Článek
Kapitola sedmnáctá
Margaret hnětla těsto a trochu u toho funěla. Nadzvedávala se na špičky, jak se snažila těsto co nejlépe propracovat, ale přitom jí neuniklo, že je pod drobnohledem.
„Proč na mě tak koukáš?“ uhodila na Charlese, jenž se lokty opíral o stůl a okouzleně na Margaret zíral. To ostatně dělal od doby, kdy spolu absolvovali první procházku na trh a kdy se Charles po počátečním ostychu rozpovídal a spadl z něj větší kus nervozity, ty zbylé kousky odpadávaly postupně při lekcích vaření a pečení, až žádný nezbyl. Charles tedy již nebýval nervózní, nýbrž natěšený na každý další den, jenž s Margaret trávil. Jak jen mohl, byl jí na blízku, pomáhal jí i s tím, s čím si byla schopná poradit sama („Tohle můžu udělat sama,“ namítala. – „To můžeš. A nebo taky ne. Ve dvou je to vždy lepší,“ oponoval pokaždé.), a to nejen v kuchyni, ale pomáhal jí i s údržbou pokojů a obdarovával ji úsměvy.
Margaret nepřestávala těsto zpracovávat. „Nechtěl bys mi místo toho koukání raději pomoct?“
„Až budu starší, tak si tě vezmu,“ prohlásil Charles pevně, jako kdyby to byla dohodnutá věc.
„Aha, a mě se na názor nezeptáš?“ pozlobila ho a rukou od těsta a mouky si otřela čelo. Zůstal na něm bílý šrám.
„Ne, protože vím, jaký je,“ pronesl sebejistě, hbitě obešel stůl, a než si stačila Margaret uvědomit, co dělá, vtiskl jí na tvář cudnou, dětskou pusu.
„Zajdu na trh,“ oznámila brzy po ránu Margaret. V penzionu kralovalo klidné ticho, jaké nastává po večeru stráveném zábavou, jenž se protáhne, a tím se protáhne i čas, kdy pro některé začne ráno později než pro jiné. Přes ruku měla přehozený košík a zapínala si kabátek. Nový den nadělil městu nový sníh, mírně pofukovalo a zima rozklepávala lidská těla, která neochránily ani tlusté vrstvy oblečení.
Gerald Hope zrovna oprašoval klavír a zíval a zíval, protože než se mu včera podařilo dostat se do postele, nastal dnešní den.
„Došla mouka a cukr a taky bych měla přikoupit ovoce,“ vypočítávala jednotlivé položky a ukládala si je do paměti, aby na nic nezapomněla.
„Kup, co je potřeba, Margaret,“ souhlasil Gerald Hope. „Šel bych se projít s tebou, abych se probral, ale paní Mallbecková touží zahrát si se mnou ještě jeden duet, než odjede. Včerejší koncert ji doslova nadchnul.“
Když se hosté předešlý večer navečeřeli a dámy, vlastně pouze paní Mallbecková, opustila pánskou společnost, nenapadlo ji nic lepšího, než si protáhnout prsty. Usedla tedy ke klavíru a začala hrát skladbu, již se naučila jako malá, načež se k ní zakrátko přidal pan Firth, houslista, kterého víc než kouření doutníků a upíjení brandy bavilo nenechat své housle na pokoji a neustále se cvičit ve svém umění. Improvizovaný koncert nakonec vylákal i pana Mallbecka, pana Wooda, jenž nikdy na nic nehrál, ale rád u hudby jedl, stejně tak pan Court, a samozřejmě Geralda Hopea. Ten byl požádán, aby se k paní Mallbeckové přidal a zahráli si spolu duet. Z jednoho duetu se nakonec vyklubaly tři a paní Mallbecková později přidala i zpěv, na což po třech sklenkách vína zareagoval pan Mallbeck, a ukázal, že i v něm spí hudební duch, který se s tím manželčiným úžasně doplňuje, třebaže potřebuje trochu podpořit. Charles s Margaret všechno potají poslouchali přilepení v tmavém koutu, a když se společnost před půlnocí rozhodla ukončit zábavu, protože zívání se nedalo utnout („Už nejsme tak mladí,“ poznamenal pan Mallbeck.), rozutekli se do pokoje dřív, než na ně mohli dospělí přijít.
„To ji nesmíte zklamat.“
„To nesmím. Zvlášť když tak dobře platí a přislíbila, že k nám bude s manželem jezdit často.“
V hale se objevil Charles, a když spatřil oblečenou Margaret připravenou k odchodu, neváhal, že půjde s ní.
„Kam jdeš, Margaret? To je jedno, doprovodím tě!“ nenechal ji odpovědět a chtěl si do pokoje skočit pro kabátek, ale Gerald Hope ho zadržel.
„Kdepak, Charlesi, nikam. Tebe potřebuju tady.“
„Vrátím se co nejdřív,“ slíbila Margaret a skleslému Charlesovi věnovala omluvný pohled.
„Ano, to ti budu vděčný. V kuchyni bych to sám nezvládl a pochybuju, že by si Charles,“ významně se na něj podíval, „vedl lépe, i když se zaučoval. Ale slibuju, že se brzy poohlédnu po kuchařce.“
Pokračování ve čtvrtek 2. 10.
