Článek
Kapitola pátá
O půl roku později musela Helena odejít. Bylo jí už osmnáct a panu Masonovi připadala opotřebovaná, i když důvod, proč ji vyhodil, znal jen on a ona (a všichni ostatní v domě, kteří měli oči a uši a používali je, včetně paní Masonové, která k manželovi pocítila o kousek hlubší odpor a nenáviděla ho ještě víc, jestli to bylo vůbec možné). A Margaret se přiblížily třinácté narozeniny.
„Dej si pozor, Maddie,“ varovala ji po odchodu Heleny hospodyně, vzala její obličej do buclatých dlaní a hleděla na ni se smutkem matky, jež ví, co její dceru čeká, a nemůže ji toho uchránit. „Kdybys tak byla ošklivá nebo kulhala nebo vypadala jako já,“ říkala a hladila ji po tváři. „Proč myslíš, že vypadám tak, jak vypadám? Být tlustá jako já, byla bys v bezpečí.“
Tu noc Margaret skoro nespala a neustále se očima vracela k prázdnému lůžku, které zůstalo po Heleně, ale nemělo prázdným zůstat dlouho. Už za dva dny měla přijít nová dívka, jak se doslechla od hospodyně, a měla být asi věku, v němž do domu přišla Margaret, možná o dokonce rok mladší.
Margaret sešla do kuchyně, kde si chtěla zabalit koláče na cestu a odkud se mínila vykrást na dvorek a z dvorku na ulici. Jenže než stačila tiše docupitat ke dveřím, schodiště nad její hlavou zavrzalo a za chvíli se do kuchyně vploužila kuchařka.
„Co tu děláš, Maddie?“ zeptala se, když Margaret načapala, jak sedí u stolu. Ta stihla ukrýt kufr do tmavého rohu, doufala, že si ho kuchařka nevšimne, a z ramenou shodit plášť.
„Nemůžu spát, přišla jsem si pro trochu mléka,“ odpověděla pohotově Margaret a modlila se, aby kuchařka v jejím hlase nepostřehla silný, nervózní tón ani si nepovšimla, že na sobě nemá noční košili, nýbrž denní šaty.
Avšak kuchařka byla moc rozespalá a k věcem, které se netýkaly přímo jí, málo všímavá, což byl ojedinělý úkaz, takže nad tónem Margaretina hlasu ani nad jejím zevnějškem nehloubala. Hlasitě zívla, aniž by se namáhala zakrýt si ústa se skoro holými dásněmi, tu a tam s vytrčeným zubem, ukrojila si kousek jablkového koláče, a odploužila se zpět do pokoje, aby naplno využila chvíli, kterou nemusela trávit v kuchyni.
Jakmile Margaret zaslechla, kterak v patře cvakly dveře a dům zmlkl, navlékla si plášť, sebrala kufr, vyplížila se ze dveří a co nejrychleji spěchala od domu Masonových, ani jednou se neohlédla.
Pokračování ve čtvrtek 10. 7.
