Článek
Pod vlivem filmu Pabla Larraína Maria přišla do knihkupectví zákaznice a tázala se na životopis o operní divě.
Vyloženě životopis jsem jí nabídnout nemohla (mám za to, že v češtině ani žádný nevyšel, ale musela bych to detailně prozkoumat), místo toho jsem jí ukázala útlý životopisný román Maria Callasová: Největší pěvkyně své doby a drama její lásky od Michelle Marly, který spadá do série o Významných ženách.
Zákaznice se zmínila o tom, že na tento román neslyšela dobré hodnocení, že se životem Callasové inspiroval velmi volně a nenabízí mnoho faktů.
Na to jsem se nenápadně pousmála.
Je pravdou, že na celou, stále se rozšiřující řadu jsem nezaznamenala mnoho pochvalných slov. Dokonce spíš výsměšných, povýšených a pohrdlivých. Že je to takový mainstream, takový popík, takové nic.
Sama jsem ze zmíněné řady životopisných románů četla příběh o Estée Lauder. Stylově to nebyla jízda, ale to jsem od románu ani neočekávala, brala jsem ho především jako informativní zdroj, abych si o jedné ze zakladatelek kosmetického impéria vytvořila první náčrtky obrázku, jenž hodlám doplnit dodatečnou četbou. Autorka opatřila román i doslovem, v němž vysvětlila, že faktů o této chytré a šikovné ženě, která se vlastními silami, pílí a pracovitostí vypracovala v úspěšnou podnikatelku v době, kdy pracující ženy nebyly samozřejmostí, nýbrž výjimkou, zdrojů o jejím životě, především o jeho osobní stránce není mnoho. Sama Estée si v průběhu svého života chránila soukromí a nevytrubovala o něm kdekomu na potkání. Ani ve svém životopise čtenářům mnoho nesdělila a neodhalila.
Což vůbec nevadí, měla právo napsat jen to, co sama uznala za vhodné.
Každopádně jsem k četbě přistupovala s tím, že čtu román, nikoliv faktografii, ve které by se faktické chyby vyskytovat neměly, kde není prostor pro fantazii ani přizpůsobení skutečnosti, jež se může vyznačovat ohebnými vlastnostmi.
V souvislosti s tímto tématem se mi vybavil článek z předešlých let. V něm se psalo o zájemcích o studium historie na jedné britské univerzitě (nevím, která přesně to byla, jestli Oxford nebo Cambridge nebo jiná, ale to není podstatné). Během přijímacích pohovorů se ukázalo, že zájemci četli historické romány Hilary Mantelové z tudorovské Anglie (Wolf Hall, Předvěďte mrtvé a Zrcadlo a světlo) a považovali je za přesný popis historických skutečností.
Síla psaného slova zřejmě stále existuje.
Hilary Mantelová, která bohužel navždy odložila pero, s napsáním každého z nich nespěchala, ba právě naopak. Samozřejmě pečlivě studovala dostupné historické prameny a byla prý pověstná tím, že jednu scénu napsala ve více verzích.
Avšak stále to byla spisovatelka nabízející čtenáři vlastní obraz historie.
Jestli tedy čtenář spisovateli románu vyčítá, že se při popisu života známé osobnosti nebo historické události či doby nedrží encyklopedie, není to fér. Je to stejné, jako bychom autorovi faktografické publikace vyčítali, že se držel faktů a ignoroval představivost.
Nonsens.
Chyba není na straně autora, nýbrž čtenáře. Psaní románu nabízí spisovateli svobodu a možnost buď se zcela odpoutat od skutečnosti, anebo si ji vytvarovat do tvaru, který pro příběh potřebuje, odtrhnout se od faktů, něco zjednodušit, něco vynechat, něco přidat, něco posunout v čase, nabídnout domněnky, a třeba i nové pohledy. Přitom ji smíchat s fantazií, ta je důležitým spolupracovníkem.
Je třeba číst životopisné a historické romány s nadšením a chutí dozvědět se něco nového. Nahlédnout na určitou událost optikou autora, která může být osvěžující a může inspirovat a zbarvit bílá místa historie. Položit si otázku, jestli to, co nás v románech zaujalo, se skutečně stalo nebo bylo řečeno. Nevynechat doslov, který je v takovém případě plnohodnotnou součástí knihy (a měl by v ní být), poněvadž nabízí mnohá vysvětlení, co je v příběhu smyšlené a co nikoliv, které postavy existovaly a které vymodelovala fantazie, jakož i nabídku pramenů, z nichž spisovatel čerpal.
Anebo si dopřát lekci googlování. I díky digitalizaci se můžeme dostat k řadě osvěžujících pramenů.
Nejdříve je tedy důležité rozhodnout se, jestli chceme příběh nebo přesnost a podle toho si vybrat knihu. A podle toho ji taktéž hodnotit.
