pobývali na chatě, kde se kácel jehličnatý strom. Já měla za úkol zůstat uvnitř a starat se, aby nevyhasl oheň. Seděla jsem na nízké stoličce u kamen, vydechované teplo mě příjemně hřálo do zad, přitom jsem četla Kingův životopis. Scéna jako z romantického románu.
Četbu jsem si zopakovala loni v lednu, abych si ji připomněla.
V první části King píše o svém dětství, o své matce i bratrovi, o svých pozdějších závislostech, a hlavně o tom, jak se dostal k psaní, proč píše zrovna to, co píše, jaké byly jeho spisovatelské začátky, kdy napodoboval díla jiných autorů, nebo jak byl za svoje příběhy peskován ve škole. Líčení spisovatelské cesty plné výmolů a hrbolů, které bylo nutné zdolat, a zamítavých dopisů, které bylo nutné přijmout, ale nevzdat se, se promíchává s jeho osobním životem. Seznámením s jeho milovanou ženou Tabithou, vytvořením rodiny, dřepěním ve špatně placené práci a večerními a nočními šichtami u psacího stolu.
Životopisná část je „přerušena“ částí se spisovatelskými tipy. Tu jsem přeskočila napoprvé i napodruhé. Rovnou jsem si nalistovala pokračování životopisu, v níž King připomíná, jak mu psaní knihy O psaní přerušila nečekaná nehoda, kdy ho při procházce srazila dodávka a on málem zemřel. Zní to až „kingovsky“. Jako by se sám King stal hrdinou svého románu.
King naštěstí přežil, zotavil se, ale návrat k psaní byl po vážném úrazu těžký.
O psaní je vhodné čtení, pokud aspirujete na spisovatelské povolání. Můžete tu načerpat rady pro psaní, ale nejlepší je, když člověk píše tak často, jak jen může, a tím cizeluje svůj styl, slovo za slovem vykukuje jeho osobnost, jeho vidění světa, jeho příběhy. Snad jediná univerzální rada, kterou může budoucí spisovatel dostat a kterou by se měl jistojistě řídit, zní podle Kinga takto: „Musíte hodně číst a hodně psát.“ A já dodávám, že k tomu potřebujete hodně času. Psaní není rychlopráce. Je to pomalý, klidný, hloubavý proces vyžadující soustředění, trpělivost, pracovitost. Místo, abyste večer podlehli únavě, když na vás po celém namáhavém dni dotírá, otevřete počítač nebo si vezměte pero a pište. Místo, abyste se v pátek večer nebo o víkendu šli bavit do klubu, zůstaňte doma a pište. Zaznamenávejte si myšlenky, nápady a postřehy, i tehdy, když už ležíte v posteli, spánek vás uspává, a vtom přiletí nápad! Takové jsou nejcennější. Jen si ho napište tak, abyste ho po sobě ráno přečetli.
Anebo ještě jedna praktická rada. Řečeno Ariadne Oliverovou: „Když vás něco napadne, prostě si sednete a napíšete to. O čem chcete dál mluvit?“
Je to vhodné, i když sami psát nechcete, ale rádi si čtěte o lidech, jejichž život může inspirovat.
Je to vhodné, jestli rádi čtete životopisy spisovatelů.
Je to vhodné čtení i tehdy, pokud rádi čtete jakékoliv životopisy.
Je to zkrátka vhodné čtení, ať to vezmete z jakéhokoliv úhlu.
King, Stephen: O psaní: Memoáry o řemesle, Beta-Dobrovský, vyd. 2., 2005
